| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Tedy je jasné, že víte co je to za jazyk," dodám nakonec spokojeně a usměji se na něj, ať už došel ke stejnému závěru jako já či ne. "To je v pořádku, snídaně stejně bude až za hodinu," usměji se chlácholivě, když se najednou omlouvá, "můžeme vyrazit společně, jen doporučuji si vzít něco na osušení," zlehka přizvednu ruce v kterých tak opatrně držím složenou osušku. "Rozvrh také, to je pravda," pokývnu hlavou na souhlas, "to je v pořádku, šlo o jednoduchou informaci," usměji se i na Mersiho, když řekne, že moc neporadí. Přechytím si osušku jednou rukou a uvolněnou se plácnu do čela. Kam jsem dal oči? Tvářím se najednou docela zkroušeně, že jsem si nevšiml, jaké ohromné rány musí mít. Nicméně pozorně naslouchám jeho odpovědi. Zvednu k Mersimu pohled plný soucitu. "Mohl... Mohl bych Vás jich zbavit..." polozvednu k němu ruku, jako kdybych se ho chtěl dotknout, ale neudělám tak, nechám ruku viset ve vzduchu. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Grimgull "Těší mě Dolly, Grimgulle." Otázku koupelny? Hmm. Já se chodím koupat do rybníka. Tamější voda je o dost lepší než ta, která teče v koupelně. "S otázkou koupelny vám asi moc neporadím." Usměji se na Grimgulla. "Pod obvazy mám jen ošklivé jizvy, které se už nikde nezhojí. Jak jsem k nim přišel si nepamatuji." Raději nezmiňuji, že je mám od narození. "I tak děkuji za starost." Je to pěkné s někým se seznámit. Cítím se tak... uvolněně? Ano uvol.... ksakru! U sebe v pokoji jsem se přestal soustředit na svou schopnost, takže zase začala normálně fungovat. Ty dva jsou nejspiše zasažení. Rychle zase svou schopnost utlumím. Mohu jen doufat, že si toho nevšimne některý z profesorů. To by byl malér. Na mé tváři se značí lehká panika a obavy, které však hned zamaskuji úsměvem. |
| |||
Koupelna - Jídelna Miko,Nybe, Yqueuas, všichni v jídelně Poděkuje, ale zeptá se, zda by to nešlo potichu. “Omlouvám se,” téměř zašeptám zpět, jak ztlumím hlas. Doupravím se a zbývá mi už jen kravata. Chvíli ji převracím v ruce, než dojdu k názoru, že její uvázání asi sama nevymyslím. Přeci jen, něco takového jsem nikdy nenosila. Snad bude v jídelně někdo, kdo kravatu umí zavázat. Než stačím odejít, vejde do dveří další studentka. Má mnohem více… Nelidských prvků. Se zájmem si ji prohlížím, než zmizí do bazénku, kde je už studentka se slunečními brýlemi a hady na hlavě místo vlasů. Když se nakonec otočí a pozdraví mě, pokývnu jí hlavou. “Krásné ráno přeji,” oplatím jím tichým hlasem. Poté vejde kentaurka, kde v ranních rozcuchaných vlasech zahlédnu růžky. I jí pozdrav oplatím. Bude tu hodně různých studentů, už se těším až si je budu moct prohlédnout a popovídat si. Vyrazím z koupelny rovnou do jídelny, abych se mohla nasnídat a vyhlížím někoho, kdo by mne mohl naučit vázat kravatu. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Mersi Opět se zamyslím nad Dollyho poznatkem. “To dává smysl.” Ale je jasné že my to stále uniká. Když vidím jak je nadšený z toho že první hodina je společná, tak se usměju taky. “To zní zajímavě, nemůžu se dočkat.” “Á, samozřejmě. Omlouvám se že jsem tě celou dobu zdržoval. Ještě jednou děkuju za všechno a asi bych se měl taky umýt.” V tu chvíli k nám přijde obvázaná osoba a začne se s námi seznamovat. “Throm-Ka. Já jsem Grimull. Dolly mi pomáhal s…” Začnu se intenzivně dívat na svůj pergamen, než si konečně vzpomenu na to jak se jmenuje. “Rozvrhem! Jenom, nechci znít neslušně, ale jak se hojí vaše rány? Je všechno v pořádku? Podle toho jak jste všude obvázaný to muselo být velice ošklivé zranění.” Řeknu s upřímnou starostí v hlase. |
