| |||
Hala Sukui Díky mému zamyšlení si ani nevšimnu, že nám to u nástěnky bere více času, než by bylo běžné. Stejně tak si nevšimnu, že po mne pokukuje. Přijde mi poněkud zvláštní, že všechno odkazuje na naše příjmení, ale seznam pokojů využívá našich křestních jmen. Již uvažuji nad tím, jak asi funguje automatické vyměňování ložního prádla, když Sukui nalezne seznam pokojů. Pohlédnu na ni do strany a pokývnu hlavou na souhlas, že vím. "Mám nalezeno. A podle mapy školy to vypadá, že musíme do patra," spustím ruce podél boků a pohlédnu ke dveřím ke schodišti, "půjdeme?" |
| |||
Jídelna - Hala Neubráním se úsměvu nad jeho galatností. To se dneska moc nevidí. Když dojdeme k nástěnce, začne ji horlivě studovat. Nejdříve se snažím rozpis najít, ale čím dál tím více mě rozptyluje ten jeho hloubavý výraz, takže víc koukám na něj než na nástěnku. Pokud se na mě podívá, rychle se s růžovými tvářemi otočím na nástěnku. Jak nervózně těkám pohledem po nástěnce a koutkem i na Gilla, nakonec rozpis najdu. Nervózně si odkašlu. "T-tady." Možná, že už ho našel dřív, ale jestli něco říkal, zatímco jsem ho pozorovala, tak jsem byla moc rozptýlená, abych ho vnímala. Chvilku mi trvá najít svůj pokoj a nemůžu najít Gillův. Uvědomím si, že vlastně nevím, co mám hledat. Je trošku matoucí, když jsou některé pokoje přiřazeny dle jména a některé dle příjmení... Počkám tedy, až si pokoj najde sám. |
| |||
Jídelna Mersi "I tací..." rozhlédnu se po zbytku v jídelně, "i když pochybuji, že jich tu bude mnoho, kterým by bylo přes třista let..." Zamyslím se a opět mi na mysli vytane náš časový skok. "Tedy odžitých roků, vzhledem k tomu, že pokud to budeme brát do důsledku, tak je většině z nás teď přes třista let..." prohrábnu si vlasy a uculím se, "jsem zvědav, jak bude vypadat, když je mým rokem narození šestnácetosmdesátdevět..." Jsem trochu zmatený, kde tady vytanula tato informace a hlavně proč, ale když měl potřebu to sdělit, pokývnu hlavou, že jsem to postřehl. "Inu na zenovou zahradu není třeba rostlin, když na to přijde. I když osobně mám bonsaie rád," znovu se odmlčím, jak uvažuji, zda říkal Tarney něco o kroužcích, "musíme se ve volné chvíli zeptat profesora, jak to tu bude s volnočasovými aktivitami. Třeba tu mají zahradnický kroužek." Usměji se nad jeho veselostí. Vypadá to, že to je něco, co ho skutečně těší. |
| |||
Jídelna Jigme "Hádám, že se tu najdou i tací, kteří jsou minimálně třikrát starší, než je naše doba." Navíc já jsem o proti Jigmemu stále neskutečně mladý. Vzhledem k přepočtu na lidský věk jsem stále ještě malé dítě a pokud je Jigme něco jako démon, což podle televize žije neskutečně dlouho, tak můj život je pro něj jistě jen krátkým okamžikem. "To zní dobře. Děkuji Jigme. Takhle budu tvým dlužníkem. Dneska, asi bylo otázek dost, když mi oba poprvé tu. Bude čas." Takhle nějak začínají přátelství pokud si to dobře vybavuji. Je snad Jigmeho záměr vytvořit mezi námi přátelské pouto? Dnes jsem řekl že už dost otázek, takže se jej na to zeptám zítra. "Jak to říci. Živím se Sluncem, tedy jeho září." Zenová zahrádka? Ten pojem si nevybavuji, ale má to něco společného se zahradou a to vím co je. "Já bych si rád vysadil nějaké kytky. Venku i na pokoji. Mohli by jsme zkusit domluvit se školou a udělat Zenová zahradu." Navrhnu Jigmemu vesele. Sice nemám tušení co to je, ale pokud by tu něco takového bylo, tak by to Jigmemu udělalo radost a tím bych splatil dluh a i sobě udělal radost. |
| |||
Jídelna Mersi "A kdo není z naší doby?" hodím po něm smutným úsměvem a mimovolně zaklepu drápy do stolu, zatímco si druhou rukou popotáhnu roh. "Tak v nich uděláme pořádek, co Vy na to? Pokud budu něco vědět, rád zodpovím jakékoliv otázky či v něčem udělám jasno." "Inu, pokud tady zachovali alespoň něco z původní školy, pak by měl mít každý pokoj okna s výhledem ven. Ať už pravá nebo magická," pokývu hlavou. "Dobrá tedy Mersi. Není vůbec zač. Je to to nejmenší. Přeci jen zenovou zahrádku tady asi nenajdu, takže učit se mohu kdekoliv," pokrčím rameny až se límec od brnění zavlní. |
| |||
