| |||
Jídelna Ulgge Automaticky přikývnu. "Mhm." I když je jeho přítomnost připomínkou bolesti, tak mě zároveň uklidňuje. Nejraději bych se mu schoulila v náručí a už jí nikdy neopustila. "Mohli bychom jít už teď, prosím? Teda... jestli jsi už dojedl..." Rozhlídnu se po místnosti a prosebně na něj pohlédnu. Nejsem si jistá, jestli po tomhle všem chci být mezi tolika tvory. |
| |||
Jídelna Kelly Kelly souhlasí s tím, že se po obědě dostaví k Tarneymu - ne tedy, že by měla příliš na výběr. Když se naše pohledy setkají, pousměje se a já jí to oplatím. Chvíli tak na ni zamyšleně hledím a bojuji s rozpolcením ve svém nitru. Uvažuji, zda se zdekovat a nechat to tak, jak to je, nebo se k tomu také jednou postavit jako... No, to je fuk. "Budeš chtít doprovodit ke kabinetu?" zeptám se jí nakonec, jak pro jednou taky vyhraje stránka, kterou už ani nevím, že mám. |
| |||
Jídelna Tarney, Ulgge Zrovna tvořím posledním kouskem palačinky asi tak desáté kolečko na talíři, když cítím Tarneyho pohled. Tázavě se na něj podívám. Moc jsem nevnímala co se děje okolo nás. Když ale sjedu pohledem na Shatyru na koleni a Tarney pronese požadavek na schůzku v kabinetu, je mi jasné, o co tady půjde. Podívám se zpět na Tarneyho a přikývnu na souhlas, i když nemám vůbec náladu to teď řešit. Pozoruji Tarneyho ještě cestou zpět na jeho místo a snažím se vyčíst, jak se k tomu postaví. Jako vždy na něm nejde přečíst nic. V trase mého pohledu se objeví Ulgge. Zastavím se na něm pohledem. Nemůžu si pomoct a koutky se mi pozvednou do poloúsměvu. V očích mi zůstává všechna bolest. Někde hluboko se ale dá najít i naděje. Naděje, že jednoho dne bude tohle jen vzpomínka k pousmání, protože to nakonec bude jen hloupá překážka, kterou spolu překonáme. |
| |||
Jídelna Kyoki, Ylrys, všichni co ještě půjdou k pultům s jídlem "Hu-hu, díky," vyzubím se ještě více než obvykle na Kyoki pochvalu. Když mi vlepí pusu, zeširoka se olíznu a sjedu k ní pohledem. Když obě stojí, přešlápnu radostí a natěšeně zahopkám. Ylrys ukáže na chlupaté cosi, kam se já i novinka otočíme, abychom to prozkoumali. Když se na Ylrys podívám zpět, natočím tázavě hlavu na stranu. Když zmíní, že všude musí být něco, co jí znepříjemňuje náladu, trochu zavrčím a cuknu špičkou všech ocasů. Když se k tomu dostanu, mohl bych to slupnout někde na chodbě. "A já jsem Han," bufnu k jejich představování,"jak ostatně už Yl prozradila," vyzubím se opět doslova od ucha až k uchu. "Aaaaw, já bych rád ochutnal srdce pwosím," zamrkám na Kyoki a natěšeně poposkočím z místa na místo, "rád tě za to povozím na ocásku," zazubím se na ní a nechám jí, ať si to přebere jak chce. Pak už několikrát oběhnu obě dvě, na jejich cestě k jídlu. "No to máš štěstí, já se pořádně najedl jen díky tady Yl," poznamenám na to, že je dívka už najezená. Když dojdeme k pultu, tak i když jsem narozdíl od chlupaté věci dost velký, že se podívám člověku z očí do očí, stejně si vyskočím nahoru. Poměrně obratně se propletu mezi ostatním jídlem, abych zjistil, že já tu svůj spešl poklop nemám. Nesouhlasně a nespokojeně si odfrknu, až nějaké to jídlo zacákám slinami. Nakonec tedy, abych zahnal hlad, zabořím mordu rovnou do nádoby se syrovým masem a polovinu ho spořádám rovnou na místě. Až potom seskočím dolů, mordu celou od krve. Mrknu ke dveřím na individuum tam. "Tak pobavit jsi říkala..." zamručím spokojeně a přivřu oči, jak uvažuji co by mu šlo provést aby nám to prošlo u profesorstva. |
