| |||
Jídelna Do jídelny vstoupí noví studenti a je jim řečeno aby aby se představili. I když ani předtím jsem neznala většinu studentů a tak je mi více méně jedno co ostatní studenti říkají. Ale potom přijde na řad oběd a pořád je tu ta nedořešená otázka s uniformami ke kterému se však Kelly už rozhodne nevyjadřovat. Já bych to ráda pochopila a taky jsem po ni chtěla aby mi to vysvětlila ovšem jí se do toho nechce. Potom se oteplí vzduch a začne světélkovat červenými tečkami, nesvětélkují však jenom tečky, ale i ostatní co v jídelně jsou. Tečky následně vzplanou a přijde nepříjemný pocit pálení, docela dost nepříjemný pocit pálení. Pocit pálení nakonec ustane a já zjistím kdo za to může i když nevím proč, nebo k čemu tady došlo. Mám se ptát? Nejspíš by mi jen zopakoval co se tu stalo, ale já si ničeho nevšimla. Potom mi odpoví Ulgge a já protočím oči. „Říkala jsem že pro ideální studijní prostředí stačí když jsou uniformy praktické, estetická stránka je navíc.“ Někteří lidi to zkrátka nepochopí a Ulgge bude asi poněkud pomalejší. Dobrá rozhodnu se že to nechám být a poznamenám si že až s ním budu příště mluvit musím mluvit tak aby mi rozuměl. A protože ostatní už i chodí pro jídlo a tak se rozhodnu že se k ním přidám, rozhodnu se že si vyber ovocný džus a palačinky. |
| |||
Jídelna Nakonec zjistím kdo je ta aniž bych se musela ptát, někdo tam zmíní můj názor na uniformy a mezi to osobou tím mužem a holkou se rozpoutá zuřivá debata která mně pobaví. Z legrace se rozhodnu do ní vložit a řeknu. „Souhlasím školní uniformy nemusí být estetické hlavní je že jsou praktické Také je pravda že školní uniformy většinou navrhují ti pro které je vkus neznámý pojem.“ Potom sem přijdou noví studenti a jsou vyznáni aby se představili i když mně je to jedno dřív jsem taky neznala většinu studentů. A potom přijde na řadu oběd, ale mezitím se něco stane. V místnosti se oteplí objeví se ve vzduchu červené tečky a ostatní i já začnou žhnout. Potom ty červené tečky vzplanou a já pocítím silný pocit pálení. A i když ten pocit nakonec ustane tak přijde i jiný pocit, pocit k tomu kdo to všechno způsobil. Mám pocit že bych mu měla padnout k nohám a odprosit ho za svůj původ. Co to se mnou je? Tento pocit jen pomalu odeznívá a tak já radši vstanu a rozhodně se vydám se najíst. Nějaká dívka tam jásá nad talířem žab a potom si toho nabere poněkud hodně. Jsem zvědavá jak to hodlá všechno sníst. Sama si vezmu špagety s masovými kuličkami a zmrzlinu a pudink. |
| |||
Jídelna Dívku kterou Tarney představí jako Helen Buffetovou neznám ovšem teď to řešit nebudu počkám až to budu potřebovat. Zatím nemám co bych s ní měla probírat, potom se otevřou dveře a vejdou dovnitř další studenti. A pak přijde na řadu oběd zatímco noví studenti se postupně přestavují. No aspoň někteří, ne že by na tom záleželo neznám většinu studentů a tak nevím proč by to teď mělo být jinak. Potom se však v místnosti oteplí a ve vzduchu se začnou objevovat červené tečky, následně jako by ostatní začali žhnout a já jsem zvědavá co přijde pak. Jenomže potom ty tečky začnou hořet a já následně zalituji toho že jsem to chtěla vědět když přijde ten silný pocit pálení. Co se to sakra ... A potom to vypadá že Tarney něco řeší, takže to byl on. Protočím oči a myslím si že to je poněkud přehnané. Nevím o co to šlo a je mi to jedno protože pochybuji bych při snaze o vysvětlení došla k uspokojujícímu výsledku. Nakonec přijde čas se najíst a tak se vydám k poklopu a když pod něj nakouknu nadšeně poskočím a pak se zatočím tentokrát mi je jedno jestli se mi sukně zvedne. „Skvělé žáby.“ Potom si ke stolu přinesu ještě zmrzlinu, lívance s javorovým sirupem, croisanty, chlebíčky a pudink. Nadšeně obhlédnu tu horu jídla a pak se posadím abych se do ní pustila. |
