| |||
Chodba, Izba Ak bude niekto na chodbe, tak aj on Prechádzam sa po chodbách smerom k obytnej časti, alebo to tak aspoň vyzerá. Pozerám na tabuľky a následne nájdem svoje mena a vstúpim do vnútra a privriem dvere. Vyberiem I.C.O.N. z vačku, dám ju na stôl. Vedľa nej dám svoju uniformu a ľahnem si na posteľ. Pozerám do stropu a rozmýšľam, či mám zapnúť I.C.O.N. alebo nie, ale asi nebude treba. Trochu si odpočiniem. Tak ostanem ležať, pozerajúci do stropu a rozmýšľajúci o nesmrteľnosti chrústa. |
| |||
Jídelna Han, Ylris "Škola běží už skoro měsíc. Hafo studentů sou jenom nudný bábovky, co si myslej, jak nejsou mocný... Spíš by teď mohla bejt švanda s nima konečně... Káčkaře nesnášej už teď a to nás eště ani neznaj." Hodim po nich dábělskym úšklebkem. "Huh..?" vrátim na jeho otázku neotázku. S Ylris poznámkou mnou projede vlna vzrušení a Hanovo dámský tělo tomu mooooc pomáhá... Estli todle se mnou dělá jako ženská, tak se docela těšim co se mnou bude dělat jako chlap... Myslí mi problesknou další vzpomínky na moje divoký odpoledne. Né, že bych si toho pamatovala hodně... "To je pravda, užívej si dokud můžeš. Já se tomu rozhodně bránit nebudu." Mrknu na něj, čapnu ho za ruku a vedu ho pryč. Musel by použít hodně síly, kdyby se chtěl vzpírat. Ale mám takovej dojem, že zrovna on se bránit nebude. Do sklepa teď rozhodně nejdu, takže zamířim směrem k pokojům. Je mi jedno jakej pokoj to bude, na cedulky zrovna nekoukam. Musim se rozptýlit, jinak asi vybuchnu vztekem i vzrušením. |
| |||
Jídelna Miko, Nybe "Mě taky" zaběduju si. "Ale alespoň už cítím jazyk" už to začalo pomalu a jistě ustupovat. Jak se všichni shromáždí řeší se všechno možný ale většinu zdá se zajímají hlavně co tady budou muset nosit. To bych v tuhle chvíli brala jako poslední důležitou věc. Ale každý máme něco. I když Miko je ráda že je tepleji, já její nadšení tak úplně nesdílím. Předtím mi to vyhovovalo tak akorát. Rozhodně ale souhlasím s tim že nám tím nemusel vypálit vnitřnosti. "To fakt nemuselo, už jsme toho měli dost" zasípu suše. Když už ustávala bolest z toho sajrajtu tak mi vypálil krk ohněm. Miko se rychle hrne na jídlo a já samozřejmě nemůžu zůstat pozadu takže jsem ji hned v patách. Pro mě to bude aburage a něco pití. Ovocná šťáva nebo něco podobného. Když se vratíme ke stolu přidává se k nám dračice, taky s pořádnou naloží masa. "Ahoj" pokyvnu jí na pozdrav a hned se pouštím do jídla. S plnou pusou jen přikyvuju. V jednom kuse to je fakt. Měli jsme asi víc štěstí než ostatní. "To je dobrý nápad. Určitě se něco najde. Co říkáš ty na nějaký ten přípitek?" Obrátím se k Miko. Té se ale ptám asi zbytečně, určitě nebude proti. |
| |||
JídelnaKyoki, Han„Pravda… moc hodin jsem neměla, ale nějaká ta rozcvička by se hodila. Praštit do něčeho živého je vždy o něco zajímavější než mlátit do zdi. Doprovod křupajících kostí, trhání svalů a šlach…“ chvilku zamyšlená, kdy mi špička jazyka přejela mezi zuby, ukončující mé zamyšlení s hlasitým klapnutím zubů a tichým zasmáním. „Něco jako já v tomto stavu a druhém. V druhém mi urveš utrhneš kus masa a mohlo by trvat několik hodin, než se vůbec začne rána zahojovat. Byli zde vědci, kteří se mne takto snažili držet, protože věděli, že se k nim nedostanu,“ hlasitě jsem se zasmála a dodala: „Nakonec se můj talent dostal přes jejich bariéry a já si mohla užít pohled, kdy svým obličejem natírali nejbližší sklo,“ smích pokračoval navzdory mým slovům a hlava se mi otočila směrem na Hana: „O důvod víc otestovat tvé maso. Kdo ví, jak se dlouho takto budeš a kdy by byla opět taková příležitost,“ poklepala si prstem o zuby a pokračovala: „Zajímalo by mne, jestli kdyby kouzlo fungovalo na mne, co by se stalo. I když o sobě mluvím v ženském rodě, jedná se jen o preferenci. Dle všeho ti, co mne vytvořili, brali pohlaví jako slabinu…“ pokrčila jsem rameny dloubla prstem do hrudníku Hana s tichým smíchem: „Měl by sis to užít. Aspoň ucítíš, co třeba Kyoki cítí,“ hlava se mi s křupnutím pootočila na zmíněnou a já se opět zasmála. |
