| |||
Jídelna všichni Je rozhodnuto. Udělám to. Jen tak takovou příležitost nedostanu a navíc na to pak všichni časem snad zapomenou . Je jich tu hodně a kdo ví, kdy se mi takové možnosti opět dostane. Je to velká místnost, takže to budu muset udělat tím podivnějším způsobem, po kterém možná ostatním přijdu, jako ještě větší podivín, ale budiž. Přestanu se opírat a rozejdu se. Chodím mezi stoly křížem krážem. Na nikoho se přímo nepodívám. Jenom projdu kolem všech stolů a jedinců, kteří jsou v místnosti. Následně si to namířím opět k místo, kde jsem začínal, aby jsem se tam opět opřel. |
| |||
Jídelna Kelly a ostatní Nakonec se mi přece jenom dostane odpovědi i když to není Ulgge, ale Kelly. Protočím oči protože mám pocit že to poněkud moc prožívají. Snad jsem toho zase tak moc neřekla, dokonce jsem jí i pochválila. „Ono to je docela logické někdo se rozhodl že zde budeme nosit uniformy ovšem proč by se měl starat o to jak vypadají? Zvláště když neznáme jeho vkus ani vkus těch které vybral aby jí navrhli. Co se týká mého hodnocení tak to je subjektivní pocit který se špatně vysvětluje.“ Měla jsem obavy, ale nakonec to dopadlo docela dobře. Navíc pravidla říkají že uniformu musíme nosit pouze při vyučovaní a během školních akcí ne o svém volném čase. „Zkus mi vysvětlit proč tahle uniforma vypadá dobře a já se to pokusím pochopit. Co se týká mé reakce venku ty sama si říkala že nic dalšího nevíš. Navíc s tím kde jsme a kdy jsme toho moc nenaděláme.“ |
| |||
Jídelna všichni, hlavně Jack a Gill Seberu to minimum odvahy, co ve mě je a vzchopím se. Pomohly mi k tomu Jackova slova a možná i Gill, kterého jsem zahlédla koutkem oka procházet. Působí tak klidně a vyrovnaně, že svůj klid šíří i do okolí. S nakrčeným čelem se zamračím na Jacka: "Proč bys neměl být v ničem dobrý? Určitě je spousta věcí, které ti jdou. A pokud se jedná o naší konverzaci v hlavní budově, tak to nebylo myšleno vůbec špatně. Byla to dobře míněná rada, aby ses v budoucnu zbytečně nedostal do problémů. Že ano, Gille?" přesednu si mezi ně (E59), abych viděla dobře na oba a očima prosím Gilla o pomoc. Nemám ráda, když má někdo špatnou náladu. A už vůbec ne kvůli mě. |
| |||
Jídelna okrajově Tarney, Ylrys Probrala jsem se až v nějakým stanu, kam mě museli odtáhnou od portálu. To je vlastně poslední co si pamatuju, jak jsem se znovu potkala se zemí. Dneska už snad po stý. Taky mi vyléčily nějaký ty drobný zranění a bolístky co se mi přihodily cestou. Ale s tím by si moje tělo dokázalo poradit samo, takže to mi bylo celkem k ničemu. Ale to co jsem fakt potřebovala na to se pěkně vysraly. I přes jejich vážně "potřebnou pomoc" mi nebylo právě do zpěvu. Sice už jsem nekrvácela ale hlava mě i tak pořád třeštila jako by mě nakopl kůň kdykoliv jsem udělala nějaký rychlejší pohyb. I mrkání mě bolelo. Do haly jsem se potom jen pak nepřítomně plahočila za ostatními, takže si ani nejsem pořádně jistá jak jsem se to sem vlastně dostala. Po tom krátkém proslovu přišlo pár dotazů a na všechno bych odpověděla stručně. Do hajzlu s nějakou zemí, kalendářema, planetama nebo co já vím o čem to tady celou dobu vlastně mluvil. Jasně, nějaký to oblečení by se mi teď právě hodilo protože šaty co jsem měla na sobě už by se daly použít akorát tak jako hadr na podlahu. Špinavé jak jsem několikrát vyválela na zemi, celé zkrvavené a z velké části taky propálené. Moje oblíbené. Normálně bych nad touhle ztrátou snad i uronila slzičku, ale teď jsem až moc nasraná abych to řešila. Taky bych jednu měla. Proč je tamto kurva pořád ještě na živu!?...A ještě tomu dává nažrat?! Jako kdyby snad nestačilo že jsem před chvilkou já skončila jako její svačinka. Takže abych si dnešek pěkně shrnula, ne jenom že jsem se neměla čas ani nalíčit nebo nasnídat, skoro mi spadla škola na hlavu ještě mi ta piča ukousla roh jako by nic. A to jsem vstávala sotva před pár hodinama. Super. Vážně bych na dnešku jen těžko hledala něco pozitivního...snad jen že jsem pořád naživu. A jako třešničku nad tím vším teď dělaj jako by byla úplnej chudáček. Při tom to nevypadá že by nějak vadilo že zůstala jen jako hlava....takže ani to na ni nestačí. A pochybuju že bych se zmohla na víc. Já vím že jsem tady vlastně za trest, ale no tak... maj přece bejt nějaký hranice ne? Zvlášť když jsem za 'TO' vlastně ani pořádně