| |||
Dívčí koupelna Nybe, Kristy, Yqi "Pssssss...." zaskučím, když do místnosti vrazí Nybe a začne tak nahlas. Má kocovina mi skoro sedí na rameni, jak je viditelná. Nicméně zvrátím hlavu, abych na ni viděla a mohla si ji prohlídnout. "Někdo se naučil, že může být i originální a jedinečný?" zazubím se na ni, "sluší ti to." Šplouchne do bazénku vedle mne, trochu se natočím, abych na ni viděla. "No Shrey sem si tady na druhé straně nevšimla, ale dobře ty," poznamenám na její rohy. Ignoruji ostatní přítomné v koupelně, jen nově příchozím mávnu sotva dlaní v pozdravu. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Pak by jste tedy měl vědět, co je to za jazyk, ne?" nakloním hlavu tázavě na stranu, naprosto fascinovaný tím, že mi tady asi něco uniká. Už jsem si stačil všimnout, že mluvíme trochu jinak, než například Kelly, nicméně pořád si rozumíme a dokážu tu rozluštit písmenka. "Uvidíte," zářivě se na něj usměji, "ostatně hned první hodina je pro celou třídu, takže se všichni sejdeme!" dodám nadšeně. Anděl kolem nás projde s grácií andělům vlastní a tak nechávám chvíli slušné ticho. "Inu, jak jste si všiml hned na začátku, jsem špinavý a od krve, tak to jdu ze sebe smýt, stejně jako většina z koleje," usměji se na něj a stále svou osušku držím způsobně tak, abych ji nikterak nezašpinil. "Dobré ráno," popřeji s širokým úsměvem nově příchozímu, "já jsem Dolly," odpovím mu na představení a podívám se na svou vysokou společnost, jestli se představí sám, nebo to mám udělat já. "Všechno možné, řekl bych. Momentálně otázku koupelny," odpovím mu a vypadám jak malé dítě s bonbonem. |
| |||
Posun na luny 16:00 především Lilith a Alyssa Po nějaké době začnu slyšet nějaký rozruch ze společenské místnosti. Trvá mi poměrně dlouho, než se přeci jen rozhodnu, že se tam vydám opatrně podívat. Nahlédnu skrze dveře. Vypadá to na družení se nad tou divnou vodou. Zaváhám a vzpomínám. Kopyta si pak dělala co chtěla, ale taky se během toho stalo, že jsem rozšířila své blízké a známé. A profesoři byli docela jasní v tom, že to bych dělat měla. Hluboký nádech a výdech. Poté opatrně vkročím do místnosti. Pokud je v místnosti Lilith nebo Alyssa, ráda se připojím k nim. Pokud v místnosti nejsou, opatrně se připojím k Miko a Kise. "Máte to květinové voňavé, co jsem měla minule? Bylo to dobré a sladké," požádám dívky u přehledu alkoholu. Když se tam skutečně lahev nachází, spokojeně z ní lehounce upiji. Hodlám se držet na velmi mírných pomalých dávkách, nepotřebuji, aby mne opět kopyta neposlouchala. Jsem viditelně nervózní z přítomnosti tolika tvorů a pořád se ohlížím a cukám hlavou. Snažím se ale být... Společenská. Pokud se mnou někdo otevře téma střílení, luků nebo lukostřelby, trochu se uvolním a ráda se aktivně a nadšeně zapojím. Pokud je to Lilith, rovnou se s ní domluvím na to, že bych si o víkendu šla zastřílet. Do svého stání se dostávám dřívěji než ostatní na shromáždění, ale poměrně spokojená, že se začínám učit. Když se proberu, seskáču schody (81%), tentokrát jak jsem docela nadšená, tak bez větších problémů. Rozhodně u toho nevypadám elegantně, nicméně je to praktické. Jdu se zeptat profesora, jestli jsou tu luky k zapůjčení, kde můžeme střílet, zda tu jsou terče a jestli náhodou pro ty aktivity nepotřebujeme kroužek. Dozvím se, že pro založení kroužku aktivit musí být alespoň tři studenti, kteří aktivitu chtějí vykonávat. Jestli nám to poté schválí hlavní budova, tak nám bude přidělen profesor, jenž nás bude zastřešovat a také dostaneme vybavení. Luky u sebe naneštěstí neměl, ale slíbil mi, že mi je