| |||
Jídelna hlavně Kelly Jenom koutkem oka občas kontroluji její reakci. Potlačím smutný úsměv, když si všimnu, čím si asi prochází. Raději si zachovám svůj neutrální mírný úsměv, zatímco na patře převaluji zmrzlinu. Neříkám, že by mi u toho nepukala hruď, když ji tak vidím, ale nepohnu ani svalem, abych na to reagoval. Raději sleduji dění kolem Shatyry, která před celou touhle bandou přiznává co udělala. No to potěš koště. Přejíždím pohledem od jednoho k druhému a snažím se odhadnout, jak se situace bude vyvíjet. Když padne Kelly jméno, málem se zalknu zmrzlinou. To jí do toho vůbec musela tahat? Když už jedná jako tele, měla by si to vyžrat sama. To si neuvědomuje, co právě udělala? Samozřejmě, že se toho profesor chytil a přizval si obě po obědě do kabinetu. Když kouká naším směrem, uhnu pohledem a dělám, že tady vůbec nejsem. Dovolím si však zpět těknout pohledem, když Shatyře docela zlověstně sdělí, že síly bude potřebovat. Trochu se přikrčím, když se kolem vrací ke svému místu. Nevypadá to ale, že do toho budu zatažen, nebo že by to chtěl řešit nějak více teď. Trochu se uvolním a podívám se na Kelly, jaký na to má názor. |
| |||
především Shatyra Když Shatyra promluví a zmíní "jisté" porušení školního řádu, povytáhnu jedno obočí. Může si toho všimnout, vzhledem k tomu, že zrovna zvedne hlavu. Když se rozmluví, hledím jí do očí a nepřerušuji ji. Nicméně, když se dostane k mému stolu, skoro se ve mne dá na moment číst, jak velmi pomalu mrknu a nechám oči zavřené déle, než je u mrknutí běžné. S výdechem se na ni opět podívám a pevněji semknu rty, když se dostane k větě jenž předchází její prosbu. Po její poslední větě mezi námi na chvíli nechám zavládnout ticho. Následně se otočím a zabodnu svůj pohled do Kelly. Jsem si jistý, že byl tak pichlavý, že ho cítila. Pokud si získám její pozornost, tak promluvím dostatečně nahlas, aby mne slyšely obě. "Probereme to po obědě v mém kabinetu, kam se dostavíte obě. Jak ty Shatyro, tak Kelly," pronesu nakonec stále stejně bezbarvým hlasem a s důrazem, aby bylo jasné, na koho to mluvím. "Vstaň a najez se, síly budeš potřebovat," vyzvu nakonec Shatyru a s mávnutím ruky ji propustím z našeho rozhovoru. Otočím se na patě a dojdu zpět ke svému místu, kam se usadím. Nedá se ve mne vyčíst, jak k celé situaci přistupuji. |
| |||
Jídelna Han, Ylris Jak se mi rozteče na rameni, jenom s úsměvem poznamenam: "Seš odpornej..." a vlepim mu pusu z boku čumáku. V zorným poli se mi objeví bezprstá ruka. Chvíli slastně pozoruju jak prst dorůstá, než se s její pomocí zvednu. Otočim se kam ukazuje a jen pokrčim rameny. Vrátim se pohledem zpátky k ní. "Sem Kyoki." Zapřemejšlim nad její nabídkou. "Uvidim. Záleží co za to dostanu já..." "Já nemam hlad, najedla jsem se cestou sem na jednom srábotkovi, co to vzdal eště v lese. Uchechtnu se. Co se pak trochu pobavit?" Hodim pohledem ke dveřim, kde už ňákou dobu stojí kluk jako tvrdý Y. |
| |||
