| |||
Ošetřovna Sukui, Rubus Ohlédnu se k Sukui a když zahlédnu slzy, v očích se mi mihne starost. Po chvilce dveře otevírá malá... Nespecifikovaná osůbka. Klučík možná. Podívám se přes něj do místnosti, ale nevypadá to, že by tu byl někdo jiný. "My... Hledáme lékaře. Sukui..." s těmi slovy ustoupím do strany, aby na ní bylo řádně vidět," má popálenou ruku..." čekám, zda mám dodávat další detaily či ne. |
| |||
Gill, Sukui Nestačím se ani pořádně porozhlédnout, když se ozve naléhavé klepání na dveře. Položím, co jsem zrovna držel a přejdu ke dveřím. Otevřu je a podívám se nahoru na studenty. Tázavým pohledem je přejedu, avšak nevidím žádné zranění, které by bylo znatelné na první pohled. Trochu jsem očekával v prvních hodinách rozdrásaná hrdla, úrazy hlavy a useknuté končetiny. Tak to vypadá, že na ně snad Tarney působí jako uklidňovač. I když... Noc ještě neskončila. "Mohu vám pomoci...?" hodím otázku ke dvojici, zatímco pořád držím dveře na mezeru, v které stojím. |
| |||
Dívčí pokoj 24 - Ošetřovna Gill, Rubus Mám co dělat abych mu stačila. Když podotkne co mu vadí, provinile zabořím pohled do země. Není to tak, že bych si chtěla ublížit. Mělo mu to pomoct, ne ho to ranit. Začnou se mi řinout slzy z očí. Co když jsem tím všechno zkazila? Celou tu důvěru, kterou jsme si doufám vybudovali... Skoro mu narazím do zad, když zastaví. Uplakaným, nepřítomným výrazem mu hledím na záda. |
| |||
Jídelna Mersi "Neřekl jsem, že by snad nebyly stejně důležité, jen říkám, že pokud bych měl něco zkoumat a v nabídne by byla chladnokrevnost, raději bych se věnoval laskavosti. A stejné bych si přál i pro Tebe," odpovím mu s úsměvem, "co vím, tak chladnokrevnost také není emoce." "Dejme tomu, že v NŠÚ mi bylo vskutku k užitku. I když před sešívaným čelem mne stejně neochránilo," pokrčím rameny, "nikdo neřekl, že je to tady nebezpečné," opáčím na jeho náhlou paranoiu. |
| |||
Dívčí pokoj 24 - Ošetřovna Sukui, Rubus Rázně vykročím ze dveří dívčího pokoje. Můj výraz je zamračený a momentálně rozhodně dost nepřátelský na to, aby snad odradil kohokoliv, aby mne zastavoval, či na mne mluvil. Za mnou kráčí, tedy vskutku v to doufám, Sukui. Když na mne promluví, jen se ohlédnu přes rameno. "Nemám rád, když si někdo ubližuje," promluvím tichým, klidným hlasem, i když od příjemného má daleko. Projdeme společenskou místností, do které vejdeme dveřmi kolem koupelny, sejdeme schody a pokud si z mapky správně pamatuji... Zamíříme k ošetřovně. Zastavím se až přede dveřmi, na které rychle rázně zaklepu. |
| |||
Jídelna Jigme "Každá emoce je stejně důležitá jako ostatní. Jejím pochopením lze pak emoci potlačit, nebo jí v jedinci vyvolat určitými činy." Opravím jej s tím, že bych měl dát laskavosti přednost. "Laskavost pokud vím je vlastnost a ne emoce, i když je to pěkná vlastnost z toho co jsem u tebe zpozoroval." Usměji se na něj. "Je třeba být ve škole chráněn před útoky? Myslel jsem, že je to zde bezpečné." Povím s obavami a ihned začnu po okolí těkat očima, jelikož se mi právě zbořila celistvá představa o tomto místě, takže začnu pohledem hledat za nejbližším salátem odstřelovače a na stropě schovaného vraha s nožem mezi zuby, který se chystá nečekaně na někoho spadnout a zabít jej. "Díky." Povím zatím co pohledem nadále pátrám po možném nebezpeční, které by nás mohlo ohrozit. A to mi učitel řekl, že schopnosti mohu použít jen na obranu a přitom je to zde nebezpečné. Měl bych si také pořídit brnění? Asi ano. Nemám žádné schopnosti, které by mě dělali nějak odolného. |
doba vygenerování stránky: 1.5813019275665 sekund