sežene. Poté mi pomůže vytvořit upoutávku, kterou se vydám pověsit na nástěnku. Vypadám u toho, kupodivu taky jednou, docela vesele. Zbytek saturny a začátek sunny strávím tím, že se vydám na pozemky, projít se po čerstvém vzduchu a hlavně navštívit les, vzhledem k tomu, že tady do něj alespoň není zákaz vstupu. No ale také je maličký... Minimálně oproti tomu, na co jsem byla zvyklá. A vypadá podivně... Udržovaně. Pokud jsem potkala někoho ze čtveřice těch, kterým věřím, ráda se nechám doprovodit. Následující den (nahoru jsem se dostala jen s lehkým naraženým kopytem - 47%) opět navštívím profesora, (dolů po schodech opět s nadšením - 67%) abych si u něj vyzvedla dva luky, dva toulce a dvacet šípů a tři terče. Musím se zvětšit, abych všechno pobrala, ale poté nemám problém. S tím se pokusím najít Lilith a Alyssu, abych jim oběma nabídla, že si půjdeme zastřílet. Ať už sama nebo s doprovodem se vydám na pozemky, kde vše rozložím. Dokážu celou sunny strávit tím, že běhám po pozemcích, střílím a vydávám se spořádat nohaté poklopy. Nakonec je ale čas vše sklidit a vydat se na odpočinek před vyučováním. Opatrně vystoupám schody i s vybavením na lukostřelbu. (77%) Nerada bych něco poničila. Během spánku mne vyruší klepání na dveře. Převezmu si co mi nesou a vydám se pokračovat v dřímání. Luny 16:00 - zvon Miko, Kristy, Nybe Zvon mne probere, až se vzepnu a málem přepadnu. Nakonec mi dojde, že je to jen budíček. Vezmu tedy osušku - jenž v mém případě by vydala za menší stan - a ploužím se do koupelny. Mé kroky nevydávají typický klapavý zvuk kopyt, jdu naprosto tiše. Opřu se do dveří koupelny s dalším zíváním. "Silné ráno přeji," zamumlám do místnosti a málem znovu usnu ve dveřích. Odložím osušku a zalezu si do sprch, abych se mohla umýt. Což v mém případě potřebuje trochu akrobacie a ohebnosti. |
| |||
Víkendový posunový příspěvek - od saturny 3:40 do luny 16:00 Aliana a Jigme Konverzace s Jigmem a slečnou Alianou byla vcelku příjemná. Probrali jsme celkem širokou škálu témat. Cítím jsem se trochu špatně, jelikož Jigme stále chtěl čekat na svou kamarádku, zatím co já věděl, že se už nedostaví. Přesto jsem zatím nenašel odvahu mu to říci. Navíc hlavně proto, že by se na mě mohl dívat hned trochu jinak, než zatím, ale když mu to povím později, tak bude pouze hůř. Nakonec jsem se rozhodl to v sobě zadržet. Doprovodím Jigmeho vyzvednout věci. Já žádnou bednu s věcmi nemám, ale je fajn se tu trochu zorientovat. Následuje cesta na pokoje. Jak zjistím, tak ten můj je přesně to, čeho jsem se obával. Je dělaný do středu budovy a je tu jen falešný výhled. Ihned to ve mě vyvolává skličující vzpomínky, kvůli kterým ihned opustím svůj pokoj a jdu za Jigmem, který se chce vydat do společenské místnosti, kde se zjevně něco koná. On byl společenský na rozdíl ode mě. Já jsem raději sám. Nechápu jak to on zvládal a proč v tomhle nejsem jako on. Hádám, že to bude kvůli tom, kde jsem žil. Ze stejného důvodu mám také velký odpor k mému vlastnímu pokoji. Společenská místnost je dost pěkná. Je... společenská. Je zde alkohol, což vím co je a také vím, že otupuje mysl. Málem jsem se rozhodl, že bych se napil také, ale naštěstí mi včas došlo, co by se mohlo stát, když by jsem se přestal soustředit a po té patálii v jídelně jsem opravdu netoužil udělat něco dalšího, kvůli čemu by se našli jedinci, kteří by mě neměli rádi. Raději jsem tedy byl většinou v rohu místnosti a pozoroval ostatní. Jsem rád, když narazím na Jigmeho, který má stejnou cestu. Zkoušel jsem zjistit, kde by jsem mohl získat nějaké věci. Tu rakev jsem si sice už rozmyslel, ale stále