| |||
Jídelna především Kelly a Ary Mimo široké reakce z jídelny, upoutám pozornost jen Ary. "Eeeh..." poznamenám zaraženě Kelly do ouška, když se ozve jeho reakce. Prosím, dejte mu někdo vymyslet a odříkat nějaký oficiální proslov, to by bylo tak neskutečné, že v tom tichu by šel pustit špendlík. Kelly se do toho ovšem opře a mou jednoduchou reakci přeloží do slov. Když se jí dostane odpovědi, můj výraz je všechno jen ne chápavý. Stojí mi to dokonce za to, že se zpoza Kelly vykloním. "Já nevím, protože není idiot a snaží se, abychom měli ideální studijní prostředí?" pronesu na první část její naprosto nesmyslné odpovědi. "Hele, když bereš jako svůj subjektivní názor absolutní ignoraci zdravého rozumu, to je asi tvůj problém..." dodám a jen zlehka pokrčím rameny, když na mne Kelly hodí zoufalý pohled. "Mmm-hh-mmm," zabručím, když se mne zeptá zda je to normální. Když se Kelly představuje, věnuji pohled nenadálé roztržce u stolu. Tedy, jen oboření nováčka na jiného nováčka. Co se tam asi děje? Následně se však objeví rudá mlha. Rozhlédnu se po místnosti a tak nějak bezmyšlenkovitě si přitisknu Kelly k sobě. Zatnu svaly a přes rty mi unikne zasyčení, jak mne začne pálit vnitřek těla. Jak je mi teplo, okamžitě na mne vyraší pot a něco zblednu. Nevšímám si toho a shlédnu na Kelly. "V pořádku?" |
| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui a Gill Opriem sa o lakeť a poviem: Ale tu radu som akurát nemyslel, to je v pohode. Ja som myslel celkovú situáciu, čo tam nastala, pretože som taký, aký som, takže tak. Ja neviem ako to poriadne popísať, pretože je to zložité. Následne si všimnem, že začnú všade poletovať nejaké svetielkujúce častice a poviem do vzduchu : Toto je súčasťou programu ? Keď v tom to všetko splanie a mňa to začne páliť z vnútra, tak zatnem zuby a je počuť kovové škrípanie naprieč miestnosťou a následne 3x ťuknem po I.C.O.N. a tá mi vytvorí zo ostávajúceho materiálu vo vačku, čo sa nevyužil pri výrobe toho motýľa. Zrazu mám na stole pred sebou 3 jahodové cmúľacie tabletky proti bolesti. Jednu si dám a ďalšie pošlem Sukui a Gillovi a poviem: Toto je od bolesti. A čakám, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Jídelna Všichni v jídelně Jsem více než zaskočen, když moje jediná ochrana, kterou mám vzplane. Všude v místnosti se objeví rudé tečky. Tedy spíše jde skoro o rudou mlhu. Na tváři si přes všechny své emoce zanechávám klidný výraz. Měl bych myslím panikařit, ale pořádně nechápu co to je, takže ani nevím jak vlastně na to. Je to však nepříjemné. Cítím se skoro nahý v daný moment, ale ti jen na chvíli. Po očku se podívám, kdo to má na svědomí, až se mi pohled zastaví na osobě, která to má zjevně na svědomí. Osoba chce, aby jsem šel za ním. Nevím proč bych nešel, takže jdu. |
| |||
Jídelna především Mayli Ležím pod stolem, na místě židle, hlavu položenou na tlapách a jen poslouchám. Občas mi ujede zavrčení, když nesouhlasím s tím, co slyším. Lidské podoby, upnuté uniformy, spousta vrstev. Jediná dobrá zpráva jsou samostatné pokoje. Ruch studentů už nevnímám, jen trpělivě čekám na jídlo, nebo až na mne promluví Mayli. Když mi však před čumákem začnou probleskovat červené světlušky, zvednu hlavu a rozhlédnu se. Zašilhám na ně a prudce vyskočím na tlapy, když vzplanou. Následně ucítím pálení zevnitř a to ne obvyklé pálení. Zakňučím a oklepu se, i když to ani trochu nepomohlo. Když mám dojem, že s tím nic neudělám, stočím se na místě kde jsem ležel do klubíčka a schovám čumák pod tlapu, zatímco se snažím potlačit kňučení. Místo toho tiše vrčím v rytmu nádechů a výdechů. |
