| |||
Jídelna Jen co začně pohodlně se usadím na desce stolu přímo proti ní. Zapřu se rukama a užívám si představení. Takhle mám dokonalý výhled. Doslova z první řady. Vždycky je to o něco nudnější když nemají po ruce žádné zbraně kterými by si mohly pomoc. Na druhou stranu je ale celkem zajímavé sledovat co vymyslí s tím co mají k dispozici. Tak se nemůžu rozhodnout co by bylo zajímavější. Asi to bude tak půl na půl. Každý způsob má svoje kouzlo. Pustí se do sebe vážně brutálním způsobem, což ale nakonec není zase nic neobvyklého. I stou svojí zřejmě jen lidskou silou si rve až maso z kostí. Krev stříká kolem a nedivila bych se kdyby to i kráska vedle schytala sprškou její krve, která taky bude pěkně horká. Naštěstí mě podobné starosti nijak netíží protože se zastaví o můj štít a okamžitě z něj steče na zem. Oči se mi rozzáří nadšením při té překrásné kakofonii praskání kostí a trhání masa. S údivem pozoruji jak se její zranění znovu a znovu zacelují. Tohle bude na hodně, hodně dlouho. Tohle většinou končí když už tělo není vůbec schopné se pohnout protože mu to zranění zkrátka nedovolí, ale protože ty její mizí tak rychle, skoro rychleji než si je stačí působit, čeká mě dlouhé divadýlko. Její utržené prstíky zachytím ve vzduchu než je poztrácí někde po zemi. Takže se teď vznáší pár stop nad stolem. Byla bych se kochala dál, ale taky začínám rychle spadávat do vcelku rozverné nálady. No možná že už by to prozatím stačilo, dokud se ještě držím na uzdě. Jen nemám jak jí zastavit. Mohla bych jí zabránit v pohybu ale jen ji pustím... Zatraceně.Takový problém jsem nikdy řešit nemusela, vždycky to totiž končilo jen jedním způsobem. Vždycky jí můžu poslat k zemi, ale mohla bych nejdřív zkusit najít jiné východisko, takové při kterém nebude hrozit že mi to ujede a ona z toho ztratí hlavu. Doslova. Trochu nejistě se tak rozhlédnu kolem kdo by jí tak mohl pomoci, ale bohužel tady většina nevypadá právě schopně. Naštěstí pro ni jí přispěchá na pomoc černovlasý čaroděj a jediným lusknutím prstů ukončil její. Je opravdu pohledný a ten jeho temný podtón...je vážně něco. Jen koutkem oka při tom zaznamenám že se dívka promění zase zpátky. "Zajímavé" zamumlám si pro sebe. Zajímavé mít jakousi náklonost k někomu koho vidím a cítím poprvé v životě. Snad mi ani nevadilo že se takhle vetřel. Zamyšleně nad tím nakloním hlavu na stranu a dál z něj nespouštím oči. Jeho následná otázka ale změní zamyšlení ve zmatení. "Obědové meny?" zopakuji po něm. "A která část by to měla být?..." odmlčím se ve svojí otázce pak s pohledem na zkrvavenou dívku a její prsty. "...nebo máš snad na mysli?" jeden z jejích prstů vznášejících se nad stolem se přesune před její čelo a začne na něj ukazovat. S pozdviženým obočím k čaroději nechám otázku viset ve vzduchu. Pochopitelně mám na mysli její nedávný stav mysli. "Tak vůbec ne, to byla jen ochutnávka" řeknu nenuceně, ale zlověstný podtón se do mých slov stejně prodere. |
| |||
Chodba před jídelnou Kelly Odtáhnu se jen tak daleko, abych jí viděl do tváře. Když zaregistruji tázavý výraz, přejedu jí dlaní po rameni, směrem dolů k ruce. "Mám tu pořád ještě svou bednu," zazubím se a mrknu na ní. Trochu se vzdálím, jak udělám krok směrem, kterým jsme sem přišli. "Každopádně napřed ošetřovna," pronesu, zatímco ji lehce zatáhnu za ruku, aby mne následovala. |
| |||
Chodba před jídelnou Ulgge Opravdu toho moc nenamluví... Odevzdaně se podívám na Ulgge, když pronese svojí poznámku. Má pravdu, ale i tak jsem měla teď co dělat, abych jí nenabídla ušít nějaké oblečení, pokud nemá svoje teplejší. Vypadalo to, že jí je chladno. Přece jen vím, jaké je v Pekle horko. Ve svém zamyšlení mu narazím do hrudi, jak si mě přitáhne blíž. Postřehnu pevně propletené prsty a když mi přizvedne hlavu svojí druhou rukou, už mi zase buší srdce, jako by se chtělo odstěhovat do jeho hrudi. Zalapám po dechu a jemně vykulím oči, když mi zašeptá do ucha. S otázkou v očích se na něj podívám, až se odtáhne. V tenhle moment existuje jen on. Nevnímám své okolí, ani se mi nedaří přemýšlet nebo si vzpomenout na cokoliv. |
| |||
Jídelna Mersi, Aliana "Není vůbec zač," pokývnu Mersimu, protože toto skutečně nic není. Při sedání musím odhodit stranou těžký kožený plášť, aby se mi sedělo pohodlně. I když jsem v této podobě dost bledý, když Aliana zmíní můj náramek, okamžitě zesinám do téměř jasné bílé. Kousnu se do spodního rtu a musím si dát moment, abych jí byl schopný odpovědět "Profesor, který mi ho dal neprošel skrz a tak se rozpadl," konstatuji krátce, poněkud přidušeným hlasem, jak se snažím držet svůj hlas a postoj těla pod kontrolou. "Budete si tak muset zvyknout na tuto mou podobu," pronesu napůl laškovně a zazubím se na dívku, v očích se mi ale zračí, jak je to nucená reakce na ulehčení situace. Při její další otázce se podívám zpět na Mersiho, ale ten vypadá, že nechává prostor mne. "Inu věci uvítací a vedli jsme debatu nad emocemi," shrnu to tak nějak, protože na tom skutečně nezáleží, "opět se mi naskýtá otázka.... Jaký je Váš názor na změnu prostředí?" |
doba vygenerování stránky: 1.4053809642792 sekund