| |||
Jídelna Mám podezření už u bubliny, nicméně se mi to potvrdí, když doregeneruje a místo pořádně BŽUNDY jen dostane flák masa. Alespoň to vypadá, že její chování zaujme, když začne žvejkat i svůj prst. Uchechtnu se a tak nějak zapomenu vnímat ten Tarneyho proslov. Místo toho uvažuji, jak strašně zklamaný jsem a že budeme muset najít jinou příležitost. Což bude asi o ocas, když je tady ten škrobeňáček. Přijdou novinky a jedna si čapne u Ylrys. Tak nějak zteču ze stolu, abych se mohl přesunout za holku Kyoki. "A to ještě nevíš, co dovede," strčím ji čumák nad rameno a zašeptám do ucha. |
| |||
Jídelna především Sukui a Jack Tak nějak jen okrajově vnímám Jackovu a Sukui konverzaci, když se ozve mé jméno a Sukui najednou sedí mezi námi, nikoliv z druhé strany Jacka. "Hmmm?" zabručím, zatímco si rychle přehraji co jsem slyšel, abych zjistil, na co se mne vlastně ptala. "Ale jistě. Přeci jen jsem říkal, že je to jen rada," pokývnu hlavou a přestanu si prohlížet přísedící a podívám se na ně. Takto zblízka je vidět, jak se mi oči skoro až kovově lesknou zlatou barvou. "Z mého pohledu se stačí jen více zamýšlet nad tím, co říkáš a jak by to mohlo vyznít. Předejde to spoustě podobných situací. Zvláště pokud jsi věděl, že to nevezmeme dobře a použil jsi to ve své poznámce jen jako kontext," zlehka pokrčím jedním ramenem a mluvím stále stejně klidně. Na židli sedím vzpřímeně a rovně. Lokty mám položené na stole a prsty spletené. Na bolest způsobenou rudou mlhou také reaguji jen zatnutím zubů a svalů, abych to na sobě dal co nejméně znát. Je to opravdu nezvyklý vjem, vzhledem k tomu, že pálení jsem nezažil opravdu dlouho. Povytáhnu obočí a neudržím překvapený pohled, když se podívám po Jackovi. To jsem nečekal. Potom co jsem ho tak vyškolil se s námi ještě podělí? "Já... děkuji," shrnu nakonec své pocity a tabletku přijmu, abych si ulevil a nemusel vystupovat ze svého klidu. |
| |||
Jídelna Jahoda Přes všechny okolnosti se tvářím smutně a omluvně. Nikdy bych nechtěl ani si nepřál, aby to dopadlo takhle. V jídelně jen tiše sedím a poslouchám všechny novinky, abych všechno postřehl a nemusel se nikoho na nic doptávat. Na nově příchozí se usměji a když se potom jeden usadí vedle mne a pozdraví, zvednu k němu pohled a ještě více se usměji. "Ahoj, mne říkají Dolly," oplatím mu představení. "Jsem si jistý, že tady někde budou toalety," pokývnu hlavou a zatvářím se starostlivě. Než mu stačím nabídnout, že ho třeba doprovodím, nebo to zjistím, prochází kolem jiný z nováčků a Jahoda se na něj oboří. Chlapec ale nereaguje a jde dál. Než stačím cokoliv dalšího, ve vzduchu se zažhne rudá mlha a začne to hrozně pálit. Zakňučím bolestí a sevřu si hruď, jako kdybych to pálení snad mohl sevřít v ruce. Až z toho ani pořádně nevnímám, že nás vyzval k jídlu. |
| |||
Jídelna Čekám až se někdo ráčí postarat o naši snídani, když se Tarney pustí do monologu. Jiná planeta? To zní docela použitelně. Pokud tady podmínky nebudou ještě horší než na Zemi. Nakloním hlavu lehce na stranu. Nová Země? To původní konečně spálili na prach? Trochu nakrčím čumák. Jak jako v jiné galaxii? Budoucnost? A co synátor a vnoučata? Když už si je ten ploutvonožka pořídil. Zavrtím se, jak kdyby mne svědily šupiny. Jak si vůbec mohou dovolit, nás tady takhle nechávat? Dělají, jak kdyby změna pohlaví byl beďar nebo co. Všichni v jedné třídě, no to si docela troufají. Rozhlédnu se po té skvadře individuí. Jeden by řekl, že ten průchod přežijí jen ty nejsilnější. Ale tady jsou i takové padavky... Někteří tady