| |||
Jídelna Mersi, Aliana "Není vůbec zač," pokývnu Mersimu, protože toto skutečně nic není. Při sedání musím odhodit stranou těžký kožený plášť, aby se mi sedělo pohodlně. I když jsem v této podobě dost bledý, když Aliana zmíní můj náramek, okamžitě zesinám do téměř jasné bílé. Kousnu se do spodního rtu a musím si dát moment, abych jí byl schopný odpovědět "Profesor, který mi ho dal neprošel skrz a tak se rozpadl," konstatuji krátce, poněkud přidušeným hlasem, jak se snažím držet svůj hlas a postoj těla pod kontrolou. "Budete si tak muset zvyknout na tuto mou podobu," pronesu napůl laškovně a zazubím se na dívku, v očích se mi ale zračí, jak je to nucená reakce na ulehčení situace. Při její další otázce se podívám zpět na Mersiho, ale ten vypadá, že nechává prostor mne. "Inu věci uvítací a vedli jsme debatu nad emocemi," shrnu to tak nějak, protože na tom skutečně nezáleží, "opět se mi naskýtá otázka.... Jaký je Váš názor na změnu prostředí?" |
| |||
Jídelna Jigme, Aliana C Bedlivě naslouchám Jigmeho vysvětlení. Vím, že on si to nejspíše neuvědomuje, ale pro mě je to dost cenné. "Díky za osvětlení." Usměji se na Jigmeho. "Těší mě slečno Aliano." Zdá se, že se ti dva už znají, jelikož si slečna Aliana všimla, že Jigme nemá náramek o jehož existenci jsem doteď neměl sebemenší tušení. Co se týče téma konverzace, tak se podívám po Jigmem, jelikož já bych mohl říci něco, co bych neměl, takže bude lepší nechat odpovědět jeho. |
| |||
Chodba Přízemí (před jídelnou) především Kelly, okrajově Qhesoth Kelly nás dovede do chodby před jídelnu. Jednou hodím letmý pohled za sebe, protože cítím pohled novinky v zádech celou cestu. Hodím po ní u toho široký úšklebek. Poté se již věnuji tomu, kam šlapu. Na Kelly laskavost a ochotu jen díkne a mávne rukou, než odkráčí do haly. Uchechtnu se. "Vidíš, proto to v tomhle ústavu nemá moc smysl," komentuji to k ní napůl šeptem, než odlepím pohled ode dveří a podívám se na ni. Lépe s ní propletu prsty, abych měl jistotu v našem sevření a přitáhnu si ji k sobě takovým způsobem, že pokud se nebude bránit ducne mi o hruď. Trochu se k ní nakloním a volnou rukou ji vezmu pod čumáčkem, abychom spojili pohled. Usmívám se. "A teď tak ošetřovna," promluvím k ní a v očích už mi opět pobaveně jiskří, "každopádně..." s tím jí pustím čumáček a nahnu se k jejímu oušku, "víš co bude potom...? Mohlo by ti to dodat motivaci," zašeptám jí do něj. Stejně tak jako démonka ignoruje nás v chodbě, tak já úspěšně ignoruji ji, jak vkročí do jídelny. |
| |||
především Ysea a Alfa Sprcha krve a nepřirozené křupání těla mne vytrhne z hovoru a upoutá mou pozornost. Co zase teď? Zvednu se a pomalým krokem se k nim vydám, abych měl čas zhodnotit situaci. V očích se mi přeleje temnota, když hledím na to, jak Alfy mysl pohlcuje démonská moc. Uprostřed posledního kroku, jenž mne dostane do jejich blízkosti, lusknu prsty (131%) a Alfy mysl se okamžitě pročistí. Rázně v jednom velkém záškubu je pryč ze svého chtíče po bolesti. A když už jsem v tom, tak z ní také spadne mužská podoba. "Mohl by mi někdo vysvětlit, proč tady rozšiřujete obědové meny?" zeptám se svým hlubokým sametovým hlasem, jenž i na poslech zní trochu zastřený temnotou. Povytáhnu u své otázky jedno obočí. |
| |||
Jídelna Ysea Skoro zalapu po dechu když pořádně nahlédnu do její mysli a ten pocit který mi radil nepouštět se dál zmizí a okamžitě mě pohltí nesnesitelná chtíč cítit bolest. Když jsem pustila ruce z Ysei, slezla ze mě a jen se přesunula na stůl hned naproti mě. Z její mysli se tak stejně vůbec nic nedozvím, protože se nedokážu soustředit na nic jiného, jako by všechno ostatní prostě přestalo existovat. Jediné co teď zůstalo je neúnavná snaha uspokojit se. Drásat si kůži z tváří až na holou kost čelisti, z rozervaného hrdla krátce zabublá krev v dalším slastné výdechu. Moje krev se rozstříkne kolem ale teče jen krátce, než se zranění zase zacelí. Otevřené rány jen chviličku nepříjemně štípou než se zase, téměř okamžitě zacelí a bolístky jsou pryč. Prsty nebo lolty se zkroutí i za pomoci telekineze a v doprovodu odporného praskání kostí do nepřirozených uhlů. Několik prstů dokonce skončilo na podlaze nebo na stole, spolu s další krví. Nic ale není dost, sotva je pustím abych pokračovala v něčem jiném, ty co mi zůstaly se začnou zase rovnat a bolest rychle odezní. Ale moje chtíč i přes všechno zůstává. Chci víc, víc a víc. Chci jí všechnu. A čím déle strávím na kousku tím déle se v ní můžu vyžít než zmizí. |
| |||
Jídelna Jigme,Mersi Ten kluk se představí jako Mersi a podá mi ruku, má to jeho jméno něco znamenat? Nevím odněkud mi to jeho jméno přijde známe i když to zase tak moc řešit nebudu. Potřesu mu rukou a pak je tu zase Jigme a jeho chování které ho neopustilo ani teď když je v démonské podobě a protože mně představí tak se nemusím představovat já sama. Posadím se aby se mohl posadit i Jigme a pak se rozhodnu věnovat tomu čeho jsem si všimla už předtím. „Co se stalo s tím náramkem který si měl předtím?“ Ano i jeho brnění je teď jiné ovšem mám pocit že jeho náramek měl co dělat s jeho podobou. Myslím nejsem si tím jistá na druhou stranu tohle asi nebude dobrovolné. Zeptala bych se ho na to, ale tady nevím jestli to je vhodné. "Nebo bude lepší zeptat se o čem jste se předtím bavili?"nervózně si uhladím sukni zatnu prsty obou nohou a poklepám jimi o podlahu. |
doba vygenerování stránky: 1.2966170310974 sekund