| |||
Chodba před kabinetem Tarneyho Ulgge, Qhesoth Ještě než stihne novinka reagovat, uhnu s pokynutím hlavy démonce, která jde do kabinetu. Nicméně novinka se ani nepředstaví a radši zírá na Ulgge. Ne, že bych se jí divila, ale trocha slušnosti by neuškodila... Vypadne z ní jediné slovo a to jídelna. "Tak pojď," pokynu jí a rozejdu se chodbou k jídelně, nepouštíc Ulggeho ruku. Jak se k ní otočím zády, jen prokroutím oči. Občas lituju, že jsem na všechny tak moc hodná... Zastavím se před jídelnou. Ukážu jí dveře do jídelny, kde najde nástěnku s mapkou a kudy na pokoj. |
| |||
Chodba před kabinetem Tarneyho Qhesoth, Kelly Vrátil bych ruce za hlavu, nicméně mne Kelly chytí za ruku, takže se v podstatě od ní nechám vést. Na tváři se mi opět usadí klidný poloúsměv. Dopadlo to vlastně ještě lépe, než jsem čekal. Když mne Kelly představí, pokývnu nové hlavou. Někoho by mohlo znervózňovat, když na něj někdo takhle zírá, nicméně já jsem mistrem trpělivosti. Její upřený pohled jí oplácím klidným, možná trochu duchem nepřítomným, pohledem nad úsměvem. I když momentálně přes všechny ty pachy, co se na mne zachytili při roztříkávajícím se úmrtí spolužáků NŠÚ, skákání skrze pukající zem plnou lávy a horké páry, je poměrně těžké z mého osobního pachu něco zachytit, není nikterak krytý. (84%) Může tak zachytit slabý hint elementární magie a zvířete, jestli na to má správný čich. Když se rozhodne, kam chce jít první, nechám vést Kelly. |
| |||
Chodba před kabinetem Tarneyho Ulgge, Kelly, Shae Zaslechnu ještě vlčici jak si vymění slovo či dvě s učitelem a jen se zlehka podmračím. Nakloním hlavu k straně a pak si stisknu předloktí, než se otočím znovu k jejímu hlasu. Nicméně pohled mi, spíš než na ni, padne opět na dlouhána vedle ní. Mimoděk od té dvojice poodstoupím - o půlkrok bosých nohou, jak po jejím představení nechám tmavé zorničky viset na bělovlasém. Hezky beze slova. Klub trapného ticha asi nabírá nové členy. Odkud jsi pro všechny ďábly světa spad? Chřípí na zátylku se mi po hlubokém nádechu, kterým se snažím zachytit jeho pach, začne stavět. Skoro jako kdyby stál na druhé straně barikády, než já? (88%) Už by se mi snad z hrdla vydralo jakési podrážděné zavrčení, to ovšem přeruší až průchod dívky. Udělám další krok vzad a ruce spustím podél těla, zatímco dlaně párkrát otevřu a zavřu. Tohle není zákopová válka, Qhesoth... na strany se tu zřejmě nehraje. A když už se oči odlepily z bytosti, sjedou na jejich spojené ruce a pravé obočí mi vyletí o něco vzhůru, než se podívám zpět na chlupatku. To mi ovšem zrovna dvakrát dlouho nevydrží, hlavu otočím směrem do chodby kamsi ke knihovně, kudy mě prvotně vedly kroky, a pokrčím holými rameny. Stoupnu si na jednu nohu, druhou položím na nárt, zřejmě abych eliminovala dotyk studeného kamene. "Jídelna." Periferně mi přeci jen oči sjíždí k prapodivnému páru - uznejme si to, k bělovlasému, jak si ruce opět spojím za zády. |
| |||
Jídelna Mersi, Aliana "Hmm..." zamyslím se, jak to inteligentně podat, aby byla jasná má myšlenka," tedy řekl bych především tím, že euforie je většinou jen silný prožitek tvé osoby, zatímco rozněžnělost může fungovat i tak, že tam působí potřeba nejen prožívat příjemné, ale způsobovat příjemné. Také je tam jiný poměr vnímání svého okolí, řekl bych." Zrovna u tohohle si skutečně nejsem jist a ze školy jsem skutečně již nějakou dobu, na to abych si pamatoval definice. Přistoupí k nám Aliana. Zdvořile se zvednu ze své židle. Aliana si může všimnout, že od našeho posledního setkání (mimo toho, že jsem ve své démonské podobě) mi také na zápěstí chybí ten masivní krystalový náramek. "Zdravím slečno Aliano," pozdravím jí a věnuji ji úsměv zpět. Tázavě se podívám po její otázce na Mersiho. Stačí se tak i představit, takže mi odpadne tato povinnost. "A toto je slečna Aliana," přestavím tedy alespoň příchozí dívku Mersimu. Teprve potom, co se dívka usadí, se také opět posadím. |
| |||
Jídelna Jigme, Aliana C Napodobím Jigmeho a také se opřu o stůl. Přijde mi, že jej svým chováním neúmyslně bavím. Nejsem si jist jestli je to dobře, či nikoliv. "Hmm. Jaký je rozdíl mezi roz, roužně, rozněžňělostí a euforií?" Zeptám se zvědavě, jelikož si nejsem jist jak si mám takovou rozňěžnělost představit. Už jen to slovo mi div neláme jazyk. "To jo." Zesmutním. Přijdu si jako dítě, které je poučováno, že nemá lézt do auta za mužem, co mu nabízí sladkosti. Měl bych to použít? Mohl bych. Zjistil bych, co Jigmeho kamarádku zdrželo, ale hned takhle to použít mi nepřijde správné. Ta schopnost má, ale ten účel. Výceméně. Z mého zamysleni zda bych měl použit svou schopnost mě vytrhne až príchod neznámé dívky . Pozvednu hlavu, aby jsem se na ní mohl otočit a prohlédnout si co je zač. "Pokud nebud Jigme proti, tak proč ne. Jinak. Já jsem Mersi" Podám ji ruku. Původně jsem chtěl představit i Jigmeho, ale oba tu byli už, když jsem dorazil, takže se možná již představili. |
| |||
Jídelna Jigme,Mersi Jím a nakonec se mi to podaří všechno spořádat, taky se mi podaří spořádat všechny žáby takže jsem úplně uspokojená a tak jenom sedím a vrtím prsty u nohou. Dokonce krknu co by se u způsobné dívky dít nemělo. Ovšem nevypadá to že by to někoho pohoršilo protože studenti se už začínají rozcházet. Potom se rozhodnu že než se vydám na pokoj mohla bych se zastavit aspoň u Jigmeho. Tedy aspoň myslím že to je Jigme. Ale pak si vzpomenu na to co říkal když jsme se setkali o kletbě která byla na něj seslána a o své druhé části. Ale neříkal něco o tom že může chodit ve své původní podobě? Napadlo mně se ho na to zeptat, ale pak si všimnu že zde nesedí sám. Toho kluka který s ním sedí neznám asi to bude nějaký nový student takže se k ním vydám a na oba se usměju. „Ahoj můžu se přidat?“zeptám se a přešlápnu z jedné bosé nohy na druhou. |
doba vygenerování stránky: 1.5460698604584 sekund