| |||
Jídelna okrajově Tarney, Ylrys Probrala jsem se až v nějakým stanu, kam mě museli odtáhnou od portálu. To je vlastně poslední co si pamatuju, jak jsem se znovu potkala se zemí. Dneska už snad po stý. Taky mi vyléčily nějaký ty drobný zranění a bolístky co se mi přihodily cestou. Ale s tím by si moje tělo dokázalo poradit samo, takže to mi bylo celkem k ničemu. Ale to co jsem fakt potřebovala na to se pěkně vysraly. I přes jejich vážně "potřebnou pomoc" mi nebylo právě do zpěvu. Sice už jsem nekrvácela ale hlava mě i tak pořád třeštila jako by mě nakopl kůň kdykoliv jsem udělala nějaký rychlejší pohyb. I mrkání mě bolelo. Do haly jsem se potom jen pak nepřítomně plahočila za ostatními, takže si ani nejsem pořádně jistá jak jsem se to sem vlastně dostala. Po tom krátkém proslovu přišlo pár dotazů a na všechno bych odpověděla stručně. Do hajzlu s nějakou zemí, kalendářema, planetama nebo co já vím o čem to tady celou dobu vlastně mluvil. Jasně, nějaký to oblečení by se mi teď právě hodilo protože šaty co jsem měla na sobě už by se daly použít akorát tak jako hadr na podlahu. Špinavé jak jsem několikrát vyválela na zemi, celé zkrvavené a z velké části taky propálené. Moje oblíbené. Normálně bych nad touhle ztrátou snad i uronila slzičku, ale teď jsem až moc nasraná abych to řešila. Taky bych jednu měla. Proč je tamto kurva pořád ještě na živu!?...A ještě tomu dává nažrat?! Jako kdyby snad nestačilo že jsem před chvilkou já skončila jako její svačinka. Takže abych si dnešek pěkně shrnula, ne jenom že jsem se neměla čas ani nalíčit nebo nasnídat, skoro mi spadla škola na hlavu ještě mi ta piča ukousla roh jako by nic. A to jsem vstávala sotva před pár hodinama. Super. Vážně bych na dnešku jen těžko hledala něco pozitivního...snad jen že jsem pořád naživu. A jako třešničku nad tím vším teď dělaj jako by byla úplnej chudáček. Při tom to nevypadá že by nějak vadilo že zůstala jen jako hlava....takže ani to na ni nestačí. A pochybuju že bych se zmohla na víc. Já vím že jsem tady vlastně za trest, ale no tak... maj přece bejt nějaký hranice ne? Zvlášť když jsem za 'TO' vlastně ani pořádně nemohla. Postěžuju si sama sobě. Zatnula jsem zuby až zaskřípají o sebe jak jsem pevně sevřela čelist. Snažila jsem se udržet, ale jak už jsem si toho jednou všimla, už jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Taky bych měla dotaz, ale nějak cítím že jak bych se ozvala nezůstala bych jenom u slov. A tak jsem jen dál mlčky seděla a tiše je proklínala. Pak si do jídelny přizval další skupinu studentů což mi taky docela jedno, dukud se jedna z nich nezačala přímo rozplývat nad tou zrůdou. Už by mě to asi ani nemělo překvapovat. Zakroutila jsem nad tou kravkou hlavou, než jsem si ji opatrně podložila hlavu předloktím a položila si ji na stůl. Tady je to vážně banda idiotů která se teď jenom rozrostla, až je mi z toho ještě hůř. Ser na ně. Počkej si jen na jídlo a pak si jdi najít svůj pokoj. |
| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui Keď už tam tak sedím, tak sa otočím na utrápenú Sukui a poviem jej: “Nerob si z toho nič, stáva sa aj tým lepším... “ trochu sa vystriem a ešte dodám: Síce sa mi aspoň toto podarilo, pretože sa ako v niečom dobrý nemôžem považovať... Opriem sa zas trochu o stôl a pokračujem: Neviem, prečo ti to vôbec hovorím, pretože aj tak všetko, čo tu poviem zas všetci použijú proti mne, urazia sa alebo to vyznie zas v negatívnom zmysle. Ale čo už, život ide ďalej... Vytiahnem si I.C.O.N. , začnem si ju prezerať pod svetlom so slabým odleskom a pozorovať ako sa o ňu jemne láme svetlo a farebné spektrum sa rozptyluje asi 5cm od nej a čakám, či bude na mňa Sukui zareaguje. |
| |||
Jídelna Dolly, Hope Rozhodl jsem se tu povýšenou slizkou holku ignorovat. Rozhlédl jsem se po nějakém volném místě a našel jej. (M59) Sedl jsem si mezi dva další lidi, které jsem neznal a povzdechl. Po mé pravici seděl uťáple vypadající kluk, tak jsem se na něj usmál. "Ahoj. Jsem... Jsem Jahoda." Znělo to skoro přirozeně. "A už hodinu se mi chce strašně čurat." Aaaaaa je to v háji. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Po mém představení nepřijde nesouhlas, ani pobídnutí k doplnění a následuje mne zbytek naší skupinky. Někteří dokonce i strozeji. Nebo tím, co předvedl Mersi. Pohledem se přesunu k původci podivného zvuku a paralýzy Sukui. Povytáhnu obočí a lehce zavrtím nevěřícně hlavou. Cuknu sebou jako kdybych chtěl popojít a přizvednu jednu ruku směrem před sebe, ale když zareaguje Jack, ruku zase stáhnu a zatvářím se ještě více neutrálně. Rozhlédnu se po jídelně, jako kdybych neměl vůbec nic v úmyslu. Když se oba vydají si sednout, v odstupu je následuji, abych se i já usadil ke stolu. (E60) |
| |||
Jídelna Všichni tam, hlavně Jack a Mersi Zpět do reality mě s leknutím dostane Jack. Na jeho slova se pořádně nadechnu a vydechnu a raději se hned vydám za ním, jinak se odtud nepohnu. Takový trapas... Když se posadím (E57), dělám raději že nejsem a hypnotizuji stůl. Nejde ale přeslechnout Mersiho představení nepředstavení. Chápavě se na něj usměji. Alespoň že nejsem jediná, kdo je tu z toho nesvůj. |
| |||
Jídelna Všichni přítomní Následuji tedy ostatní až do jídelny, kde už je několik dalších jedinců, kteří zjevně budou téže žáky této školy. Je divné je tu takto vidět a vědět, že oni se mezi sebou znají, zatím co já a ostatní, kteří se mnou přišli jsme pouhými nováčky. Jsme pozváni dopředu, aby jsme se představili. No, tak to je skvělé. Co řeknu? Co mám vlastně říci? Je toho tolik co říci nemohu a tolik co bych říci chtěl. Je to otrava!!! Musím, ale rychle něco vymyslet. Sice se ostatní představují, ale nakonec budu poslední a to už se budu muset představit. Honem! Honem! Nějaký nápad. Nějaký dobrý nápad. Ostatní s komunikací nemají problém, ale na mě je tu najednou moc živo. Prostě se nadechnu a něco plácnu. Tak to bude nejlepší. Nádech a... "Těší mě poznat vás, že já tu s vámi zde. Nový já tu." Fuck! Tak a nyní jsem se opravdu předvedl. Měl jsem se na to soustředit. Přeci jen slovní skladba je základ, ale já jej dovedu i tak mrvit přesto, že jde v zásadě o můj rodný jazyk. Je to dost ostuda, co více dodat. Přesunu se bokem, aby se na mě nikdo nedíval a přemýšlím co dál. Měl bych si dojít pro jídlo, ale hlad nemám. Místo toho bych potřeboval spíše kvalitní živiny, které z jídla moc nezískám. Zatím jsem na tom dobře, ale nakonec budu nucen se jít někam zahrabat. |
| |||