tu jsou jisté věci, které mě zajímají a to, zda nebude vadit, když si s Jigmem prohodíme pokoj. Pak jestli by šli někde sehnat nějaké květináče. Ještě jsem přemýšlel, že by jsem se zeptal na tu Zetovou zahradu, nebo jak to bylo, kterou zmínil Jigme, ale vzhledem k tomu, že jsem měl extrémní potíže vůbec na Pana Tarneye mluvit, což mělo za následek dost velké přeřeky a hromadu upravování, až jsem z toho div nezčervenal, tak jsem se na to jednoduše vykašlal a místo toho se snažil nevypadat, jako úplný idiot. Během víkendu jsem si prošel pozemek, aby jsem si prohlédl místní flóru. Užíval si válení v trávě, pozoroval hmyz a také nebe. Většinu víkendu se nacházím právě venku, než ve svém pokoji. Pokusím se z knihovny vypůjčit nějaké knihy, aby jsem si mohl číst během toho, co budu ležet venku, nebo v okenici svého okna s jednou nohou svěšenou dolů, pozorující koutkem oka co se děje venku. Zrovna jsem ležel v okenici a kochal se výhledem, když se ozvalo zaklepání na dveře. Došel jsem tedy ke dveřím a otevřel, aby jsem si převzal cvičební úbor, uniformu, což je něco, co na sobě budu mít prvně a pak samozřejmě rozvrh. Rozvrh představuje něco velmi důležitého a nesmím jej ztratit, jelikož se bez něj jistě minimálně půl roku neobejdu. Trochu mě překvapilo, když jsem v rohu na svém rozvrhu četl jméno Max, ale poté co jsem si přečetl i zbytek rozvrhu jsem se ujistil, že je opravdu můj, jelikož se zdá, že budu mít s Panem Rubusem soukromou hodinu a je tam uvedené moje jméno. Pánský pokoj č. 7-chodba před pokojem Grimgull a Dolly Zdejší vyučovací doba je opravdu podivná. Nehodlám to však moc řešit. Už jsem po snídani, takže se rovnou převléknu do uniformy a urovnám si obvazy, než se rozhodnu vylézt na chodbu. Rozhlédnu se a s úsměvem zamávám na bělavého mladíka, který stojí na chodbě s vysokým zelenáčem. "Dobré ráno." Povím oběma, když kolem nich procházím na snídani, která má být až za hodinu a jelikož tu hodinu nemám co dělat, tak se zastavím. "Ahoj. Ještě jsme neměli tu možnost se seznámit. Já jsem Mersi. Co tu probíráte?" Snaží se znít co nejvíce přátelsky. Zatím jsem se spřátelil hlavně s Jigmem a jak jsem již zjistil, tak tu chodit nepovšimnut, by mohlo naopak způsobit přehnaný zájem o mou osobu, což je pravý opak toho, co by jsem chtěl. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly a Relliel Nad Dollyho připomínkou se zamyslím a nakonec přikývnu. “Ano, mluvíme.” Na mém výrazu je jasné že jsem nepochopil co se mi tím snažil sdělit. “Já tohle ještě moc soudit nemohu.” Zajímavý způsob jak mě popsat. Okřídlenec pak kolem nás projde. Nijak si ho vysloveně neprohlížím, nechci být neslušný. Všimnu si však že víc a víc osob vychází z pokojů s hadrem někam pryč. Opět se otočím na Dollyho. “Nevíš kam s tím všichni jdou?” A pokývnu na podobný hadr co drží Dolly. |
| |||
Víkendový posunový příspěvek - od saturny 3:40 do luny 16:00 Mersi, Marcos, Aliana Vydržím v jídelně s Mersim ještě další hodinu, převážně konverzující o všem možném. Když se však sklízí už i zbytky, uznám, že najít někoho kdo by dostál svému slovu je opravdu těžké. Omluvím se Mersimu a zavedu ho do haly, abychom získali přehled o tom, kde jsou naše pokoje a celkové rozložení školy. Následně již zamíříme na koleje, potom, co si vyzvednu svou bednu s věcmi. Jsem potěšen, že je tam kompletní sada. Nerad bych tu sháněl něco, co se už dobře ani nemusí vyrábět. Vyrazíme tedy do patra, kde to vypadá, že se ve společenské místnosti schází studenti. Po krátké domluvě si donesu jen odložit věci do svého pokoje a vrátím se. V přehlídce typů alkoholu sice nenarazím na