| |||
Jídelna Mersi Trochu rozpačitě pohodím hlavou a opět ve výplňovém gestu upravím prsty ofinu. "To je to tak znát?" zeptám se spíše řečnicky a nechám opadnout úsměv do smutného výrazu. "Jednak se mi přesně to, co jsem řekl stalo a stále mi to přijde nespravedlivé do dnešního dne... Bylo to dost rasistické gesto a na začátku rozhovoru, který mohl skončit přátelstvím..." složím ruce na stole a trochu nepřítomně se do nich zahledím, "a jednak mi to opět připomnělo, že po tolika letech jistě budou všichni mí přátelé a rodina dávno mrtví. Přeci jen, ač se můžeme dožívat úctyhodného věku, tři sta let to není." |
| |||
Jídelna Jigme "To jsem rád." Dobře. Lichocení bych tedy měl zvládat. To je dobře. Moc dobře. S tím by se to nemělo přehánět. "Teď jsem trochu zmatený. Významu tvých slov rozumím, ale ve tvé tváři vidím.. smutek. To je přátelství, až tak smutná věc, nebo je to ten případ, kdy se jedná o něco z tvé minulosti, co vyplavalo na povrch ve tvých myšlenkách, do čeho mi aktuálně jistě není a tím, že o tom mluvím dělá pouze pro tebe nepříjemnost?" V mém výrazu je lehké veselí, ale také vážnost. Přesto, že mám v emocích celkem bordel, tak smutek poznám. Byla to vlastně jedna z prvních emocí, které jsem poznal a je velmi, velmi nepříjemná. Jako ostatní emoce jsem jí dlouho studoval, aby jsem jí co nejlépe pochopil. Je to emoce, která je velmi zlá, ale také důležitá. Přesto, že by se někdo bez ní jistě obešel, tak zároveň by tím přišel o hodně věcí, které by nedovedl bez smutku pochopit. |
| |||
Jídelna Mersi Jen se na něj děkovně usměji, vzhledem k tomu, že mou reakci vzal tak dobře. "Ne, že by mi to ale nepolichotilo," škádlivě se zazubím, než nad tématem přátelství zvážním, aby bylo znát, že to tak také beru. "Knihovna se jistě stane velmi důležitým místem pro většinu z nás," pokývnu hlavou ,"inu jestli nemáš v úmyslu rozbít nádobí přede mnou mým čelem, pak bychom to mohli považovat za začátek přátelství," i když se na něj usměji, tak se v mém výrazu zračí jistý smutek. |
| |||
Jídelna Alfa Neprotestoval ani se nijak nebránil což mě opravdu potěšilo. Ono by mu to teda stejně k ničemu nebylo kdybych opravdu chtěla. Na mojí tváři se objeví zvláštní úsměvný výraz očekávání když ucítím dotek jeho mysli. Ale ale. Tohle by mohla být ještě zábava. Napadne mě okamžitě. Sotva se jeho mysl přiblíží k té mojí dostane zvláštní pocit že dál by se pouštět neměl, pocit který však nepochází odemně. Nic mu ale nebrání pokračovat a cesta k mojí mysli mu zůstává otevřená. Stejně jako všem ostatním, ačkoliv z ní na první pohled není nic slyšet. Překvapeně mrknu když mi odpoví, jen ne běžným způsobem, ale právě telepaticky. "Holka?" zopakuji po ní trochu zmateně když se konečně ozve. Zlehka se od ní odtáhnu abych si jí mohla pořádně prohlédnout. Můj pohled sjede z její tváře na hruď. "To je mi lito" zašeptám zkroušeně při pohledu na její, jako deska stolu vedle, plochý hrudník. Žádné dívce bych nepřála tak krutý osud. Byla matoucí, vypadala jako chlapec ale zněla rozhodně jako dívka. "No vlastně je mi jedno jestli jsi holka nebo kluk" uvědomím si v zápětí. Byl by sice jeden takový jednoduchý způsob jak si to ověřit ale zase tolik na tom nezáleží. "Nádhera, tak se mi to líbí" zapředu spokojeně když se přece rozpálí ještě víc. Zase se k ní skoro přitulím blíž a všechno to horko si schovám hezky pro sebe dřív, než se stačí rozplynout do okolí. Výsledkem je že se teplota kolem vlastně vůbec nezvedne. A největší teplo šlo z jejích rukou které ale měla kde mi byly úplně k ničemu. No tak, zrovna o mě se bát nemusíš. Přitáhnu si je blíž k tělu a pobídnu jí k objetí. Nenutím ji ale silou, už takhle jsem celkem spokojená. "Ysea" řeknu jen a s úsměvem se těším teplíčku které mi tak ochotně poskytla. Když se nic nezvrtne mám novou oblíbenkyni. |
doba vygenerování stránky: 1.4085850715637 sekund