| |||
Dívčí pokoj 24 - Ošetřovna Sukui, Rubus Rázně vykročím ze dveří dívčího pokoje. Můj výraz je zamračený a momentálně rozhodně dost nepřátelský na to, aby snad odradil kohokoliv, aby mne zastavoval, či na mne mluvil. Za mnou kráčí, tedy vskutku v to doufám, Sukui. Když na mne promluví, jen se ohlédnu přes rameno. "Nemám rád, když si někdo ubližuje," promluvím tichým, klidným hlasem, i když od příjemného má daleko. Projdeme společenskou místností, do které vejdeme dveřmi kolem koupelny, sejdeme schody a pokud si z mapky správně pamatuji... Zamíříme k ošetřovně. Zastavím se až přede dveřmi, na které rychle rázně zaklepu. |
| |||
Jídelna Jigme "Každá emoce je stejně důležitá jako ostatní. Jejím pochopením lze pak emoci potlačit, nebo jí v jedinci vyvolat určitými činy." Opravím jej s tím, že bych měl dát laskavosti přednost. "Laskavost pokud vím je vlastnost a ne emoce, i když je to pěkná vlastnost z toho co jsem u tebe zpozoroval." Usměji se na něj. "Je třeba být ve škole chráněn před útoky? Myslel jsem, že je to zde bezpečné." Povím s obavami a ihned začnu po okolí těkat očima, jelikož se mi právě zbořila celistvá představa o tomto místě, takže začnu pohledem hledat za nejbližším salátem odstřelovače a na stropě schovaného vraha s nožem mezi zuby, který se chystá nečekaně na někoho spadnout a zabít jej. "Díky." Povím zatím co pohledem nadále pátrám po možném nebezpeční, které by nás mohlo ohrozit. A to mi učitel řekl, že schopnosti mohu použít jen na obranu a přitom je to zde nebezpečné. Měl bych si také pořídit brnění? Asi ano. Nemám žádné schopnosti, které by mě dělali nějak odolného. |
| |||
Chodba Shatyra Idem po chodbe a rozmýšľam. Keď po dlhšej dobe nikoho nenájdem, tak už to zdávam, keď vidím niekoho ísť po chodbe. Skúsim sa Jej spýtať, či nevie, kde je niekto z učiteľského zboru, okrem tých, čo sú akurát na obede. Idem za ňou a zrazu sa ozve výkrik a ona sa rozbehne. Idem za ňou, pretože chcem zistiť, čo sa deje. Keď tam prídem, už je vnútri, nechcem vstupovať asi do jej izby bez povolenia, tak len zakričím: „Je všetko v poriadku ?“ Ak vybehne von, utekám za ňou, pretože chcem zistiť, čo sa deje a kde môžem nájsť niekoho z učiteľského zboru. |
| |||
Jídelna Alfa Můj ohníček se svého snažení hrabat se mi v hlavě raději vzdává. Tak přece má trochu toho rozumu, když už to vychování jí tak trochu zchází. Nemám příliš náladu se teď s nějakým bavit tak si jen uzobávám sladkých jahůdek a jen se blaženě vyhřívám. Teď je to ještě o to lepší protože byla velice povolná a objala mě svýma horkýma rukama. To jsem tak docela nečekala ale určitě jsem za to ráda. Pak si tu svojí zvědavost ale zřejmě rozmyslí a stejně mi vleze do hlavy. Její tělo tak okamžitě ovládne neodolatelná a nukojitelná touha po vlastní bolesti a utrpení. Nedokáže se jí nijak zbavit ani se před ní ochrátnit. Bez varování nebo bez nějakých příprav jako před okamžikem kdy mojí mysl jen zkoumala. Nestačím ani zareagovat na její nenadálí příchod. Překvapeně na ni kouknu než se jídelnou rozezní můj nadšený smích. Přece bude zábava. |
doba vygenerování stránky: 1.7605519294739 sekund