saké, ale překvapí mne, že šóčú zde je. Já osobně zaberu jedno z křesílek dál od všeho ruchu. Nebráním se však konverzaci, s postupem večera raději a raději. Jestli se mnou někdo vydrží delší dobu, může býti přítomen mé mnohem odrzlejší a poťouchlejší verzi. Když se společnost začne rozcházet, zahalekám do místnosti pěkné sny a odeberu se do svého pokoje, kde usnu uprostřed opečovávání brnění. Když se pak v půli druhého dne vzbudím, jsem poněkud zděšen. Otec by mi dal, kdyby se to měl jak dozvědět. Dokončím tedy pečlivou údržbu brnění, než ho opatrně rozložím přes postel. Zatím nechám uniformu uniformou a jen v kožených kalhotách a spodní černé košili vyrazím nalézt Tarneyho. Jestli na mě někdo narazí, pozdravím ho a omluvím se, že mám věci k vyřizování. Jestli narazím na Mersiho, který má stejný cíl, můžeme vyrazit spolu. Třídního profesora požádám o manekýna, ideálně celou manekýnovou vitrínu. Mé brnění potřebuje řádné uložení, když ho nesmím mít po většinu noci na sobě. V mém "lehkém" oblečení zůstanu po zbytek saturny a časné sunny. Uvítám společnost jak Mersiho, tak Marcose a stejně tak slečny Aliany. Rád se připojím k debatování nad rozvrhem a sám nadhodím ke kroužkům, že mne mrzí, že tu již nejsou, vzhledem k tomu, že sám jsem měl zapsané téměř všechny. Rád rozšiřuji své obzory, i když teď to už alespoň není povinnost. Když se k nám někdo bude chtít připojit, je samozřejmě vítán. Během noci také vyputuji ven a věnuji minimálně dvě hodinu tréninku svých schopností. Černý inkoust kolem mne tančí v podobě zvířat i zbraní. Není to tak hrozné, jako když jsem tenkrát zcákal démona, ale mohlo by to být mnohem lepší. (76%) Poněkud mne tíží, že za celý víkend nepotkám Shatyru. I když jsem měl v plánu ji vyčinit za to, že by měla vždy držet své slovo, nicméně její kompletní absence je poněkud... Budící starost. Nakonec se ale rozhodnu to řešit až v luny, jestli ji nezahlédnu. Třeba má nějaké své starosti, nebo si zařizuje osobní věci. Poslední víkendové noci se věnuji čtení svých poznámek z předchozích hodin na NŠÚ, jenž nějakým zázrakem přežili, aby se nacházeli v mé bedně. Uvažuji nad tím, jak se za tři sta let mohlo to, co je zde napsané, změnit. Své poznámky jsem si vzal do společenské místnosti, aby mne kdokoliv, kdo by měl ten zájem nebo nutnost, mohl přerušit či se ke mne připojit. Také se nějakou dobu věnuji tréninku drobné magie. Pokud se někdo připojí a zajímá ho to, zkusím pár kouzel na úrovni salónních triků. Nejsem ale zvyklý na takové předvádění, takže většina kouzel skončí větším výbojem či kouzlem, než jsem chtěl. (53%) Celkově se věnuji spíše odpočinku, vzhledem k tomu, že nás jistě čeká náročný týden. Po večeři, již v luny, se se všemi rozloučím a vydám se uložit na pokoj. Když se o víkendu pohybuji bez brnění, je vidět, že žlutý kámen, běžně zasazený do brnění, je vlastně součástí mého těla a je napůl ponořený v mé hrudi. Rozespale a rozcuchaně otevírám tomu, kdo mi přivezl vitrínu a uniformu s rozvrhem. Mé poděkování přeruší široké zazívání. Zasignalizuji kam má vitrínu postavit a když padám zpět na postel, jen mu zamumlám ať za sebou zavře dveře. Pánský pokoj č. 7 - před koupelnou Jack, Max, Luis, Marcos Zvon mne musí chvíli budit, než si řádně uvědomím kde jsem a co se děje. Skutálím se z postele a neobtěžuji se košilí. Hodím přes sebe jen něco lehkého, ani se moc nezdržuji řádným zavazováním. Se svou taškou a osuškou se přesouvám ke koupelně, kde jsou však zablokované dveře a nějaký rozruch. Opřu se ve dveřích o rám a nahlédnu do místnosti zpoza Jacka. |
doba vygenerování stránky: 1.4301741123199 sekund