| |||
Jídelna Po přesunu se profesor pustí do výkladu. S každým jeho slovem nervózněji a nervózněji přešlapuji a hledím čím dál tím více vyděšeně. Jak dopadla válka? Skutečně se stačili schovat? Přežil někdo? Co dělají teď? Kde vlastně jsou? Žene se mi hlavou jak splašené stádo. Teprve po chvíli ke mne doputuje zbytek jeho slov. Jaká uniforma? Jak se do toho asi mám obléci? A humanoidní podoba? Myslí mou nejnižší formu? Zmateně zamrkám. Když se obrátí na nás, zda máme dotazy, napadne mne jich tak padesát přinejmenším. Čekám, až bude odmlka, nicméně padají dotazy, odpovědi, řeší se uniformy, potom nějaká potyčka . třpyt ve vzduchu a nakonec mi vzplane vnitřek těla a především dýchací ústrojí. Jsem sice odolná zvenčí, ale zevnitř to úplně nefunguje. Vyjeknu tedy, zprudka vyhodím předními i zadními a začnu si mnout hrudník. Ublíženě se podívám směrem k Tarynemu, protože vůbec nechápu, co a proč se právě stalo. |
| |||
VŠICHNI v jídelně Studenti se více či méně představí. Na mé tváři není znát, zda je to dostačující či ne, vzhledem k tomu, že má tvář setrvává v neutrálním výrazu bez emoce. Když Kyoki popojde k Ylrys, jen ji sleduji pohledem, aby ji nenapadlo na ni třeba sahat. Naštěstí se nic takového nestane, takže se opět mohu věnovat ostatním. Sleduji pohledem hocha , jak se rozejde po místnosti. Díky tomu nezachytím tázavý pohled od Kelly. Ta si ale může všimnout velmi nezvyklé věci, a to vyskytnutí jedné vrásky na mém čele, jak se skoro zamračím. Krátký jednostranný střed mezi Jahodou a studentem, co se téměř nepředstavil vyústí v tom, že se vyskytne poblíž mne. Podívám se do místnosti a oči mi zahoří pekelnou rudou. V místnosti se prudce zvedne teplota tak o pět stupňů, možná i trochu víc. A potom se po celé jídelně ve vzduchu začnou objevovat červené tečky, jak každou částečku obalí má magie a tak mi potvrdí mou domněnku. (109%) Všem v místnosti, kteří potřebují dýchat, a Kyoki, začne slabě červeně světélkovat pokožka. Zároveň všem démonům v místnosti zničehonic přijde, že jsem byl vždy jejich nadřízený a respektovaná autorita. Slabší povahy démonského původu mohou pocítit dokonce neopodstatněný strach. Potom, co se v místnosti chvíli třpytí tento prach - potom co vyhodnotím své možnosti - najednou každá částečka prudce vzplane. A to i ty, které jsou vevnitř. Každý světélkující může pocítit silné teplo až pálení zevnitř sebe sama. Cítí to i ti, jenž jsou odolní nebo dokonce imunní proti popálení a ohni, vzhledem k tomu, že se jedná o pekelný, magií prosycený, oheň. Jediný, kdo je z tohoto procesu vynechán, je samozřejmě samotný původce. Když je hotovo, opět se posadím a pokynu rukou, aby student přišel ke mne. |
| |||
