| |||
Jídelna Mersi Trochu rozpačitě pohodím hlavou a opět ve výplňovém gestu upravím prsty ofinu. "To je to tak znát?" zeptám se spíše řečnicky a nechám opadnout úsměv do smutného výrazu. "Jednak se mi přesně to, co jsem řekl stalo a stále mi to přijde nespravedlivé do dnešního dne... Bylo to dost rasistické gesto a na začátku rozhovoru, který mohl skončit přátelstvím..." složím ruce na stole a trochu nepřítomně se do nich zahledím, "a jednak mi to opět připomnělo, že po tolika letech jistě budou všichni mí přátelé a rodina dávno mrtví. Přeci jen, ač se můžeme dožívat úctyhodného věku, tři sta let to není." |
| |||
Jídelna Jigme "To jsem rád." Dobře. Lichocení bych tedy měl zvládat. To je dobře. Moc dobře. S tím by se to nemělo přehánět. "Teď jsem trochu zmatený. Významu tvých slov rozumím, ale ve tvé tváři vidím.. smutek. To je přátelství, až tak smutná věc, nebo je to ten případ, kdy se jedná o něco z tvé minulosti, co vyplavalo na povrch ve tvých myšlenkách, do čeho mi aktuálně jistě není a tím, že o tom mluvím dělá pouze pro tebe nepříjemnost?" V mém výrazu je lehké veselí, ale také vážnost. Přesto, že mám v emocích celkem bordel, tak smutek poznám. Byla to vlastně jedna z prvních emocí, které jsem poznal a je velmi, velmi nepříjemná. Jako ostatní emoce jsem jí dlouho studoval, aby jsem jí co nejlépe pochopil. Je to emoce, která je velmi zlá, ale také důležitá. Přesto, že by se někdo bez ní jistě obešel, tak zároveň by tím přišel o hodně věcí, které by nedovedl bez smutku pochopit. |
| |||
Jídelna Mersi Jen se na něj děkovně usměji, vzhledem k tomu, že mou reakci vzal tak dobře. "Ne, že by mi to ale nepolichotilo," škádlivě se zazubím, než nad tématem přátelství zvážním, aby bylo znát, že to tak také beru. "Knihovna se jistě stane velmi důležitým místem pro většinu z nás," pokývnu hlavou ,"inu jestli nemáš v úmyslu rozbít nádobí přede mnou mým čelem, pak bychom to mohli považovat za začátek přátelství," i když se na něj usměji, tak se v mém výrazu zračí jistý smutek. |
doba vygenerování stránky: 1.3528370857239 sekund