nemohla. Postěžuju si sama sobě. Zatnula jsem zuby až zaskřípají o sebe jak jsem pevně sevřela čelist. Snažila jsem se udržet, ale jak už jsem si toho jednou všimla, už jsem se nedokázala soustředit na nic jiného. Taky bych měla dotaz, ale nějak cítím že jak bych se ozvala nezůstala bych jenom u slov. A tak jsem jen dál mlčky seděla a tiše je proklínala. Pak si do jídelny přizval další skupinu studentů což mi taky docela jedno, dukud se jedna z nich nezačala přímo rozplývat nad tou zrůdou. Už by mě to asi ani nemělo překvapovat. Zakroutila jsem nad tou kravkou hlavou, než jsem si ji opatrně podložila hlavu předloktím a položila si ji na stůl. Tady je to vážně banda idiotů která se teď jenom rozrostla, až je mi z toho ještě hůř. Ser na ně. Počkej si jen na jídlo a pak si jdi najít svůj pokoj. |
| |||
Jídelna Všetci, Hlavne Sukui Keď už tam tak sedím, tak sa otočím na utrápenú Sukui a poviem jej: “Nerob si z toho nič, stáva sa aj tým lepším... “ trochu sa vystriem a ešte dodám: Síce sa mi aspoň toto podarilo, pretože sa ako v niečom dobrý nemôžem považovať... Opriem sa zas trochu o stôl a pokračujem: Neviem, prečo ti to vôbec hovorím, pretože aj tak všetko, čo tu poviem zas všetci použijú proti mne, urazia sa alebo to vyznie zas v negatívnom zmysle. Ale čo už, život ide ďalej... Vytiahnem si I.C.O.N. , začnem si ju prezerať pod svetlom so slabým odleskom a pozorovať ako sa o ňu jemne láme svetlo a farebné spektrum sa rozptyluje asi 5cm od nej a čakám, či bude na mňa Sukui zareaguje. |
| |||
Jídelna Dolly, Hope Rozhodl jsem se tu povýšenou slizkou holku ignorovat. Rozhlédl jsem se po nějakém volném místě a našel jej. (M59) Sedl jsem si mezi dva další lidi, které jsem neznal a povzdechl. Po mé pravici seděl uťáple vypadající kluk, tak jsem se na něj usmál. "Ahoj. Jsem... Jsem Jahoda." Znělo to skoro přirozeně. "A už hodinu se mi chce strašně čurat." Aaaaaa je to v háji. |
| |||
Jídelna |
| |||
Jídelna všichni v jídelně Po mém představení nepřijde nesouhlas, ani pobídnutí k doplnění a následuje mne zbytek naší skupinky. Někteří dokonce i strozeji. Nebo tím, co předvedl Mersi. Pohledem se přesunu k původci podivného zvuku a paralýzy Sukui. Povytáhnu obočí a lehce zavrtím nevěřícně hlavou. Cuknu sebou jako kdybych chtěl popojít a přizvednu jednu ruku směrem před sebe, ale když zareaguje Jack, ruku zase stáhnu a zatvářím se ještě více neutrálně. Rozhlédnu se po jídelně, jako kdybych neměl vůbec nic v úmyslu. Když se oba vydají si sednout, v odstupu je následuji, abych se i já usadil ke stolu. (E60) |
| |||
Jídelna Všichni tam, hlavně Jack a Mersi Zpět do reality mě s leknutím dostane Jack. Na jeho slova se pořádně nadechnu a vydechnu a raději se hned vydám za ním, jinak se odtud nepohnu. Takový trapas... Když se posadím (E57), dělám raději že nejsem a hypnotizuji stůl. Nejde ale přeslechnout Mersiho představení nepředstavení. Chápavě se na něj usměji. Alespoň že nejsem jediná, kdo je tu z toho nesvůj. |
| |||
Jídelna Všichni přítomní Následuji tedy ostatní až do jídelny, kde už je několik dalších jedinců, kteří zjevně budou téže žáky této školy. Je divné je tu takto vidět a vědět, že oni se mezi sebou znají, zatím co já a ostatní, kteří se mnou přišli jsme pouhými nováčky. Jsme pozváni dopředu, aby jsme se představili. No, tak to je skvělé. Co řeknu? Co mám vlastně říci? Je toho tolik co říci nemohu a tolik co bych říci chtěl. Je to otrava!!! Musím, ale rychle něco vymyslet. Sice se ostatní představují, ale nakonec budu poslední a to už se budu muset představit. Honem! Honem! Nějaký nápad. Nějaký dobrý nápad. Ostatní s komunikací nemají problém, ale na mě je tu najednou moc živo. Prostě se nadechnu a něco plácnu. Tak to bude nejlepší. Nádech a... "Těší mě poznat vás, že já tu s vámi zde. Nový já tu." Fuck! Tak a nyní jsem se opravdu předvedl. Měl jsem se na to soustředit. Přeci jen slovní skladba je základ, ale já jej dovedu i tak mrvit přesto, že jde v zásadě o můj rodný jazyk. Je to dost ostuda, co více dodat. Přesunu se bokem, aby se na mě nikdo nedíval a přemýšlím co dál. Měl bych si dojít pro jídlo, ale hlad nemám. Místo toho bych potřeboval spíše kvalitní živiny, které z jídla moc nezískám. Zatím jsem na tom dobře, ale nakonec budu nucen se jít někam zahrabat. |
doba vygenerování stránky: 1.5584499835968 sekund