| |||
Posun O víkendu se i se svým kočičím přívěskem vydám na průzkum školy. Projdu si sklepení i přízemí a nahlédnu i do koupelny. Dobré vědět. Podívám se zamyšleně na Maxe a začnu uvažovat, zda ho budu muset vykoupat. Zatím jsme jen cestovali, tak jsme to neřešili. Ale ten jeho kožich jistě bude chtít nějakou péči. Posléze požádám třídního profesora v kabinetu o papíry a něco na psaní. První papír věnuji tomu, že si dole překreslím mapu školy. Zbytek si chci nechat na vyučování. Snažím se o víkendu navyknout si na noční režim, přesto se mi ale stává, že usnu dřívěji, než je večeře v šest hodin ráno. V jeden moment jsem velmi překvapen, když Maxe nenaleznu v pokoji, jen co jsem se otočil. Když se ho vydám hledat, střetneme se v chodbě od koupelny. Přičapnu si na bobek a zkoumavě si ho prohlížím. "Ty jsi chytřejší než vypadáš, co?" zabrumlám směrem k němu. Následující den věnuji průzkumu pozemků. Také té příležitosti využiji k tomu, abych se znavil tréninkem. A také se snažím vydržel a jít spát až po šesté ráno. Mám co dělat a nakonec usnu u stolu. Luny 12:00-16:00 Pánský pokoj 11 Probere mne klepání na dveře. Rozlámaně vstanu, protáhnu se a otevřu. Pikolík vypadá zmateně, tak mu vysvětlím situaci a tak dostanu jak svou tak Maxovu uniformu i rozvrhy. Naše rozvrhy se liší pouze o jednu hodinu a to mám volno, takže by s tím neměl být problém. Když se Max snaží na hromádku uniforem vylézt, tak mu je zabavím a zamračím se na něj. "Nemusíme hned první den vypadat jako když nás přežvýkala kráva," napomenu ho. Šest hodin je více než dost, takže se dám do rozcvičky, abych procvičil ztuhlé svaly a tělo, potom, co jsem strávil spánek na židli. Šel bych si i zaběhat, ale s kočkou na noze se to dělá špatně. Znovu si zopakuji harmonogram dne a celkově již zůstávám vzhůru. Když zazní zvon dojdu zatřást Maxem. "Čas koupání chlupáči." |
| |||
Příchod do školy a víkend Před i po příchodu do školy jsem si plně uvědomoval, že tu nebudu v obklopení jen lidí a svého druhu. Avšak když jsem byl doveden na pozemky třídy, které se budu účastnit, pravda mne zasáhla hluboko. Z těch mnoha tvorů, jenž se nacházeli na pozemcích, jestli jsem zahlédl deset lidsky vypadajících, tak to bylo hodně. A to věřím tomu, že u spousty z nich bude klamat vzhled. Zalezl jsem si tedy na pokoj, abych nemusel potkávat nikoho z nich. Setrvávám po většinu ve své humanoidní podobě, vzhledem k tomu, že má úplná proměna je pohodlná. A rozhodně je příjemnější se v prostoru pohybovat v menší podobě. Alespoň však na večeře chodím, abych se najedl a neměl jsem tak ukrutný hlad. Doufám, že na tyto okrajové hodiny nebude chodit tolik ze... Spolužáků. Pánský pokoj 6 - Jídelna Když někdo zaklepe na dveře, dělám, že tady nejsem a když uslyším kroky mířící pryč, teprve poté hromádku vtáhnu do pokoje. Nemá smysl se znovu ukládat ke spánku a tak zajdu do koupelny, pečlivě se očistit, než se obléknu do školní uniformy. Necítím z ní žádnou magii a tak začnu uvažovat nad tím, zda bych neměl požádat ještě o jeden set. Takto mne zastihne školní zvon již oblečeného a připraveného. Vykročím na chodbu, abych se vydal do jídelny, když mi pohled padne na podivnou dvojici na chodbě. Ztuhnu uprostřed kroku, jak mi padne pohled na špatně uvázanou kravatu. Několikrát mi cukne oko a bojuji se svým nutkáním mu jít převázat a tím, že to není člověk a nechce se mi k němu přibližovat. Nakonec vyhraje má opatrnost. (81%) A tak se nakonec pomalým krokem vydám do jídelny, kde se posadím na nejzazší místo. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull Doširoka otevřu oči, když se mi omluví. "To já se omluvám, jestli moje chování nějak urazilo," pronesu spěšně. "Inu měl by tu být ranní ruch na koleji," usměji se na něj, "vůbec není zač. " Opět můj pohled putuje k zemi. "Jsem tady jen o pár dní déle," zamumlám podlaze na respekt. Otevřu pusu a zase ji zavřu, jako kdybych chtěl něco říct. Zaostřím na jeho rozvrh a snažím se vykřesat rychle nějaké přelouskání něčeho. "To by asi bylo také na déle, celý rozvrh," řeknu nakonec a zvednu k němu pohled, "nicméně důležité je, že za dvě hodiny máme první hodinu v učebně jedna," to bylo označené za společný předmět, takže ho jistě má také, "a za hodinu bude v jídelně snídaně," dodám ještě s širokým úsměvem. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly Všimnu si toho že se chová jaksi nervózně. Nakonec mi dojde, že za to nejspíš můžu já. "Ale ne, omlouvám se. Neměl jsem v úmyslu vás jakkoliv znervóznit. Jen jsem se ujišťoval že vám opravdu nic není. Vím že někteří lidé mají tendenci svoje zranění skrývat." "Aha, takže prozatím klid. Děkuji." S tím děkovně kývnu. "A co se vykání týče. Jak to vidím, vy jste můj senior, takže si zasloužíte respekt." Nakonec mi ještě odpoví na ten pergamen. "Asi rozumím. A co tam stojí?" |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull Pod jeho zkoumavým pohledem se trochu nervózně zavrtím. Mám z toho zvláštní pocit. "To by asi bylo na delší vyprávění," věnuji mu rozpačitý úsměv. "Není to sice gong, jako na naší škole, ale měl by být čas buzení. Myslím, že je to jejich způsob budíčku," pronesu zamyšleně, protože si ve výsledku nejsem jistý, i když jsem docela najisto zamířil do koupelny. Opět sklopím pohled k zemi a trochu svůj postoj schoulím do sebe. "Nejsem rozhodně nikdo důležitý, abyste mi musel vykat," zamumlám podlaze, než se k němu odvážím zvednout pohled. "A toto je rozvrh hodin, jenž budeme na škole dodržovat," dodám ještě abych odpověděl na jeho otázku. Není zdvořilé neodpovědět. |
| |||
Chodba před pokojem Dolly Na jeho odpověď se pousměju. “Tak to rád slyším.” I přesto ho občas zkontroluju jestli opravdu nemá žádné zranění. “A doufám že ostatní jsou v pořádku taky. Teda, pokud si to nezasloužili.” Potom se ale konverzace opět vrátí ke mě. “Ach, ano. Zajímalo mě co znamenalo to zvonění. Děje se něco?” Jen jak to dořeknu si vzpomenu na pergamen co držím v ruce (rozvrh). "A nevíte ještě co je tohle?" S tím mu ten pergamen ukážu. |
| |||
Chodba klučičí koleje Grimgull Když přitaká, že potřebuje pomoct, příjemně se na něj usměji. Když však zmíní, že spíše já bych využil pomoci, mé překvapení a zmatení se dá číst z celé mé osoby. "Já... Stalo se toho hodně, většinou ne mne," cákance na mé tunice jsou i různobarevné, i když jde zcela určitě o krev. "Všechno je v naprostém pořádku. Tedy alespoň se mnou," sklopím pohled do země, když si opět vzpomenu na to, co všechno je má vinna. Pak si ovšem vzpomenu, že na začátku přitakal a tak nadějně opět zvednu pohled. "Každopádně jak mohu pomoci?" |
