| |||
Asklépius, všichni na ošetřovně a cestou Po chvíli ke mě přijde Asklépius. Odpovím, na co je potřeba a spolupracuji při léčení. Oplatím mu úsměv. "Děkuji" a abych nadále nepřekážela, projdu ošetřovnou na chodbu a přesunu se do sborovny si odpočinout, než budu mít poslední hodinu. |
| |||
Společenská místnost Sukui Bojuji s řetízky aby pod kabátek drželi jak mají, když se dveře otevřou. Vzdám to tedy a přehodím přes ně kabát. Zvednu hlavu a trochu zkoprním. Zůstaneme tak v krátké chvíli zírání na sebe. Když se rozpohybuje, odkašlu si a narovnám se. "Vůbec ne dlouho," věnuji ji zářivý úsměv. "Sluší ti to," neodpustím si, "nebu...." zarazím se. Vážně se do toho chci vrtat, nebo si snad sebrat tu šanci? Nechám to tak odplynout, jen dodám krátké: To nic. Pokud ji bude zajímat, co jsem chtěl říct. Poněkud mi zatrne, když kolem projde Ysea. Nevěnovala nám ale ani pohled. Pochybuji, že by si nás nevšimla, spíše jsme se dostali do těžké ignorace z její strany. Opět, s tím jsem naprosto v pořádku. Dokud nechce experimentovat s tím, kolik toho vydrží andělské tělo, jsem spokojený. Sklopím pohled zpět k Sukui. "Půjdeme?" optám se s úsměvem. |
| |||
Ošetřovna - RMI všichni na ošetřovně a cestou Mám pocit že bolestí mizím do krátkého nevědomí a zpátky. Pořád jsem ale dost vzhůru abych zhruba vnímal, co se děje. Přesně jsem čekal, že moc daleko nedojdeme. A navíc mé varování si vyložil úplně naruby. To do toho vkládám málo obav? Určitě to bude tou bolestí. Jeden se pak pořádně nesoustředí. Každopádně končíme na ošetřovně a léčivá energie mne opět postaví na nohy. Tak na půl ucha vnímám co se děje vedle. Podívám se tam ale až když se ozve můj statečný, ale hloupý, nemrtvý zachránce. "Potřebuje být ponořen do vody a potom by to mělo přejít," informuji celou skupinku kolem mne. Jestli to z něj ale chtějí sundavat dřív, ať si poslouží. Více se k tomu ale vyjadřovat nebudu, přeci jen mne po mém dotazu léčitel propustil. Sklouznu z lůžka, protáhnu se kolem beránka a vykročím ven. Na chodbě se ale nerozhodně zastavím. Co teď? Plán mi rozhodně nevyšel, jak jsem si představoval. Upřímně mi ale mělo být jasné, že je hloupost někoho horkého brát do mrazu. Ale fakt jsem si myslel, že si sosne ledového drinku a bude v pohodě. Snad jsem jí moc nezkazil chutě. Nakonec mé kroky zamíří zpět do sklepení. Tentokrát ale zatočím na druhou stranu, prozkoumat co tady vlastně je. Velký bazén je lákavý, ale nepotřebuji všechny od sebe odradit hned první den. Nakonec najdu místnost, která má soukromé jezírko. Spokojeně se usměji. Mohu si zalézt do něj a počkat, až se největší rozruch přežene a potom to zkusit znovu. A tak vejdu do relaxační místnosti, zavřu za sebou dveře a vklouznu do vody. |
doba vygenerování stránky: 1.4456250667572 sekund