Jídelna Všetci Ako prichádzame do jedáľne, Kyoki zas robí niekomu naprotiven. A ja pomyslím si Ona to bude asi furt robiť, že. Furt musí do niekoho dorypovať... Následne Jahoda sa ani nepredstavý a ide hneď ku stolom , Gill povie ledva tri slová. Toto začína parádne... Následne príde na rad Kyoki a zdá sa, že sa vie predstavyť, ale tým prekecom sa potvrdilo, že si mám na ňu dávať pozor. Následne sa Sukui zasekne, keď zbadá tu kreatúru, ku ktorej zvedavo prihliada Kyoki, tak prídem k nej a potichšie poviem Kľudne to rozdýchaj, pôjdem pred teba a aj tak už som videl horšie potvory. Takže si stúpnem trošku dopredu, asi krok až dva pred Sukui a začnem s mojím štandartným bezduchým výrazom: Ahojte ! Ja som Jack, Jack Warren a rád vás všetkých spoznávam. Mám rád Vojenskú tématiku, vedu, technológie a ceľkom aj nadprirodzeno. Dúfam,že budeme vychádzať v pohode. A keby ste si chceli len tak pokecať, tak ma potom vyhľadajte. Nádledne si idem sadnúť, najbližšie, kde je voľné s jedným miestom veďla mňa navyše keby niečo. Keď som už usadený, tak si z vnútra kabátu vyberiem vidličku, odkusnem si z nej a sledujem, čo sa bude diať ďalej. |
| |||
Hlavní budova, poté Jídelna Jahoda, všichni v jídelně Na obličeji mu proletí několik pocitů a já se na něj povzbudivě usměji. "To je v pořádku. Podle všeho sis prošel spoustou věcí. Máš právo na svůj osobní prostor. I když bych řekla, že v tom nebylo víc než jen drzé podrbání na hlavě, tak máš pravdu. Navzájem nevíme čeho jsme schopni a je lepší být opatrný. Nicméně doufám, že se nebudeš stranit každého. Ráda bych tě poznala a vyslechla si tvůj příběh." Hodím po Kyoki káravým pohledem, když pronese svou poznámku. V jídelně je dost tvorů. Pravděpodobně profesor nás vyzve k představení. Zkoumám podlahu a jak na mě přichází řada, tvoří se mi obrovský knedlík v krku. S trhnutím si uvědomím, že Kyoki domluvila, je ticho a jsem na řadě. Nervózně se rozhlídnu po místnosti. Už zase si žmoulám lem sukně. Měla bych ze sebe něco vysoukat... "A-ahoj. J-já jsem Sukui." Divný zvuk, ze kterého mě zamrazí v zádech. Vyděšeně se podívám za zvukem, kde už Kyoki zkoumá... kohosi. Nejsem schopná se strachem pohnout ani odtrhnout oči. Na sucho polknu. |
| |||
Tam venku - Jídelna
Lahodně nasaju jeho strach, kterym čpí vzduch všude kolem. Je ho tolik, že se nacpu k prasknutí a on z toho je jenom hóódně ospalej. Ani ho to nevyplo do spánku, natož do bezvědomí... Během toho se mu pokusim zavrtat do hlavy a letmo se mrknout na jeho historii, dyž je na ní tak háklivej. (29%) Rozhlídnu se po jídelně. Dyž vidim tu různorodou skupinu tvorů, tak se mi rozzáří kukadla nadšením. Mam toho tolik co zkoumat. Naše koťátko je tak rozptýlený jídlem, že ani neposlechne pána profesora a zůstane trochu pozadu. Gill se představí jako první. A vzal to málo faaakt doslova... Sem hned vedle něj, tak je asi řada na mě. "Zdár všichni. Já sem Kyoki a jak můžete vidět na mý uniformě, tak sem přecházim z Jéčka. Vypadáte jako banda, se kterou nebude nuda, tak doufam, že je to pravda. Už se nemůžu dočkat až vás všechny prozkoumam. ....Teda... poznam." Zazubim se na ně. Za mnou něco křupne. Otočim se a zkoumavě se zadívam na to vokatý monstrum v bublině. Jak hypnotizovaná přestanu vnímat všechno vokolo a jdu blíž k bublině. Fascinovaně zkoumam jak to vypadá. Kecnu si vedle na bobek. "Seš cool," podotknu ohromeně a pozoruju jak si žvejká svuj vlastní prst jak hranolku. |
doba vygenerování stránky: 1.5199110507965 sekund