| |||
Hlavní budova, poté Jídelna Jahoda, všichni v jídelně Na obličeji mu proletí několik pocitů a já se na něj povzbudivě usměji. "To je v pořádku. Podle všeho sis prošel spoustou věcí. Máš právo na svůj osobní prostor. I když bych řekla, že v tom nebylo víc než jen drzé podrbání na hlavě, tak máš pravdu. Navzájem nevíme čeho jsme schopni a je lepší být opatrný. Nicméně doufám, že se nebudeš stranit každého. Ráda bych tě poznala a vyslechla si tvůj příběh." Hodím po Kyoki káravým pohledem, když pronese svou poznámku. V jídelně je dost tvorů. Pravděpodobně profesor nás vyzve k představení. Zkoumám podlahu a jak na mě přichází řada, tvoří se mi obrovský knedlík v krku. S trhnutím si uvědomím, že Kyoki domluvila, je ticho a jsem na řadě. Nervózně se rozhlídnu po místnosti. Už zase si žmoulám lem sukně. Měla bych ze sebe něco vysoukat... "A-ahoj. J-já jsem Sukui." Divný zvuk, ze kterého mě zamrazí v zádech. Vyděšeně se podívám za zvukem, kde už Kyoki zkoumá... kohosi. Nejsem schopná se strachem pohnout ani odtrhnout oči. Na sucho polknu. |
| |||
Tam venku - Jídelna
Lahodně nasaju jeho strach, kterym čpí vzduch všude kolem. Je ho tolik, že se nacpu k prasknutí a on z toho je jenom hóódně ospalej. Ani ho to nevyplo do spánku, natož do bezvědomí... Během toho se mu pokusim zavrtat do hlavy a letmo se mrknout na jeho historii, dyž je na ní tak háklivej. (29%) Rozhlídnu se po jídelně. Dyž vidim tu různorodou skupinu tvorů, tak se mi rozzáří kukadla nadšením. Mam toho tolik co zkoumat. Naše koťátko je tak rozptýlený jídlem, že ani neposlechne pána profesora a zůstane trochu pozadu. Gill se představí jako první. A vzal to málo faaakt doslova... Sem hned vedle něj, tak je asi řada na mě. "Zdár všichni. Já sem Kyoki a jak můžete vidět na mý uniformě, tak sem přecházim z Jéčka. Vypadáte jako banda, se kterou nebude nuda, tak doufam, že je to pravda. Už se nemůžu dočkat až vás všechny prozkoumam. ....Teda... poznam." Zazubim se na ně. Za mnou něco křupne. Otočim se a zkoumavě se zadívam na to vokatý monstrum v bublině. Jak hypnotizovaná přestanu vnímat všechno vokolo a jdu blíž k bublině. Fascinovaně zkoumam jak to vypadá. Kecnu si vedle na bobek. "Seš cool," podotknu ohromeně a pozoruju jak si žvejká svuj vlastní prst jak hranolku. |
| |||
Jídelna všichni přítomní Tak nějak přejdu pokusy naší malé skupinky o osahání, či snad nasednutí na koně. Nevím o co tu jde, ale rozhodně mi to nepřipadá jako dobrý nápad. Kyoki budovou kráčí, jak kdyby byla doma a postará se o dveře, za což jsem docela rád. Když promluví do místnosti, trochu netrpělivě čekám, až se průvod vline dovnitř. Jakmile jsme všichni v místnosti, ozve se hlas bledého muže, jenž nás zve do čela stolu. Trochu nespokojeně nakrčím čelo. Rozhodně nemám rád výstavku. Vypadá to ale, že nemáme moc na výběr, takže se tam neochotně přesunu. Jsme vyzváni k představení a usazení. Nejraději bych jeden krok přeskočil. Květomil popojde po místnosti, ale místo aby se ujal představování první, kouká po bednách s jídlem a stoly, pro ně připravené. Když se ticho trochu protáhne, nakonec přeci jen popostoupím vpřed a ujmu se slova. "Jsem Gill. Jsem rád, že jsem byl přijat mezi vás. Doufám, že spolu budeme vycházet," pronesu a snažím se neupřímnost mého hlasu udržet na uzdě. Rozhodně jsem nenastoupil kvůli známostem a nejraději bych byl, kdyby mi všichni dali pokoj. Ale něco takového se v nové třídě přece říká ne? Kouknu na - předpokládám - profesora v tázavém pohledu, zda to takhle stačí. |
