| |||
Chodba před pokojem Dolly a Mersi Když Mersi vysvětluje co je to mýdlo pozorně poslouchám a přikyvuji. “Aha, zajímavé. A to se lidi často snaží sníst tohle mýdlo?” Moc nechápu proč by se někdo snažil sníst něco určené pro čištění těla. Pak se obrátím zpátky na Dollyho. “Je možné že jsem to přehlédl. Radši se pak ještě podívám.” Dále už začne Dolly víc mluvit o své schopnosti. Nic během toho neřeknu, jen s jasnou fascinací poslouchám. Potom co mi Mersi vysvětlí jak vypadá číslo pět, ještě víc otevřu oči a pečlivě si prohlížím každý detail tohoto symbolu. “A jak teda vypadají ostatní čísla?” |
| |||
Příchod Ugh... Jak si to jako představujou, přijmout mě takhle pozdě? Radši aby k tomu měli pořádnej důvod. Takovou skvělost jako mě, by měly přijímat bez přemýšlení! Uraženě, s nosem nahoru, usednu do lodě směr škola. Jak si to rodiče jako představujou, posílat mě někam pryč? Ještě toho budou litovat... Jestli se tady v mé nepřítomnosti něco stane, ještě budou žadonit, abych tu byla a pomohla jim. Tss, takový ponížení, mě, poslat do školy na jinou planetu, mě! Vážně? Nemůžou tady mít ani bariéru proti slunci, když už mě vítají ve dne? Jestli budu mít na kůži jediný flíček v jiném odstínu, tak ať si mě nepřejou! A ještě si dovolí nechat mě čekat?! Kdo si jako myslí, že jsem? Nějaká neschopná obyčejná holka? To se šeredně pletou! Když někdo přijde do místnosti, ani se na ně nepodívám a radši se dál věnuju svým perfektním nehtům. Když se ředitel konečně uráčí nás pozvat dovnitř, tak začínám přemýšlet, jestli to tady myslí vážně. Nejen že to probíhá ve dne a musím tady čekat snad věčnost, oni jako ještě chtějí, abych šla pěšky?! Co to je za úroveň, že tu nemají ani žadný převoz?? Jestli se mi cestou zničí boty, tak je osobně půjdu ředitelovi nacpat do tajemných krajin. Můj outfit: Alespoň že mi dali k dispozici sluhu! Postavím před něj svůj kufr. "Jestli to cestou zničíš, tak si mě nepřej!" Pokud by náhodou chtěl prodestovat, použiji na něj svůj trumf. (39%) No, co to?! Neříkej mi, že mi dají sluhu, kterej neni schopnej mi vzít zavazadla, a ještě k tomu se dokáže bránit?! Nesnášim to tady! V černým lese načerpám chybějící síly. Když dojdeme k bráně, on nás tam pošle a jde si jen tak pryč, tak mu jen do zad pošlu ukázku svého prostředního nehtu. Na tu druhou neberu ohledy a prostě vyrazím dál. Všichni by se měli modlit, že mě teď nebudou už víc otravovat nebo jinak ničit život..! Alespoň že ty boty to přežily... Dojdu do haly, kde konečně přestane působit to debilní slunce. Neochotně se podívám na nástěnku, najdu svůj pokoj a proklínám se, že jsem se rozhodla neužívat svojí telekinezi. Ale to je vlastně fuk, co mě to napadlo?! Vždyť jsem nejsilnější! Bez problémů vezmu svůj kufr a vyjdu nahoru do patra. Vydám se levou chodbou ke svému pokoji. V chodbě překáží nějakej blbeček. Jestli mi neuvolní cestu, jen se na něj z vrchu podívám: "Tak uhneš nebo co?!" Ať už uhne nebo ne, pokračuju dál chodbou a úspěšně ho ignoruji. Pokud jsem ho musela odstrčit, oklepu se, jak kdybych sáhla na špínu. "Ugh..." Vejdu do svého pokoje. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Mám co dělat. Tak malej pokoj? Všechno je tu tak... Obyčejný! Vůbec to tady nemá úroveň... Pohled mi padne na uniformu. Kníže! Tak obyčejnej materiál! Chce se mi brečet! Nemůžou po mě chtít žít jako lůza!!! Potřebuju se rozptýlit, tak si začnu vybalovat věci. Pohled na hned několik mých úchvatných outfitů mě uklidní. Než přijde čas jídla, prozkoumám rozvrh. Na poslední chvíli se neochotně obleču do uniformy. Podívám se na sebe do zrcadla. Na mě opravdu všechno vypadá božsky! Sejdu dolů do jídelny a zamířím si to rovnou do volného čela stolu. Pokud cestou někoho potkám, úspěšně je proignoruji povýšeneckým pohledem. |
| |||