| |||
Jídelna Ysea Celou dobu jsem jen mlčky seděla na svém místě a naslouchala dění okolo, vlastně jak taky jinak. Svojí mysl jsem dal nechávala zavřenou, kolem na mě bylo pořád příliš mnoho bytostí a kdybych slyšela ještě všechny mysli kolem vůbec nic bych se nedověděla. I když skoro všechno o čem tady mluvili mi stejně bylo docela k ničemu. Jediné dobře bylo vědět že v téhle podobě nebudu muset zůstat napořád, prý si jen kvuli tomu portalu budu muset počkat o něco déle. S příchodem dalších, nových energií jsem pak měla o to menší důvod se otevírat. Nenadálé pálení na kůži a vlastně i v těle mi vlastně vůbec nevadilo, možná jsem to snad i trochu vítala. Bylo to pro mě něco úplně jiného. Par bolístek už jsem tady zažila, ať už to byla zlámaná záda nebo třeba rozdrcená hlava... I kdyz to vlastně přišlo tak rychle že jsem to ani nestačila zaznamenat než moje mysl přestala fungovat. Ale pálení? Do teď jsem si ani nemyslela že se mi neco takového může vůbec přihodit. Zatím to totiž vždycky byly věci a bytosti okolo co nebraly můj žár příliš dobře. Potopená do vlastních myšlenek o nových zážitcích jsem si ani nevšimla že se ke mě někdo přibližuje. A než jsem se z jejího nenadálého zjevení vůbec stačila vzpamatovat usadila se mi na klíně jako by nic. To nebylo něco co by lidi normálně dělali, spíš se ke mě nechtěli dostat takhle nebezpečně blízko. Absolutně v tu chvíli nevím kam s rukama abych se jí třeba náhodou nedotkla. Tak je jen chvilku napjatě držím ve vzduchu než je opatrně spustím podél těla. Taky si musím dát pozor na ty co sedí vedle. Svým příchodem mě tak nakonec stejně donutila otevřít svojí mysl. Vážně nerada ale chci vědět co to ode mně může chtít. Přes ten náhlý příval myšlenek a pocitů z okolí mi trochu trvá než je vytěsním natolik abych mohla vůbec odpovědět. Snažím se proto soustředit jen na ni. Přečíst její úmysl. Asi by to ani nebyl takový problém kdyby se to na mě všechno nenavalilo najednou. "Já jsem ale holka" ozve se ji potom v hlavě trochu dotčený hlas... Nepochybně dívčí. Musím se taky zastavit u její podivné žádosti. Z té jsem taky dost vedle. Jasně že můžu, jen to po mě nikdo nechtěl. Nikdo si ani nahlas nestěžoval že by mu to vadilo ale z jejich myslí jsem poznala že jim to nebylo úplně příjemné. "Můžu...ale kdo ty vlastně si?" odpovídám po další dlouhé chvíli nejistou myšlenkou. Vzduch kolem se zavlnil horkem jak se teplota zvedla o několik desítek stupňů. Největší žár vycházel z mych rukou které se rozzářily do ruda. |
| |||
Jídelna Ylrys, Kyoki "To, že tady zatím nikdo neumřel, může jen znamenat taky jen to, že ještě nezačaly hodiny," uchechtnu se. "Měl ho hezky ušlapaný," vyzubím se na Yl zasmání. Na její slova o humanoidní podobě se zamyslím. "Jo no, vlastně to nové pravidlo... Tak v jídelně je to zatím v cajku, ale když už míříme do čudu..." pohodím hlavou a chystám se hupnout do dvojnožkové podoby, když se Kyoki zničehonic rozčílí. "Huh...?" loupnu po ní pohledem s otázkou neotázkou. "Tak nějaké hadry jsou mi tak nějak čumák. Když už mne do toho chtěj navlíct, tak si aspoň užijem," uchechtnu se,"hehe, bez ocasů moje regenerace stojí taky za prd, tak to chce taky nějaké méně viditelné místo," poznamenám na ochutnávku. Pak už poposkočím ze všech čtyřech tlap na místě a hupnu do iluze. Natáhnu ruce před sebe a prohlédnu si je. Úplně jsem zapomněl, že tu máme pořád tu situaci s proměněným pohlavím. Rozesměju se. "Tak tohle je hustý." |
doba vygenerování stránky: 1.3627901077271 sekund