| |||
Jídelna Jigme "Tomu rozumím. Sám jsem potomkem války a převratu, když se to tak vezme." Povím trochu sklesle, když si vzpomenu na svůj původ a na svou "sestru/rodiče." "Jisté znalosti také mám, ale mám v nich hrozný nepořádek." Přiznám se. Hádám, že jemu to už stejně dávno došlo. "Pro mě je to výhled ven, na zelenou přírodu s možností na sebe nechat svítit Slunce." Je to vlastně krátce, co jsem mohl něco jako přírodu spatřit na vlastní oči. "Myslím, že mi můžeš... tykat. Tak je to slovo. A děkuji ti za nabídku Jigme." Na tváří se mi objeví opět další úsměv. Úsměv je úžasná věc, minimálně tak jsem to pochopil ze sledování televize. Zajímalo by mě, jestli tam odkud je Jigme měli televizi a jestli jí také sledoval. |
| |||
Jídelna Mersi "Nikoliv. V mé domovině si na hromadnou výuku nepotrpí. Minimálně ne v době války, kdy každá vědomost může převrátit koloběh moci," zamyšleně se zahledím do prázdna před sebe. "Nicméně jsem obeznámený s tím jak by to mělo chodit," dodám nakonec a zakončím to úsměvem, abych ze sebe shodil ten nepříjemný pocit, že nevím jak to dopadlo. Pokývnu hlavou, že beru na vědomí, že tedy počkáme. Na jeho další slova se zamyslím. "Otázka je co je pěkný výhled. Mohu Vám nabídnout, že pokud se bude více líbit výhled z mého pokoje, můžeme si je vyměnit, jestli nám to profesor dovolí," navrhnu nakonec. Přeci jen, ten výhled co bych chtěl mít já nedostanu, takže je mi vcelku jedno, kde budu bydlet. |
| |||
Jídelna Jigme "Nechodil. Ty ano?" On sice ano, ale on už není já. On školu i vychodil a ne jednu. Já si mohl o něčem takovém nechat ledy zdát a nebo ti vidět v televizi, což byl vlastně jediný prostředek, jak něco vědět z okolního světa. Chvíli trvalo, než jsem rozeznal co je skutečné a co ne. Třeba debaty politiků a volby mi vždy přišli spíše jako sci-fi, nežli něco reálného. "Aha. S čekání problém nemám." Co se týče pokoje, tak stejně budu ještě muset zjistit jestli si tam mohu dát něco, jako bednu, nebo rakev, ale možná bude lepší chodit spát jednoduše ven. Pokoj se však bude určitě hodit. "Doufám, že bude mít aspoň okno s pěkným výhledem." Vždy jsem snil, že stejně jako postavy v seriálech si sednu do okenice a budu hledět ven se zasněným výrazem. Dělali to sice převážně ženské postavy, ale to mi nijak nebrání, aby jsem to nechtěl udělat také. Navíc se mi ta představa líbí. Nechat na sebe ještě dopadat Sluneční svit a u toho si číst nějakou knihu. |
| |||
Jídelna Mersi "Nechodil jste do školy?" zeptám se, po jeho odpovědi. Rozhodně to tak nezní dle jeho slov. I když by mne to v tento moment asi již nemělo překvapovat. Oceňuji, že mne skutečně bedlivě poslouchá a vypadá to, že nemá výhrady, i když by mi dodatečné otázky nevadili. Vypadá to však, že má snaha alespoň dopadne na úrodnou půdu. Nerad házím hrách na zeď. Na jeho další slova se musím usmát. Trochu se to samovolně změní do podivného grinu. "Jsme tady jen asi o půl hodinu déle. Ze školy jsme zatím viděli úplně to samé," vysvětlím, "avšak, jestli vydržíte než se vrátí Shatyra, můžeme jít všichni dohromady. Jednak jsem jí slíbil, že na ni počkám a jednak to vypadalo, že se tady narozdíl od nás vyzná." Na jeho slova mu věnuji jen chápavý pohled. "Ono to není nic moc zvláštního." |
| |||