JídelnaVšichni v jídelněJak sedím u stolu a hlavu mám opřenou čelem o stůl, tak poslouchám ostatní, jak se ptají Tarneyho na různé otázky. Když se Kelly uvolní z Ullgeho náručí a začne mluvit na Aryaniu, tak směřuji pozornost na ně. Kelly se dost do něho opře. Po celou tu dobu sedím na svém místě a vyčkávám na vhodnou příležitost, až nikdo nebude obtěžovat Tarneyho, abych mu to mohla říct. Otočím se na Jigmeho a hlasitě si oddychnu. Chvíli tak pozoruji Jigmeho[/fonta okolí stolu, když v tom uslyším [font color=hotpink]Kelly, jak opět mluví na Aryaniu. Otočím hlavu směrem k nim a poslouchám jejich rozhovor, nějak to nekomentuji jen tiše sedím a poslouchám. Když vejde do dveří další osoba, tak rychle zvednu hlavu a pozorně si ji prohlédnu. Tarney promluví, ať jdou k němu dopředu a že jsou to naši noví studenti. Rozhlédnu se po místnosti a vrátím svůj zrak k novým studentům. Ti také prošli portálem? Nemám tušení, ale koukám, bude nás tu dost. Když se začnou postupně představovat, tak pozoruji jednotlivě každého, abych se pozorně podívala, jak vypadají a co jsou zač. Trošku mě zarazí přístup některých studentů, jak se představují, třeba Gill. Jeho představení je hodně rychlé. Další je na řadě Kyoki, která se představí a dost mě zaujme to, jak zmíní že pochází z jéčka. Aaa, tak tohle je to jéčko, o kterém mluvila Kelly. Poté nastoupí holčina, která neví jak začít. Poté z ní vypadne jméno Sukui a nic jiného. Je dost nervózní, je to na ní hodně vidět. Když je Sukui vyděšená zvukem a není schopna se ani pohnout, stoupne si před ní mladík a představí se. Jeho jméno je Jack Warren a vypráví o tom, co má rád. Koukám někdo, kdo má rád vojenskou techniku, vědu a nadpřirozeno. Postupně chodí další a další. Začíná to moc pěkně, noví členové z jéčka a spousta nových členů naší školy. Po chvilce je slyšet z protější strany, jak se jistá postava, jménem Jahoda, začne rozčilovat a drží Mersiho za ruku. Divný. Možná se chtěl jen seznámit a on po něm takhle vyjede? Vrátím svůj pohled na Jigmeho, opřu se o židli a vyčkávám. |
| |||
Jídelna Obešel jsem všechny a vracím se tedy na své místo. Když procházím kolem Jahody, tak mě chytne za ruku. Co se děje? Nechápu jej. To on sahá na mě. Dívám se však stále jen před sebe a dělám, jako by tam nebyl. Mohl bych udělat spoustu věcí, ale svoje schopnosti chci nechat v tajnosti a proto počkám co hodlá dělat. Jelikož mě pustí, tak v klidu pokračuji dál, až tedy udělám co jsem měl v plánu. |
| |||
Jídelna Zaznamenal jsem periferně jakýsi pohyb měl jsem toho popravdě dost. Bojoval jsem s pocitem, že za chvíli usnu, nebo se počurám (nebo oboje) a teď ještě se tu bude tendle... Procházet? Co vlastně dělá? Když se ke mn%e přiblížil, čapl jsem ho za zápěstí. "Já už jsem říkal, že na mě nebude nikdo sahat, jasný?" zavrčel jsem mnohem ostřeji, než bylo nutné. To ta ospalost. Pak jsem ruku zase pustil. Nepotřebuju lámat kosti hned první den. Ostatně vůbec. |
| |||
JídelnaVšichni, hlavně Ulgge a AryaniaNevěřícně se na něj podívám. Wooow, vždyť to ani nedává smysl. Se zoufalým výrazem se otočím na Ulgge. "To je normální?" zeptám se polohlasem. Ať už mi odpoví cokoliv nebo neodpoví, otočím se zpět. "Má vůbec cenu se o něco snažit, když si to stejně budeš chápat jak chceš a nechápeš ani pointu toho, co ti říkám?" Při tom rozhodím rukama a ani nečekám nějakou smysluplnou reakci. Raději se otočím ke zbytku. "Já jsem mimochodem Kelly. Těším se, až se s vámi poznám. Věřím, že spolu budeme vycházet dobře." Usměji se na ně a posadím se. Pro jistotu se podívám na Tarneyho, jestli jsem to nějak nepřehnala. |
doba vygenerování stránky: 1.3986260890961 sekund