| |||
Jídelna Anthony, Gill, Jack, Kyoki, Mersi, Sukui Vyděsil jsem se. Jak Kyoki mluvila, jak se na mě dívala… Bylo to odporné. Před jejím dotekem jsem uskočil tak rychle a tak daleko, jak jen to šlo a v očích mi blýskl vztek. “Moje tělo je jenom moje!” vyhrkl jsem naučeně. “Nesmíš se mě dotýkat, zakazuju ti to!” Už nikdo, už nikdy. Nebudu ničí věc na hraní a už vůbec ne její. To druhé děvče na mě mluvilo klidným hlasem. A smutným… Dokázal jsem se podívat na tu nechutnou zrůdu bez kouska slušnosti, tak jsem nakonec vypjal síly a usmál se na ni. “To mi vyhovuje… Jak vidíš, na osahávání vůbec nejsem.” Pak ale jsem musel dodat: “Dělám a dělat budu. Jak už jsem řekl, nikdo nemá právo na cizího sáhnout. Sotva se známe, neví, kdo jsem a čím jsem prošel. A já nevím, čeho je schopná.” Páni, to byl dost možná nejdelší proslov mýho života. V jídelně pak jsem se rozhlížel po dvou zásadních věcech: mase a listové zelenině. Základ zdravé stravy. Naštěstí to vypadá, že tu všeho bude dost. Pokýval jsem sám sobě hlavou. Uniformy neřeším. Neměl bych nikomu do takových věcí kecat, ale jsem si jistej, že se do ní jednoduše nevejdu. A přijde mi stupidní. Ale je i sportovní verze, takže snad ta nebude tak hrozná. Chci zase domů, kde se nikdy nic neděje a kde mně neosahávají oslizlý žnský. Fuj. |
| |||
VŠICHNI V JÍDELNĚ Jako první se chopí slova Aliana. Upřímně bych se hodně divil, kdyby se nikdo na nic nezeptal. "Slečna Helen Buffetová," pokynu k ní rukou a nechám ji, aby reagovala na své označení, než odpovím na zbytek dotazů. Přes své bariéry téměř nepostřehnu, že Nybe promluvila telepaticky. Musím si trochu dopomoct magií, abych zvládl poskládat, na co se ptala. "Školní uniformy se nezvětšují na vaši velikost. Je třeba ji před proměnou sundat," při jejím dalším dotazu zvednu pohled k hodinám, "máme momentálně čtyřicet minut po půlnoci. Cyklus této planety je také dvacetičtyř hodinový, jestli se ptáte na tohle," pokývnu jí hlavou, "oběd bude hned, jak to tady vyřešíme, dnes není závislý na čase." Přejedu pohledem k Aryanie, když promluví. Odpovědi na její neotázku se ujme Kelly s Ulggem, takže čekám až na konec jejich malé prezentace. "A váš dotaz je...?" zeptám se nakonec, jestli se v tom neskrývalo ještě něco. Přes Tabithi jen přejedu pohledem, když se narovná, vzhledem k tomu, že nepromluvila. Než se stačí kdokoliv na cokoliv dalšího zeptat, dveře se rozrazí a v ní stojí poněkud nesourodá skupinka, kterou přes ten kousek pozemků provedl můj černý Monarcha, který na sebe nenechá šáhnout, natož aby se na něm svezl někdo jiný než já. Jen jedna dívka je v uniformě a ta nemá na rameni vyvedené K ale J. A ta zahaleká do jídelny: "Tak jsme tady!" Zvednu k nim pohled. "Výborně. Pojďte sem ke mne dopředu," vybídnu je a počkám, až se přesunou do čela stolu. "Toto jsou naši noví studenti, přijatí naším novým ředitelem školy. Buďte na ně hodní," pronesu k jídelně, než se k nim otočím, "prosím, každý se představte, řekněte něco málo o sobě a potom se usaďte ke stolu, hned vzápětí bude oběd." Poté jim nechám prostor a pokynu Shin hlavou. Ta zmizí ve dveřích jídelny a následně ušatá dívka začne nosit dovnitř bedny a valit sudy. |
doba vygenerování stránky: 1.4006700515747 sekund