| |||
Chodba před pokojem Dolly Během toho jak se po někom na chodbě ohlížím, vyjde z jednoho pokoje malá bílá zakrvácená osoba. Ta ke mě přistoupý a osloví mě. Překvapí mě nejen ta krev, ale i to co má na sobě. Že by to nakonec nebylo povinné? “Throm-Ka. Chci říct ano, jenže to vypadá, že to vy potřebujete pomoct. Je všechno v pořádku? Stalo se vám něco?” A začnu se dívat po jakémkoliv možném zranění. Snad ta krev není jeho. |
| |||
Víkend - do Luny 16:00 Konečná destinace: Koupelna asi jen Marcos Můj příchod byl velmi bodrý i naproti tomu, že podezřívám školu, že se snaží třídu K zavřít do vlastní bubliny a až se nebude někdo dívat, tak to tam vyhodit celé do luftu. I tak studentu, co mne odvedl na pozemky poděkuji a děkovně ho poplácám. Taky jsou to všichni suchaři. Pomyslím si po jeho pohledu. Vydám se ohlásit a následně prozkoumat pozemky. Snažím se také seznámit, ale nevnucuju se. Věřím, že na vyučování bude příležitostí k seznámení se docela dost. Rád se také nadlábnu do sytosti. Zvláště po cestě sem. Není to od hnízda úplně za rohem. Na noc se rozvalím přes svůj velký pelech a jestli tu nemají odhlučněné stěny, tak mne minimálně sousední pokoje slyšeli chrápat. Týpkovi v luny málem otevřu v proměněné formě, než si uvědomím, že takhle dveře asi neotevřu. Poděkuji mu a převezmu si věci. Hned se zase svalím do pelechu, abych se ještě pár hodinek válel. Když nakonec zazní nekompromisní zvon, znovu se vyvalím z postele. Než se navleču do té upnutosti, tak se dojdu trochu zkulturnit. Vyrazím přes společenskou místnost do koupelny, kde už je bledý týpek. "Dobré ráno! Nebo večer! Prostě pěkný vstávání!" zahalekám na něj, potom co rozrazím dveře. S oblékáním po spaní jsem se moc neobtěžoval. Prostě osušku hodím přes držák, když svůj holý zadek donesu do sprchy. |
| |||
Posun - především klučičí pokoj 2 Grimgull Víkend trávím bezcílným bloumáním po škole. Nikoho neoslovuji, ale velmi rád se dám s kýmkoliv do řeči. Jsem zvyklý být sám a ještě ani nepotřebuji jíst, takže pokud někde nechce, nemusí mne vidět celý víkend. Postel je na mne moc měkká, takže si stáhnu deku na zem a spím stočený vedle postele. Něco se pro mne pořádně děje až v luny, kdy mi donesou nový úbor a rozvrh. Už vím, že tak vypadá rozvrh, takže věnuji zbylé hodiny do zvonění tomu, abych rozluštil, co se na něm píše. Není to s mým čtením nikterak zázračné, i když písmena znám. Když nastane ten čas, vycourám se ve své lněné zakrvácené a špinavé haleně a volných kalhotech... Na boso... Z pokoje. V rukou opatrně nesu osušku, jako velmi cennou věc. Nechci ji zašpinit, když se mám omýt. Vím jak je to důležité, ale v posledních dnech na to nebylo příliš času ani pomyšlení. Chodbu však blokuje velmi vysoký zelený pán, již v uniformě, který se mi zdá trochu zmatený. Zastavím se před ním a zvednu k němu svůj stříbrný zrak. "Dobrý... Podvečer. Mohu nějak pomoci?" nakloním hlavu trochu na stranu. |
doba vygenerování stránky: 1.2983689308167 sekund