| |||
všichni v jídelně, poté Kelly, Ulgge, Shatyra Studenti se začnou rozcházet. Vzhledem k tomu, že jsou tu i ostatní profesoři, tak se zvednu a upoutám pozornost zbytku v jídelně. "Máte před sebou volný víkend. Využijte ho na aklimatizaci. Kdybyste cokoliv potřebovali, můžete za mnou kdykoliv zajít do mé pracovny. Přeji dobrou noc," rozloučím se, pokynu hlavou profesorům a vydám se do mé pracovny. Před ní již čekají hříšnice a doprovod. Projdu kolem nich a pod mým dotykem se pracovna odemkne. "Pojďte dovnitř," vyzvu je a zamířím do svého křesla,"zavřete za sebou dveře." |
| |||
Jídelna Nybe, Sonja, Kisa Přidá se k nám opět i Nybe. "Čuuus!" pozdravím ji zpět se širokým úsměvem, "vypadá to, že celá banda je v pohodě. Jen Sonja je nějak mimo," dloubnu do ní, jak o ní mluvím. "Samozřejmě, že se to musí oslavit!" zazubím se na ně, "no jestli to s těma osobníma věcma vzali doslova," tiše se zasměji, "ale mám spíše obavy, že mi osobní zásoby zkonfiskovali," pokrčím rameny. Nakloním se k nim o něco blíž a když mluvím, šermuji kostičkou masa na vidličce. "Každopádně, zásoby jdou sehnat všude. Jen musíš trochu vědět jak na to. Protože..." nakloním se spiklenecky ještě blíž, "kde je alhokol? Mimo. A kdo má spojení s venkem?" zazubím se ještě více a jeden z hádků se zacuká směrem k odcházející Kyoki, jenž má na sobě uniformu jiné třídy. |
| |||
Jídelna - Pokoj Helen Mám místo svého oblečení kolem sebe omotané prostěradlo. Pomocí nějakého natrhnutí a šikovného smotání, je z toho nakonec poměrně přijatelná tóga. Když se zmíní, že slečna Buffetová nakonec vyhrála nade všemi, zdvořile jí zatleskám a usměji se na ni. Konečně se to zde začne obracet k lepšímu. Samozřejmě, že všichni protestují nad novými pravidly. Mne to jen naznačuje, že jsme v civilizovanější době, což se potvrdilo. A dokonce i před mou dobou. Fascinující. Měl bych toho samozřejmě náležitě využít. Mé sebeovládání je samozřejmě na výši, takže na sobě příliš nedám znát, že by mne snad trápilo dění v jídelně. Hned jak jsme vyzváni, zvednu se, zdvořile se zeptám, co mám přinést Helen a sám si dojdu pro karafu krve. Po našem obědě se omluvím, že se jdu převléci, protože ač je prostěradlo asi nejženštější kousek oblečení, který momentálně vlastním, není to tak pohodlné jak by se mohlo zdát. Nehledě na to, že bych rád opět vlastnil alespoň to něco z osobních věcí, co nám zbylo. Vydám se tedy do chodby, abych si převzal své věci a zamířil do pokoje. Hodlám tam setrvat, dokud proměna nepomine. Abych vystoupit již mohl v uniformě, samozřejmě. Můj je tedy pokoj číslo osm. Těší mne, že mysleli na nás z upíří rasy a dali nám pokoje bez skutečných oken. |
| |||
Jídelna Shatyra, Mersi Chlapce skutečně vytrhnu z transu, jenž profesorovi věnoval. Na jeho zmatení se jen lehce pousměji a nechám ho si srovnat myšlenky. Mezitím se Shatyra omluví. Kývnu hlavou na souhlas. "Počkám tedy na Vás," pronesu k ní, než odejde. "To by zcela jistě bolelo. Přeci jen jsem svá slova mínil jako varování," konstatuji na jeho podivná slova. "To už je Vaše volba, já Vás varoval," pokynu mu hlavou, že mu v tom nehodlám bránit. "Těší mne Mersi. Já jsem Jigme Mìngùn de Lìliàng, i když mé příjmení v této době již nemusí nic znamenat. Říkejte mi tedy Jigme," krátce se ztratím v myšlenkách, "a co se týče našeho třídního profesora, jediné co si o něm vybavuji je, že je vskutku mocný a jmenuje se Tarney Draco." |