Pánský pokoj č. 11 - Koupelna Luis, Jack, Hillaris, Jigme, Marcos Určitě měl doma kočku, protože to vypadá, že dokáže předvídat každý můj krok. Dokonce i podchytí všechny moje pokusy se o něco zachytit. Dokonce dokážu ublížit sám sobě… Ale já to nevzdám. Pokračuju tedy v zápolení celou cestu, až se mi to v koupelně nakonec povede. Odskočení bylo trochu silnější než jsem čekal, ale co bych to byl za kocoura, kdybych to nevybral… Na nic nečekám a rovnou se utíkám schovat. Využiju k tomu studenta ve dveřích. Protáhnu se za ním, obejmu jeho nohu a vyděšeně se na něj podívám. “Chce mě vykoupat, ale já nemám lád vodu…” Nahodím velmi smutný a prosebný výraz. “Plosím zachlaň mě, já nechci…” Když na mě Luis promluví, podívám se na něj. “Ne, nemusím…” U nás doma jsem to měl jednoduchý - prostě použili kouzlo a já byl čistý. A protože mě nemohl nikdo takto očistit, tak co jsem odešel, tak jsem si srst jen pročesával. Ani nevím jak už je to dlouho, možná měsíc? Dva? Ani nevím… Možná je to dýl… Když se do dveří opře další, tak se prosebně podívám i po něm. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull, Mersi "Věřím, že byla v každém pokoji. Ani já jsem ji nevlastnil. Vlastně nikdy z tak pěkného materiálu," dodám trochu zamyšleně spíše pro sebe, než pro své okolí, jak sklopím pohled k osušce a mimoděk ji lehce promnu mezi prsty. Zpozorním ale, když je vysvětlováno, co je to mýdlo. Mám dojem, že jsem něco takového u někoho zahlédl. "Není to trochu... Nepraktické oproti kartáči, který se nerozpouští?" zeptám se se zájmem. "Inu..." trochu mne znervózní takový okamžitý zájem, nečekal jsem, že přijme, "nenabízel bych to, kdyby v tom pro Vás bylo nějaké riziko," začnu s ujištěním a usměji se na Mersiho, "vyžaduje to naše propojení... a chviličku času," rozšířím co je potřeba. Na jeho ujištění, že panika je pryč se úlevně usměji. Do hovoru o číslech se už nevkládám, jen tam tak spokojeně stojím, hrdý na to, že mne naučili číslice. |
| |||
Víkendový posun Miko, Yqueuas, Lilith Ucítím vlnu zoufalství a touhu zemřít přesněji rukama někoho koho jsem až do této doby nepoznala a pak je to najednou pryč. Nevím přesně co to bylo a taky po tom zrovna moc netoužím a tak jenom vezmu svou bednu a vydám se s ní do svého pokoje. Vytáhnu uniformu a přejedu po ní kritickým pohledem, mohlo to být horší, ale mohlo to být i lepší tahle uniforma ve mně vyvolává představu Olivera Twista. Na druhou stranu sukně znamená můžu přestat nosit spodní prádlo, bude příjemné když prsa budou mít pohodlí a volnost a vítr mi bude ovívat klín. „Dobrá a teď tohle je to ta nejzbytečnější část. Co mám s tebou dělat? Už vím.“přivážu jeden konec kravaty k noze postele a pak za ní táhnu v obou podobách. Potom co jsem trochu potrénovala se vydám do společenské místnosti kde hodlá Miko uspořádat párty na které se objeví i Ygi a tak se rozhodnu že se s ní budu bavit na téma střílení z luku protože naposledy mně to docela bavilo. A protože když Miko pořádá party tak to stojí zato takže si nepamatuju jak jsem se vlastně dostala do svého pokoje. Vím jen že jsem se probudila oblečená ve své posteli a tak vyrazím do koupelny. Máme tu jen dvě koupelny, jednu kluci a druhou my, tohle rozhodně není NŠÚ srovnávat tohle a NŠÚ by bylo jako srovnávat Porche a angličák, aspoň zatím mi to tak připadá. Opět chvíli posiluji v mém improvizovaném náčiní (kravatu jsem nechal ve stejném místě uvázanou kolem nohy postele) a později doprovodím Yqi do lesa i když tento les mi připomíná les kterým jsem běžně procházela. Později mně Yqi najde jestli bych si s ní nešla zastřílet a já souhlasím, dokonce jsem schopná snést i přítomnost Lilith pokud to ona vidí stejně. Nakonec víkend trávím střelbou s Yqi, posilováním, procházkami po pozemcích a také trénování svých schopností dokonce se mi podaří najít i cíle pro můj křik který provádím samozřejmě tak daleko abych nikomu neublížila a nic nepoškodila. Bohužel se mi moc nedaří, vlastně se mi nedaří vůbec je to slabé, velmi slabé (9%). Jsem tím opravdu otrávená možná je to tím že jsem tomu nevěnovala moc času, možná je to tím že jsem se už předtím věnovala něčemu jinému. Možná mně unavila střelba s Yqi. Luny 16:00 Miko, Nybe, Yqueuas Zvon je o něco lepší než gong z NŠÚ taky mi přinesly druhou část oblečené které tu máme řešit. Je to zvláštní že řeší právě tohle a neřeší se jiné věci, mám pocit jako by tohle vše bylo šité horkou jehlou, tohle všechno je asi odpověď na zkázu NŠÚ otevřením něčeho ... tohoto. Ne to není nevděčnost, jsem ráda, vážně ráda jen jsem čekala ... jak se jmenuje to jídlo co jí jen snobi? A dostala jsem sekanou, ale já mám ráda sekanou. Dostanu rozvrh tentokrát na obyčejném papíře což mně nepřekvapuje protože to vystihuje celé okolí. Ale rozhodnu se na to nemyslet a vydat se do koupelny. Zde najdu Miko, Nybe a Ygi usměju se a všem třem zamávám. „Ahoj Yqi, ahoj Miko.“ Potom si prohlédnu Nybe která se změnila, ano teď už se dá snadněji poznat co by mohla být. „Ahoj Nybe, sluší ti to.“ |
doba vygenerování stránky: 1.4444198608398 sekund