| |||
Jídelna především Sukui, Jack, Ysea Stačím postřehnout, že se na mne Sukui děkovně usměje. Jen zlehka, sotva znatelně pokývnu hlavou, že jsem to vzal v potaz. Přeci jen si stále hodlám vybudovat nějakou tu reputaci. A ideálně stejnou, jako tam odkud jsem přijel. Mé rozjímání a přivítání se dívek opět vyruší poměrně neortodoxně Jack. Uložím kamsi do paměti jméno nově příchozí a nechám to být. Už tak nevypadá nadšeně z Jackova vyrušení. Sleduji ho pohledem, jak míří k pultu s jídlem. Nadechnu se a vydechnu. Zvažuji, jaký mám hlad a jestli vůbec chci jíst před ostatními. Nakonec dojdu k závěru, že ještě nejsem tak hladový, abych musel hned teď jíst. Zůstanu tedy sedět a opět se rozhlédnu. Když postřehnu opětovné Jackovo představení, povytáhnu jedno obočí a hodím po něm skoro až nepřátelský pohled. Měl by jim nechat jejich klid. Má snad pocit, že ho v tom rozhovoru chtějí? Nicméně poté položí Ysea otázku do pléna, ale spíše na Sukui. Podívám se k nim, protože jsem docela zvědav na její odpověď. Jestli se jí stalo něco podobného jako nám, nebo snad narážela na něco jiného? Přeci jen je tady kratičkou chvilku. Zachovávám po celou dobu své mlčení a po většinu času mám na tváři neutrální výraz. |
| |||
Jídelna Max Mám štěstí, že Max, stejně jako ostatní děti, jde velmi snadno rozptýlit nějakým novým podnětem nebo zážitkem. Na jídlo se chytí a tak se vydáme k pultům. Nandavám si salát, když se vyhopne přímo na pult. Rozhlédnu se a pokud to nikomu nevadí, nechám ho tam. Kdyby to náhodou vadilo, ponesu ho na ruce, aby si mohl nandavat. S plným tácem se vracíme na naše místo. Hned jak jsem se otočil, jsem si všiml, že drak je již pryč. S lehkým odfuknutím si ulevím, protože bych úplně nechtěl rozdmýchávat rozpory sotva jsme nastoupili. Stačilo to, co se stalo v ředitelně. Ať už to bylo cokoliv. Pustím se do jídla, zatímco se ztratím v myšlenkách. Pořád dávám ale pozor na Maxe, aby se netoulal, nebo ho nenapadlo snad jít otravovat jiného draka.... Nebo kohokoliv jiného. |
| |||
Jídelna - pozemky okrajově ti dva Loupnu po něm okem, jestli to myslí vážně. Před tím vypadal, že pochopil mé varování. Ujede mi další zavrčení než přes jeho žvatlání poberu, jak debilně to vlastně mluví. Odfouknu z nozder ledovou páru a protočím oči. Nejraději bych si ho dal jako zákusek, abych měl klid, nicméně to by se zrovna teď asi nehodilo. Při těch myšlenkách loupnu pohledem po Tarneym. Nevypadá to, že by byl tak otravný jako Oranil. Když ho ten hnědásek odláká na jídlo, protáhnu se, až švihnu ocasem nad stolem a ospale zívnu. Po jídle to chce dobrý spánek někde v klidu. Čas prozkoumat tu vodní plochu co tu má být. Využiju toho, že jsou zrovna pryč a proměním se, abych mohl projít ven. Hned za dveřmi se zase proměním a vyletím do noční oblohy, abych zamířil za vodou. Na zbytek bude dost času po pořádném dračím spánku. |
| |||
