| |||
Izba, Chodba Ak bude niekto na chodbe, alebo pri jedáľni tak aj on No, tak odpočinku bolo dosť. Postavím sa z postele, zoberiem zo stola I.C.O.N. a vyjdem z izby s tým, že zatvorím za sebou dvere. Musím nájsť niekoho z učiteľského zboru a zistiť, odkiaľ môžem zohnať materiály pre I.C.O.N. a rýchlejšie a efektívnejšie zosilniť. Skúsim ísť po chodbách, či niekoho nestretnem alebo popozerám sa okolo jedálne, či niekto akurát nepôjde okolo. Vyzerá to, že je tu dosť veľa silných bytostí a ja musím zosilnieť, pretože cítim, že to budem potrebovať. Najlepšie bude ak ostatný budú vedieť iba o I.C.O.N. to bude najlepšie. Viem, moment prekvapenia je dôležitý a preto potrebujem, aby si potencionálny nepriateľ myslel, že ma pozná, ale to je všetko iba hra, maska. A asi to robím preto, že neviem, či by ma prijali medzi seba. Už teraz nie som s nimi na najlepšej note, ale čo sa dá robiť. Lepšie byť trkvas ako zas izolovaný niekde od ostatných. Nuže dobre. Dosť sebalútosti. Tej už som mal dosť. Treba zosilnieť... Vydám sa po chodbách, pokiaľ nestretnem niekoho z učiteľského zboru a prejdem okolo jedálne, pretože možno tadiaľ niekto pôjde a medzitým ako hľadám rozmýšľam, ako zosilnieť. |
| |||
Jídelna Mersi Když na válku zareaguje tak sklesle, pokusím se ho trochu povzbudit. "Jsme ale v budoucnosti, třeba je již dávno po ní." "Opatrně na to, komu to nabízíš. Jsou tu tací, kteří by rádi zneužili schopností spolužáků," trochu ho varuji. Rozhodně je tu minimum těch, co se řídí ctí a spravedlností, oproti těm, co by všeho rádi využili. Zamyslím se nad jeho zbylými slovy. "Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel," poznamenám nahlas, "nicméně asi máš pravdu..." |
| |||
okrajově Laudi Žádný pozdrav? Hmmm. Lehce nakloním hlavu na stranu, když místo pozdravu rovnou poděkuje a nabere si kuličky. Fascinuje mne její apetit, když jí jedna kulička dokáže předat energii a živiny, jako den zakořenění a slunce. Možná jí je také prozradil můj pohled, když žádné z jídel není popsané tím, co to je, jen některé poklopy mají konkrétní jména. Odkráčí ke stolu a já tak zůstanu stát sám u pultů. "To je mládež..." zabrumlám si trochu nakvašeně pro sebe. Že jsem se vůbec snažil. Pokynu hlavou Tortunovi a místo toho, abych se posadil zpět ke stolu, vyrazím pryč. Přeci jen se ještě potřebuji podívat, jak na tom je ošetřovna jak vybavením, tak zásobami. |
| |||
Jídelna Rubus Dál si prohlížím všechna ta jídla když v tom najdu to co jsem hledala. Živinové kuličky. Ale než si stačím nabrat přijde ke mě jakýsi člověk se zelenými vlasy a zeptá se mě jestli nepotřebuji pomoct. Je hezké že zatím všichni s kým jsem mluvila tu jsou tak milí a ochotní pomáhat. "Děkuji, už jsem našla co jsem hledala." Usměju se na neznámého. Naberu si na talíř kuličky a jdu si sednout ke stolu. Zatím se snikým nebavím jen v klidu sedím a jím. Nejsem úplně nejopatrnější a stane se mi to co se může stát snad jen mě. Omylem se dloubnu vidličkou do prstu až mi z toho začne trochu téct krev. Vážně se nemůžeš ani najíst bez toho aby sis ublížila? Ptám se sama sebe zatímco si cucám poraněný prst. Jsem na sebe naštvaná. |
doba vygenerování stránky: 1.3467450141907 sekund