Jídelna Jigme "Tomu rozumím. Sám jsem potomkem války a převratu, když se to tak vezme." Povím trochu sklesle, když si vzpomenu na svůj původ a na svou "sestru/rodiče." "Jisté znalosti také mám, ale mám v nich hrozný nepořádek." Přiznám se. Hádám, že jemu to už stejně dávno došlo. "Pro mě je to výhled ven, na zelenou přírodu s možností na sebe nechat svítit Slunce." Je to vlastně krátce, co jsem mohl něco jako přírodu spatřit na vlastní oči. "Myslím, že mi můžeš... tykat. Tak je to slovo. A děkuji ti za nabídku Jigme." Na tváří se mi objeví opět další úsměv. Úsměv je úžasná věc, minimálně tak jsem to pochopil ze sledování televize. Zajímalo by mě, jestli tam odkud je Jigme měli televizi a jestli jí také sledoval. |
| |||
Jídelna Mersi "Nikoliv. V mé domovině si na hromadnou výuku nepotrpí. Minimálně ne v době války, kdy každá vědomost může převrátit koloběh moci," zamyšleně se zahledím do prázdna před sebe. "Nicméně jsem obeznámený s tím jak by to mělo chodit," dodám nakonec a zakončím to úsměvem, abych ze sebe shodil ten nepříjemný pocit, že nevím jak to dopadlo. Pokývnu hlavou, že beru na vědomí, že tedy počkáme. Na jeho další slova se zamyslím. "Otázka je co je pěkný výhled. Mohu Vám nabídnout, že pokud se bude více líbit výhled z mého pokoje, můžeme si je vyměnit, jestli nám to profesor dovolí," navrhnu nakonec. Přeci jen, ten výhled co bych chtěl mít já nedostanu, takže je mi vcelku jedno, kde budu bydlet. |
| |||
Jídelna Jigme "Nechodil. Ty ano?" On sice ano, ale on už není já. On školu i vychodil a ne jednu. Já si mohl o něčem takovém nechat ledy zdát a nebo ti vidět v televizi, což byl vlastně jediný prostředek, jak něco vědět z okolního světa. Chvíli trvalo, než jsem rozeznal co je skutečné a co ne. Třeba debaty politiků a volby mi vždy přišli spíše jako sci-fi, nežli něco reálného. "Aha. S čekání problém nemám." Co se týče pokoje, tak stejně budu ještě muset zjistit jestli si tam mohu dát něco, jako bednu, nebo rakev, ale možná bude lepší chodit spát jednoduše ven. Pokoj se však bude určitě hodit. "Doufám, že bude mít aspoň okno s pěkným výhledem." Vždy jsem snil, že stejně jako postavy v seriálech si sednu do okenice a budu hledět ven se zasněným výrazem. Dělali to sice převážně ženské postavy, ale to mi nijak nebrání, aby jsem to nechtěl udělat také. Navíc se mi ta představa líbí. Nechat na sebe ještě dopadat Sluneční svit a u toho si číst nějakou knihu. |
| |||
Jídelna Mersi "Nechodil jste do školy?" zeptám se, po jeho odpovědi. Rozhodně to tak nezní dle jeho slov. I když by mne to v tento moment asi již nemělo překvapovat. Oceňuji, že mne skutečně bedlivě poslouchá a vypadá to, že nemá výhrady, i když by mi dodatečné otázky nevadili. Vypadá to však, že má snaha alespoň dopadne na úrodnou půdu. Nerad házím hrách na zeď. Na jeho další slova se musím usmát. Trochu se to samovolně změní do podivného grinu. "Jsme tady jen asi o půl hodinu déle. Ze školy jsme zatím viděli úplně to samé," vysvětlím, "avšak, jestli vydržíte než se vrátí Shatyra, můžeme jít všichni dohromady. Jednak jsem jí slíbil, že na ni počkám a jednak to vypadalo, že se tady narozdíl od nás vyzná." Na jeho slova mu věnuji jen chápavý pohled. "Ono to není nic moc zvláštního." |
| |||
Jídelna Jigme Třídní profesor u nás? On ně co takového měl, to je pravda, ale u nás. "U nás byli jen vědci a ochranka." Odpovím zcela upřímně, jako by o nic nešlo, což podle mě také nejde. Na krátko se ještě zamyslím, nad svou úvahou jestli přeci jen Třídní neučí Třídění, ale to už mě z toho vytrhne Jigmeho odkašlání. Bedlivě naslouchám Jigmeho slovům a pokouším se nad tím nějak moc nepřemýšlet a přijmout to prostě jako fakta, která jsou neměnná, i když třeba si nejsem jist, jestli se mě škola ujala, nebo jsem byl na ní přijat, ale budu věřit Jigmemu, takže se nás tedy ujala. Usměji se na něj, když mi odpoví ohledně ubytování. Jsem rád, že mi takhle radí. Je to od něj milé. Hlavně však nyní doufám, že můj pokoj má okno. Předtím jsem jen žil v pokoji bez oken a výhledu na cokoliv, než jen na chodbu. Navíc tady, asi nebudou mít technické vymoženosti, které mi nahradí co potřebuji. "Nezašel by ses se mnou po něm kouknout? Přeci jen se tu už vyznáš. " Požádám jej. "Navíc to bude můj první pokoj, tak pořádně nevím co vlastně hledat." Podrbu se prstem na tváři a očima se podívám jiným směrem, než je Jigme, jelikož hádám, že se na mě podívá dost divně, jelikož bytosti, navíc humanoidi většinou v životě nějaký ten pokoj měli. Já pokoj měl, ale byla to spíše cela, takže to ani jako pokoj neberu. |
doba vygenerování stránky: 1.431046962738 sekund