Jídelna Tarney vyčiní nějakému studentovi, takže si ho uložím do paměti. Tohle nebylo ani trochu příjemné. Nicméně se alespoň konečně naplní pulty jídlem. Vyrazím tedy tam, abych si nabrala jídlo. Neomylně zamířím k levému pultu, kde hledám poklop se svým jménem. Spokojeně vezmu tác po nálezu do rukou, překlopím ho do víka a mířím zpět na své původní místo. Teprve u stolu s poklopem zaklepu, než si ho trochu odklopím, jen abych mohla sáhnout dovnitř a chytit můj oběd. Můj velmi nohatý oběd. |
| |||
Jídelna - Chodba - Pokoj okrajově Shae Vzhledem k tomu, jaká byla její reakce a jak se... Prostě zachovala, tak s ní zůstávám. Vypadá to, že i když jsem úplně k ničemu, tak se mnou vydrží. A i když jsem se již mnohokrát spálila, uvědomuji si, že tady nepřežiji, pokud nebudu mít několik bytostí na které se obrátit. V okamžiku, kdy mi zahoří nitro, schovám hlavu v rukou a zakňučím bolestí. Snažím se schoulit tak, aby to nebylo tolik slyšet nahlas. Naštěstí to posléze přejde. Když se na mne Shae podívá, jak na tom sem, tak jen lehce zavrtím hlavou, že nemám hlad. Navíc hodlám využít té příležitosti, že jde k pultu, podívat se, co tady mají. Sklouznu ze židle a vyrazím přikrčeně pomalým krokem pryč. Všechny potřebné informace doufám mám. V bednách hledám své jméno, abych vyjala její obsah a vyrazila směrem k pokojům, než tam bude chaos a tlačenice jeden na druhého. Dorazím do společenské místnosti, kde fascinovaně napřed zamířím ke knihovně, abych se podívala, co je tady za knihy. Skoro vypísknu nadšením, když většinu titulů neznám. Potom se už vydám do chodeb. Pečlivě čtu cedulku po cedulce. Musím projít až na konec, abych našla svůj pokoj. Opřu se do dveří a zůstanu ve dveřích stát s otevřenou pusou. V takovém prostoru jsme předtím bydlely čtyři. Zavřu za sebou dveře a na stůl položím svou uniformu. Přejdu k oknu, odkud mám výhled na pláně a noční oblohu. Oddechnu si. Když už tady nebudu mít schovávačku, mám se alespoň kde uchýlit do bezpečí. |
| |||
Jídelna Kelly Za další pauzu jsem rád. Zatímco se otáčí, aby se mohla podívat co se vlastně děje a kdo je toho viníkem, tak se několikrát krátce nadechnu a vydechnu. Nechce se mi dýchat moc zhluboka ten teplý vzduch. Když se otočí zpět, udržuji na rtech opět jemný úsměv, aby si nedělala zase takové starosti. Také abych nedával tolik najevo tak očividnou slabinu. Rozhodně ne v téhle freak show. Na její oznámení jen kývnu hlavou na souhlas a zašoupnu se s židlí více ke stolu, abych se mohl zaklonit, plně opřít o opěradlo a ruce založit za hlavou. Dlouze se zahledím do stropu, zatímco mi po holé hrudi perlí kapičky potu. Když se vrátí se zmrzlinovými poháry, v očích mi zajiskří. "To je geniální nápad," pochválím její volbu a nacpu si plnou pusu zmrzliny. Pak pomalu rozpouštím, abych se zchladil. Hned je mi viditelně lépe. |
| |||
Jídelna Ulgge Starostlivě ho pozoruji. Doufám, že to nebude trvat dlouho. Když slyším pokárání studenta, probodávám ho pohledem. Co si o sobě myslí? Co za transmutaci s námi chtěl provést? Otočím se zpět na Ulgge. Pálení přestalo. Na pulty se nanosí jídlo. "Už je ti líp? Skočím pro něco dobrého." Pokud mi to potvrdí, odejdu k pultu. Na tác naložím dva zmrzlinové poháry a každému dvě palačinky s oříškovým krémem a šlehačkou. "Tady něco na schlazení a něco dobrého na zub." Vesele s úsměvem předám jídlo z tácu na stůl. |
doba vygenerování stránky: 1.4115347862244 sekund