očividně mají ochranářský komplex. Prudce škubnu hlavou zpět a vydere se mi z hrudi nespokojené vrčení. To nemyslíte vážně. Ujede mi i nahlas do mého okolí. Ta podřadná podoba tady má být má hlavní? No.... Nemám slov. Ještě více nás snad ponížit nemo.... Aha, tak mohou. Protože nás ještě narvou do unifikovaných hadrů. Nejlepší obranou jsou dračí šupiny. To neslyšeli? Pokoje mne nezajímají, jestli je pravda co říkala ta vlčice, tak budu spíše spát na břehu či dně. To záleží jestli i tady se pokusí něco znásilňovat draky nebo ne... Trochu se otřepu při té vzpomínce, i když jsem nebyl ještě zcela probuzen. Nemám dotazy, jen hromadu připomínek, takže si je nechám zatím pro sebe a tiše soptím. Kdyby mohl můj pohled mrazit, tak je Tarney již v permafrostu. Nové studenty jen přejedu pohledem a více se jim nevěnuji. Roztržky mezi dvounožkama mne také nehákují. Co mne však pohorší je rudá mlha, která začne hořet i ve mne. Odfoukávám nozdrama a vrčím, zatímco se kroutím ze strany na stranu. Snažím se vnitřek těla opět zchladit, ale trvá, než to alespoň trochu pomůže. Loupnu okem po studentu, kterého si Tarney zavolal. Toho si musím zapamatovat. Tohle mu nedaruju. I když nevím, co se vlastně stalo, může za můj diskomfort a to mi bohatě stačí. Pak už se konečně! objeví maso v míse, u které ležím, takže si odfrknu, abych dal najevo můj názor na situace. Od nozder se mi vyvalí lehká mrazivá mlha. Potom už strčím čumák do masa, abych se konečně pořádně najedl. |
| |||
Jídelna Všichni, hlavně Tarney Docházím tedy až k muži, který sedí v čele stolu. Musí jít tedy o někoho důležitého. Moje spóry zničil jako nic a navíc se mu je povedlo detekovat všechny v této místnosti. Možná je to snadná věc. Přeci jen existuje něco jako magie, nebo tak něco, ale to nevím jistě. Cítím podivný tlak. Teplota mého těla trochu stoupla a jsem lehce nejistý v kolenou, když se na mě dívá. Nejspíše bych se i potil, když by jsem mohl. Hlas se mi tak nějam zaseknul v krku, takže mi chvíli trvá než mu odpovím. "Máte pěkné oči." Vypadne ze mě místo toho, co jsem chtěl původně říci. "Tedy. Omlouvám se schopnost zadržím." To, že vlastně nikoho neovlivňovala je mi nyní tak nějak jedno. Místo toho se cítím trapně a je mi divné tu před ním stát. Svou schopnost samozřejmě zadržím. Usadím se ke stolu kousek od muže. (F-54) Jídlo jako takové je pro mě o dost pomalejší přísun živin, ale aktuálně by bylo velmi divné odejít a vyvrátit se. Navíc celou dobu koukám po tom muži. Vím, že v emocích mám často bordel. Přeci jen jich dost zažívám prvně a u strachu si také stále nejsem na 100 procent jistý, i když jsem jej prožíval často. Pokud vezmu v potaz co jsem cítil, cítím a co o emocích vím, tak... já jsem do toho muže zamiloval? Pěkný je. To jo, ale zamilovat se? Jen tak? Čekal jsem, že to bude něco víc, ale vše tomu nasvědčuje. |
| |||
především Mersi, poté VŠICHNI Chlapec poslušně dorazí do čela stolu. Alespoň má nějaké vychování, když už nic jiného. "Rád bych Vás upozornil, že toto není přípustné chování. Studenti nemají dovoleno se navzájem úmyslně ovlivňovat svými schopnostmi. Výjimkou jsou krizové momenty, kdy je to pochopitelné," začnu, zatímco do něj zabodnu pohled vyhasínajících rudých očí. Během momentu mi opět zcela zčernají. "Jestli nemáte možnost jak kontrolovat své vypouštění, nějaký způsob vám zařídíme..." nadhodím a počkám, než mi k tomu něco řekne a tak si zvolí možnost. Pokud si zvolí, že sám bude kontrolovat svůj pyl, pokynu mu ať se usadí ke stolu a něco podobného již nezkouší. Jestli si zvolí