| |||
okrajově Laudi Žádný pozdrav? Hmmm. Lehce nakloním hlavu na stranu, když místo pozdravu rovnou poděkuje a nabere si kuličky. Fascinuje mne její apetit, když jí jedna kulička dokáže předat energii a živiny, jako den zakořenění a slunce. Možná jí je také prozradil můj pohled, když žádné z jídel není popsané tím, co to je, jen některé poklopy mají konkrétní jména. Odkráčí ke stolu a já tak zůstanu stát sám u pultů. "To je mládež..." zabrumlám si trochu nakvašeně pro sebe. Že jsem se vůbec snažil. Pokynu hlavou Tortunovi a místo toho, abych se posadil zpět ke stolu, vyrazím pryč. Přeci jen se ještě potřebuji podívat, jak na tom je ošetřovna jak vybavením, tak zásobami. |
| |||
Jídelna Rubus Dál si prohlížím všechna ta jídla když v tom najdu to co jsem hledala. Živinové kuličky. Ale než si stačím nabrat přijde ke mě jakýsi člověk se zelenými vlasy a zeptá se mě jestli nepotřebuji pomoct. Je hezké že zatím všichni s kým jsem mluvila tu jsou tak milí a ochotní pomáhat. "Děkuji, už jsem našla co jsem hledala." Usměju se na neznámého. Naberu si na talíř kuličky a jdu si sednout ke stolu. Zatím se snikým nebavím jen v klidu sedím a jím. Nejsem úplně nejopatrnější a stane se mi to co se může stát snad jen mě. Omylem se dloubnu vidličkou do prstu až mi z toho začne trochu téct krev. Vážně se nemůžeš ani najíst bez toho aby sis ublížila? Ptám se sama sebe zatímco si cucám poraněný prst. Jsem na sebe naštvaná. |
| |||
Jídelna Jigme "Válka." Povím ono slovo zklesle. Válka bude stát mnoho životů a kvůli ní se zrodí mnoho zrůd. Mnoho životů se změní a zažije velké utrpení. Podívám se na Jigmeho, který se zachová trochu divně, ale pozornost tomu zase moc nevěnuji. "Dobře." Útěchu jedinci hledají u těch, které znají a důvéřuji jim. To já zatím nejsem. "Jde o dočasné potlačení. Přišlo mi místné to nabídnout, přesto, že jsem věděl, že nebudeš mít zájem. Smutek je spojen s dalšími emocemi a tím, že jej trpíme dáváme najevo, že pro nás jedinci mnoho znamenali, nebo tím sami sobě dokazuje svou sílu, že se přes to dovedeme přenést." Pokusím se znít moudře, ale jelikož se občas lehce zadrhávám, kvůli hledání správných slov, tak to moudře jistě nezní. Možná spíše směšně. |
| |||
Jídelna Mersi Pokrčím rameny. "V mé době dost běžné. Řekl bych, že to byl také hlavní důvod pro velkou válku, v které jsme se ocitli," zamyšleně hledím do desky stolu. Z mého zamyšlení mne vytrhne žádání si pozornosti cizí mysli v té mé. Zvednu pohled a podívám se po přítomných v jídelně. Bylo to ale tak krátké a zastihlo mne to, když jsem tolik nedával pozor, takže si to nespojím s původcem. (8%) Inu, jestli někdo něco skutečně potřeboval, jistě se ozve znovu. "V pořádku, není třeba utěšovat, musím se s tím srovnat. Přeci jen, musíme pracovat s tím, co pro nás osud připravil," sice stále smutně, ale přeci jen se na něj usměji. Překvapeně se na něj podívám. "To dovedeš?" zeptám se napřed zvědavě, "ale máš pravdu. Každého z nás tvoří každý náš pocit. Bez některých bychom nebyli sami sebou." |
| |||
Jídelna Ladunie Volně po jídle bubnuji prsty do stolu a rozhlížím se po jídelně, když do dveří vstoupí mycanoidní dívka. Přejde rovnou k pultům s jídlem a začne si ho zkoumavě prohlížet. Uvažuji, jak je na tom asi její trávení, zatímco jí hledím do zad. Když se po nějakých těch chvílích nic neděje a nic si nevybere, rozhodnu se, že bych jí mohl zkusit pomoci s tím vybrat správně. Zvednu se tedy od stolu a přejdu k ní. Je ještě o dobrých deset centimetrů vyšší než já. Zvednu k ní pohled a pokusím se vyčarovat příjemný úsměv. "Hezký večer. Mohu ti nějak pomoct?" vyzvu jí. Navedl bych jí rovnou na ty energeticko živinové kuličky, ale nejsem si jist proč se vlastně zadrhla s výběrem, tak se radši zeptám. |
| |||
Jídelna Ysea, okrajově Jigme Ještě se mi nestalo že bych měla pocit který by mi říkal abych někomu nečetla myšlenky. Vždycky to buď šlo, i když třeba těžce, nebo to nešlo. Rychle se proto při téhle neznámé reakci zase stáhnu pryč. Bylo na ní vidět že se jí nechce moc věřit že jsem vážně holka. Do mysli už jsem jí raději nahlížet nechtěla ale nejsem hloupá. Možná by mi mělo být jedno jestli mi to někdo věří nebo ne ale přece se mě její nedůvěra dotkla, stejně jako její zkoumavý pohled na mém těle. Nikomu jsem ještě nemusela něco takového dokazovat a teď by to šlo taky těžko. Chtěla jsem si na tom dál trvat i když sama řekla že je jí to jedno. Tak proč si mě tak prohlížela? Jestli ona byla zmatená tak já už jsem pak úplně mimo. Od toho tématu pak úplně odbočí když spokojeně chválí horko. Proč chtěla víc tepla, vždyť už takhle je to ostatním sotva k vydržení. Nevadilo mi že si všechno vzala pro sebe, tak nevím co jiného po mě chtěla. Rozhlédnu se myslí po ostatních v jídelně pro pomoc. Co mám v takovéhle chvíli dělat? Jediný s kým jsem tady měla nějaký delší rozhovor byl Jigme na druhé straně stolu. Ale něco mi říká že ten se mi bude chtít spíš vyhnout po našem posledním setkání v jídelně. Hlavně tom nepříjemném pocitu který jsem mu způsobila když mi pomáhal s jídlem. Ucítí tak jen naléhavou pozornost něčí mysli ale než se stačím soustředit dost na to abych mu mohla něco sdělit vytrhne mě z momentu Ysea. Těžko říct jestli to ale dokáže poznat a přiřadit si to. Nejistě ucuknu před jejím náhlým dotekem, ale pak se přece poddám a trochu nemotorně ji tedy položím ruce kolem pasu, nejistá jak vlastně na to. I když mě ten varovný pocit její mysli prvně odradil, zároveň taky posílil mojí zvědavost o to víc když chtěla obejmout. Možná proto mi to nakonec stejně nedá a nahlédnu přes ten odpudiví pocit, který opět přišel, do její mysli. |
doba vygenerování stránky: 1.8238890171051 sekund