JídelnaTarneyJak klečím na jednom koleni a koukám do země, stále čekám, až budu vyzvána. Po nějaké chvilce se ozve Tarneyho a zeptá se mě, jestli se něco děje. “Ano, můj pane. Chtěla bych nahlásit, že jsem způsobila jisté porušení školního řádu.” Zvednu hlavu směrem k Tarneymu, zhluboka se nadechnu a spustím. “Provedla jsem něco, co je proti pravidlům školního řádu. Použila jsem kouzlo, u kterého jsem spoustu věcí nedomyslela a to mělo za následek to, že Kelly má poškozenou školní uniformu, která je, jak mi vysvětlila, školní majetek. Tudíž jsem podle školního řádu poškodila školní majetek a málem jsem způsobila ublížení na zdraví studentovi, což je jeho porušení. Také jsem poškodila váš pracovní stůl, který máte ve vašem kabinetu. Vážnost celé situace a mé velké chyby si plně uvědomuji a lituji toho. Čekám vážné potrestání. Přijmu jakýkoliv trest, který mi dáte, jak fyzický tak i psychický. Má nerozvážnost při kouzlení musí být potrestána.” Jak tohle dopovím, tak se mi trochu uleví, ale jen na dvě vteřiny. Poté se začnu třást nad tím co bude můj trest za mojí chybu. “Prosím, pane, netrestejte Kelly. Ta za nic nemůže, je to jen moje chyba,” pronesu a čekám na reakci. |
| |||
Jídelna Max Naštěstí ho jídlo zaměstná natolik, že nevymýšlí další hovadiny. Když začne prskat přes čtvrtku stolu drobečky a kousky z pusy, jak se snaží mluvit s naplněnými tvářemi, povrzdychnu si a podívám se na něj nesouhlasně s polopřivřenýma očima. "Není ti rozumět ani slovo. Napřed dojez, než se pokusíš něco říci," informuji ho, nečekajíc, že to bude něco smysluplnějšího, než naše poslední rozhovory, kdy jsem měl pocit, že mu jsou tak dva. Když do sebe nasune celou tu horu jídla, tak zmizí pod hranicí stolu a prostě usnu. Povytáhnu jedno obočí. Jeho bezstarostnost mne nepřestává udivovat. Vždyť ho jednou takhle něco sežere a ani to nepostřehne. Když mi zakmitá jeho ocásek na stehni, tak zlehka pohodím hlavou. Alespoň mne bere v potaz, když už kloudně nemluví. Podívám se směrem k pravděpodobným profesorům a uvažuji, že se zajdu zeptat na ubytování, nicméně je tam teď docela ruch, takže počkám, až si démonka vyřeší co potřebuje. |
| |||
Jídelna Ulgge Koutkem oka postřehnu, jak ke mě natahne ruku. Zastavím se v pohybu a podívám se mu do očí a opět se v nich topím. Cítím jak kolem nás houstne magie, což mě vytrhne zpět do reality. A najednou je všechno pryč... Celá atmosféra toho momentu i Ulgge, který se plně věnuje své zmrzlině. Bylo to co si myslím? Měla bych být šťastná, ale chce se mi brečet... Srdce mi buší zmatením. Musím přijít na nějaké řešení. Nemůžu to tak nechat. Teď to bolí ještě víc, když vím, že to tak cítí, ale nemůže z toho nic být, kvůli těm pitomým následkům..! Oči se mi zalijí slzami. Hluboký nádech a výdech. Nemůžu teď a tady. Ne před ním. Využiji šlehačky na čumáku, se kterou to vzdávám a prostě to utřu do rukávu, a setřu si narychlo i slzy, které začínají přetékat. Nepřítomně se dívám do svého talíře a bez nálady dojídám palačinky se zmrzlinou. Možná by mi Tarney mohl pomoci. Musím to s ním pak probrat. Nevěřím tomu, že to nijak řešit nejde. Musí tu být nějaká možnost. Nechci se smířit s tím, že to zůstane tak jak jsme se o tom bavili... |
doba vygenerování stránky: 1.4262800216675 sekund