variantu, kdy se o to máme postarat my, vyzvu Tortuna, aby se o to postaral. Tak jako tak, to beru za uzavřené. Není třeba ho trestat nijak více, jeho trestem budiž již to, že se všichni o jeho schopnostech dozvěděli. Mezitím, co jsme řešili dotazy stačila Shinobu nanosit vše z chodby. Několikrát zaklepu do stolu, což se mnohonásobně silně odrazí místností. Upoutávám tak jejich pozornost. "Nyní však již k vašemu obědu," s tím zvednu ruku a bedny i sudy se začnou vyprazdňovat do pultů. Poté se bedny uklidí do kuchyně. Po jídelně se rozline lahodná vůně jídla a krve. "Dobrou chuť," popřeji všem, zatímco se otočím k bublině. Když se ujistím, že očka jsou zavřená, pustím ji, aby se mohla řádně najíst. |
| |||
Jídelna především Kelly a Ary Mimo široké reakce z jídelny, upoutám pozornost jen Ary. "Eeeh..." poznamenám zaraženě Kelly do ouška, když se ozve jeho reakce. Prosím, dejte mu někdo vymyslet a odříkat nějaký oficiální proslov, to by bylo tak neskutečné, že v tom tichu by šel pustit špendlík. Kelly se do toho ovšem opře a mou jednoduchou reakci přeloží do slov. Když se jí dostane odpovědi, můj výraz je všechno jen ne chápavý. Stojí mi to dokonce za to, že se zpoza Kelly vykloním. "Já nevím, protože není idiot a snaží se, abychom měli ideální studijní prostředí?" pronesu na první část její naprosto nesmyslné odpovědi. "Hele, když bereš jako svůj subjektivní názor absolutní ignoraci zdravého rozumu, to je asi tvůj problém..." dodám a jen zlehka pokrčím rameny, když na mne Kelly hodí zoufalý pohled. "Mmm-hh-mmm," zabručím, když se mne zeptá zda je to normální. Když se Kelly představuje, věnuji pohled nenadálé roztržce u stolu. Tedy, jen oboření nováčka na jiného nováčka. Co se tam asi děje? Následně se však objeví rudá mlha. Rozhlédnu se po místnosti a tak nějak bezmyšlenkovitě si přitisknu Kelly k sobě. Zatnu svaly a přes rty mi unikne zasyčení, jak mne začne pálit vnitřek těla. Jak je mi teplo, okamžitě na mne vyraší pot a něco zblednu. Nevšímám si toho a shlédnu na Kelly. "V pořádku?" |
| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui a Gill Opriem sa o lakeť a poviem: Ale tu radu som akurát nemyslel, to je v pohode. Ja som myslel celkovú situáciu, čo tam nastala, pretože som taký, aký som, takže tak. Ja neviem ako to poriadne popísať, pretože je to zložité. Následne si všimnem, že začnú všade poletovať nejaké svetielkujúce častice a poviem do vzduchu : Toto je súčasťou programu ? Keď v tom to všetko splanie a mňa to začne páliť z vnútra, tak zatnem zuby a je počuť kovové škrípanie naprieč miestnosťou a následne 3x ťuknem po I.C.O.N. a tá mi vytvorí zo ostávajúceho materiálu vo vačku, čo sa nevyužil pri výrobe toho motýľa. Zrazu mám na stole pred sebou 3 jahodové cmúľacie tabletky proti bolesti. Jednu si dám a ďalšie pošlem Sukui a Gillovi a poviem: Toto je od bolesti. A čakám, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Jídelna Všichni v jídelně Jsem více než zaskočen, když moje jediná ochrana, kterou mám vzplane. Všude v místnosti se objeví rudé tečky. Tedy spíše jde skoro o rudou mlhu. Na tváři si přes všechny své emoce zanechávám klidný výraz. Měl bych myslím panikařit, ale pořádně nechápu co to je, takže ani nevím jak vlastně na to. Je to však nepříjemné. Cítím se skoro nahý v daný moment, ale ti jen na chvíli. Po očku se podívám, kdo to má na svědomí, až se mi pohled zastaví na osobě, která to má zjevně na svědomí. Osoba chce, aby jsem šel za ním. Nevím proč bych nešel, takže jdu. |
doba vygenerování stránky: 1.6493561267853 sekund