| |||
všichni na ošetřovně a cestou Butler se ke mne nahne a zašeptá mi do ucha. Vnitřně se plácnu do čela. Samozřejmě, proč mne to nenapadlo samotnou. Mohlo se tak ušetřit spoustu starostí. Hodím krátký pohled ke skupince kolem chlapce. Potom už se rozejdu za Butlerem. Na konci dlouhé chodby se však rozdělíme. On zamíří do haly a já do jídelny. V kuchyni se trochu zarazím. Vypadá to tu, jak kdyby tu řádilo tornádo. Jsem rozhodně ráda, že všechny suroviny jsou v chladu za uzamčeným poklopem. Kdokoliv to byl, tak se z mouky a podobných přísad asi moc nenajedl. Každopádně mne trochu překvapuje, že jsou oba dva tácy pryč. Zvláště, když jsou vedle připravené talířky. Zatřepu hlavou. Na to teď není čas. Najdu mísu s vyraženým jménem a na chvíli zmizím v podzemí, aby ji naplnila ovocem a zeleninou. Nezapomenu za sebou pořádně zamknout. Jestli to takhle povedou nadále, bude zamčená celá kuchyň... Napadne mne, když s mísou mířím zpět na ošetřovnu. Zastavím se u paty postele a tiše čekám, až si to vyřeší. |
| |||
- všichni cestou Vykročím z ošetřovny a zamířím ke schodům. Vzhledem k tomu, že nemám čas se převléci, zažehnou na mne plameny. Když se rozptýlí, frak je zcela opravený. Vrátím hodinky do kapsy vestičky a zamířím po schodech do sklepení. V laboratoři mi neuniknou otevřené dveře, ale nemám momentálně čas to řešit. Jistě se sem mohu vrátit. Projdu mezi komorami a vstoupím do malé místnosti s portálem. Nyní stačí jen počkat. Škoda, že je ošetřovna stále zatížená, mohli se již postarat i o další věci. |
| |||
Ošetřovna – RM4 Salazar Vidím že zde mají napilno a já přemýšlím zda je mé přirovnání ke střední škole přesné ovšem lepší mně aspoň zatím nenapadá. A protože tady stojíme jako tvrdé Y tak přemýšlím že se zeptám Salazara jestli tady skutečně musíme být když ani jeden z nás neumí léčit. Jistě mohli bychom poskytnout jinou útěchu a já bych zde možná našla uplatnění, ale doufám že k tomu nedojde protože nechci ztrácet čas uklidňováním bandy kňouralů. Ale Salazar potom řekne že se mnou chce být někde sám to je milé, dám mu ruce kolem krku a věnuju mu také dlouhý a vášnivý polibek. Opustíme ošetřovnu, držíme za ruce a jdeme do sklepení kde mně napadne že bychom mohli zkusit tu první místnost která byla předtím zavřená, ale Salazar nakonec vybere jinou místnost. Když projdu dovnitř tak se rozhlédnu kolem a jako první si zuju boty a slastně zavrtím prsty, (nemám ráda uzavřené boty protože se mi v nich potí prsty) potom se vznesu do vzduchu a doletím k něčemu co připomíná jukebox. „To je jukebox, můžeš přehrát Total Eclipse of the Heart?“zeptám se zatím co si prohlížím hrací skřínku než se podívám vedle. Opět se vznesu a dosednu na zem vedle šampaňského které se ukáže jako ten nealkoholický blaf. Jsou tři věci které považuji za tu největší zvrhlost na světě, nealkoholické pití, kouření a punč. I když se mi podařilo vylepšit ten vtip s říznutým punčem když tam místo alkoholu nalijete projímadlo, účinek se dostaví dřív a je zábavnější. Pokud ke mně do té doby Salazar nedojde tak k němu opět doletím dám mu ruce kolem krku a zeptám se. „Dobrá máš nějaký nápad co teď? Já bych se třeba o tobě chtěla něco dozvědět.“ |
| |||
Společenská místnost - Pozemky Rell, všichni cestou Začervenám se nad jeho lichotkou. "Děkuji," usměji se rozpačitě. "Ano?" zeptám se, když začne větu, ale nedořekne jí. Nakonec to ale odmávne. Ohlédnu se za kroky a jen vidím Ys mizející na schodišti. Zřejmě šla na svojí hodinu. Když se otočím zpět, opětuji mu úsměv, nyní již klidnější a přikývnu. Když sejdeme dolů, Suson tam stále stojí. Zdá se, že na někoho čeká. Pokud se na mě podívá, usměji se na ní a pokračujeme ven. Pokývnu směrem vlevo. "Projdeme si zahradu?" |
doba vygenerování stránky: 1.3453259468079 sekund