| |||
Jídelna - Náhodný pokoj Ylrys, Kyoki "Tak to jsme tím mysleli, že ho. Je ještě naše hodiny nezačaly," uchechtnu se a zálibně si prohlížím Ylrys po jejích slovech, "no nějaký ten tělák určitě mít budeme," nadhodím. Naše huhování nechám být. Zeptám se jí příště. Fascinovaně ji poslouchám a už se mi zase bouří hormony, jen si představím chaos, co zvládne vyvolat. Už aby to tu bylo zase. "Proč ne," tak nějak shrnu všechno. Jsem pro každou špatnost. Když pak přitaká i Kyoki a vláčí mne pryč, jen se spiklenecky hihňám a čenelím ženský hlas. Když míří k random pokoji, zčekuji cedulku a protestuji jen, pokud je to dračí pokoj. S těmi se zatím nechci pouštět do křížku, jinak je mi to jedno, čí pokoj pokřtíme. Každopádně další dvě jména mi dokonce nic neříkají, takže jen do toho. |
| |||
Jídelna - pokoj nikdo konkrétní Pálení ustane a chlapec vedle mne už vůbec nereaguje. Vypadá to, že bude mít nějaké problémy. Rád bych mu pomohl, ale vzhledem k tomu, jak ten procházející dostal vyčiněno za používání svých schopností a taky to co mi říkali rodiče... S těžkým srdcem se raději zvednu a dojdu si pro dvě suché housky, které potom u stolu žužlám dobrou hodinu. Když je sním a osazenstvo se začne rozcházet, i já se zvednu a jdu do chodby. Tam hledám svou bednu, z které vyndám obsah a s ním v náručí vyjdu do patra pokojů. Tam nemusím hledat dlouho, můj pokoj je hned první vlevo. Otevřu dveře a i když jsem si to poslechl, nemůžu si pomoci, aby mi vytryskly slzy štěstí. Tenhle pokoj je velký jako celý náš dům. Odložím uniformu na stůl a přejdu k oknu, z kterého vyhlédnu. Už jen podle umístění pokoje a výhledu je mi jasné, že jsou to magická okna. |
| |||
Chodba, Izba Ak bude niekto na chodbe, tak aj on Prechádzam sa po chodbách smerom k obytnej časti, alebo to tak aspoň vyzerá. Pozerám na tabuľky a následne nájdem svoje mena a vstúpim do vnútra a privriem dvere. Vyberiem I.C.O.N. z vačku, dám ju na stôl. Vedľa nej dám svoju uniformu a ľahnem si na posteľ. Pozerám do stropu a rozmýšľam, či mám zapnúť I.C.O.N. alebo nie, ale asi nebude treba. Trochu si odpočiniem. Tak ostanem ležať, pozerajúci do stropu a rozmýšľajúci o nesmrteľnosti chrústa. |
| |||
Jídelna Han, Ylris "Škola běží už skoro měsíc. Hafo studentů sou jenom nudný bábovky, co si myslej, jak nejsou mocný... Spíš by teď mohla bejt švanda s nima konečně... Káčkaře nesnášej už teď a to nás eště ani neznaj." Hodim po nich dábělskym úšklebkem. "Huh..?" vrátim na jeho otázku neotázku. S Ylris poznámkou mnou projede vlna vzrušení a Hanovo dámský tělo tomu mooooc pomáhá... Estli todle se mnou dělá jako ženská, tak se docela těšim co se mnou bude dělat jako chlap... Myslí mi problesknou další vzpomínky na moje divoký odpoledne. Né, že bych si toho pamatovala hodně... "To je pravda, užívej si dokud můžeš. Já se tomu rozhodně bránit nebudu." Mrknu na něj, čapnu ho za ruku a vedu ho pryč. Musel by použít hodně síly, kdyby se chtěl vzpírat. Ale mám takovej dojem, že zrovna on se bránit nebude. Do sklepa teď rozhodně nejdu, takže zamířim směrem k pokojům. Je mi jedno jakej pokoj to bude, na cedulky zrovna nekoukam. Musim se rozptýlit, jinak asi vybuchnu vztekem i vzrušením. |
doba vygenerování stránky: 1.4938490390778 sekund