Jídelna Jigme Třídní profesor u nás? On ně co takového měl, to je pravda, ale u nás. "U nás byli jen vědci a ochranka." Odpovím zcela upřímně, jako by o nic nešlo, což podle mě také nejde. Na krátko se ještě zamyslím, nad svou úvahou jestli přeci jen Třídní neučí Třídění, ale to už mě z toho vytrhne Jigmeho odkašlání. Bedlivě naslouchám Jigmeho slovům a pokouším se nad tím nějak moc nepřemýšlet a přijmout to prostě jako fakta, která jsou neměnná, i když třeba si nejsem jist, jestli se mě škola ujala, nebo jsem byl na ní přijat, ale budu věřit Jigmemu, takže se nás tedy ujala. Usměji se na něj, když mi odpoví ohledně ubytování. Jsem rád, že mi takhle radí. Je to od něj milé. Hlavně však nyní doufám, že můj pokoj má okno. Předtím jsem jen žil v pokoji bez oken a výhledu na cokoliv, než jen na chodbu. Navíc tady, asi nebudou mít technické vymoženosti, které mi nahradí co potřebuji. "Nezašel by ses se mnou po něm kouknout? Přeci jen se tu už vyznáš. " Požádám jej. "Navíc to bude můj první pokoj, tak pořádně nevím co vlastně hledat." Podrbu se prstem na tváři a očima se podívám jiným směrem, než je Jigme, jelikož hádám, že se na mě podívá dost divně, jelikož bytosti, navíc humanoidi většinou v životě nějaký ten pokoj měli. Já pokoj měl, ale byla to spíše cela, takže to ani jako pokoj neberu. |
| |||
Jídelna - Hala ( u nástěnky) Sukui Když ke mne tak vyplašeně zvedne pohled, okamžitě se mi žaludek potopí uvědoměním, jak to muselo znít. Nezabráním, aby to na zlomek okamžiku bylo vidět i na mé tváři. Nasucho polknu a odvrátím pohled, abych se uklidnil. "Pokud tedy samozřejmě není nevhodný můj doprovod. Únava po cestě jistě může znechutit konverzaci s cizími tvory," ujistím ji po chvíli, že ji rozhodně nenutím, aby setrvávala v mé přítomnosti. Ostatně jsem zvyklý být sám. Ani nevím proč vlastně ještě nejsem sám. Něco na té dívce a jejím přístupu je rozhodně... Jiné. Nakonec se zvedne ze židle a věnuje mi úsměv. Beru to jako znamení, že můžeme vyrazit a zamířím zpět do haly, kterou jsme sem procházeli. Po jejím zvláštním kufru jen hodím pohledem. Nenabízím jí rámě ani ruku, ale rád jí podržím dveře a do nové místnosti vstupuji jako první. Na nástěnce se pokusím najít seznam pokojů a pokud narazím na důležité informace, pokusím se je uložit do paměti. |
| |||
Jídelna Mersi "Nemusí být vždy jednoznačná a průhledná, to je vskutku pravda," pokývnu hlavou na jeho slova, ač to vypadá, že to pravděpodobně myslel jinak. Jen pokývnu hlavou, když mi vrátí zdvořilost ohledně představení. Vypadá to, že třídě svítá na lepší časy. Pokývnu hlavou na souhlas, když má slova zopakuje. "U vás jste neměli třídní profesory?" optám se, když se odmlčí. Když z něj však po jeho odmlce vypadnou skutečně podivná slova, pro změnu se odmlčím sám, abych měl čas zpracovat slova, jenž slyším. Poté si krátce odkašlu. "Pravda je, že toto je jídelna. Je to jídelna areálu třídy K, což jsme studenti zde přítomní. Jako třída spadáme do jedné z mnoha, jenž tvoří Kordarovu školu, jenž se nás ujala. Naším třídním profesorem bude, dokud se ředitel nerozhodne jinak, či nedokončíme školu." Když se zeptá pro změnu také na něco poměrně normálního vydechnu a věnuji mu úsměv. "V prvním patře budovy jsou naše pokoje. Měl by být označený cedulkou tvého jména, případně se můžeš napřed podívat do seznamu pokojů, jenž je na hlavní nástěnce." Zamyšleně se odmlčím. "I když jste noví... Pokud se tam nenajdeš, zašel bych za profesorem, aby ti byl nějaký přidělen..." dodám nakonec poněkud nerozhodně. |
| |||
Jídelna Gill Ruce se mi zastaví na místě a já na ně vyplašeně hledím. Začíná se mě zmocňovat panika, když si představím, že budeme sami. Co když nebudu vědět co říkat a bude jen trapné ticho? Co když naopak budu říkat nesmysly? Co když ho odradím a nebude chtít se mnou mít nic společného? Nebo jsem ho odradila již teď a chce se jen zdvořile rozloučit? Možná jsem jen naivní, když si myslím, že by někdo chtěl se mnou byť jen kamarádit. Pak si ale vzpomenu na své nové odhodlání. Musím přestat takhle přemýšlet. Třeba v tom není nic takového. Než si moje vyděšená část stihne cokoliv rozmyslet, zvednu se ze židle. S úsměvem pokynu Gillovi a jdu vedle něj. Poklepám si dlaní na stehno, aby mě následoval kufr. |
doba vygenerování stránky: 1.3012118339539 sekund