| |||
všichni cestou, Komori Ze sborovny se ozve rána, jak vyskočím na nohy a frustrovaně praštím pěstí do stolu, když se mi ozve Rekki, že bych měl vzít za Kimera hodinu. Potom co se rozdýchám a uklidním, již s klidným výrazem vyjdu na chodbu. Vážně, po tomhle prostě někde odpadnu. Rychlým rázným krokem kráčím chodbou, protože už tak přišla zpráva pozdě. Když však vstoupím do otevřených dveří, v učebně sedí jen jedna studentka. Poposkočí mi jedno obočí ale nikterak to nekomentuji. Jsem si poměrně jist, že je na škole mnohem více dlaků. "Dobrý večer," pozdravím studentku, zatímco přecházím ke katedře. "Nevíte, kde je zbytek?" optám se, než se usadím za katedru. |
| |||
Akashka, Eric, Abby, všichni cestou Přikývnu, že rozumím a otočím se, abychom mohli odejít stejnou cestou, kterou jsme sem přišli. Tentokrát kráčím rychleji s jasným cílem. V hale tentokrát pokývnu v pozdravu alespoň obchodníkovi za pultíkem. Na schodech se však vydáme tentokrát dolů. Jakmile však vejdeme do dlaždičkovaného sklepení, hned v chodbě leží rozpadlý muž a na něm ožehlý chlapec. Rychle se k nim sehnu, abych zjistila jak na tom jsou. Jak k nim natáhnu ruku, zase si to rozmyslím a raději přiložím dlaně k sobě, abych je nadzvedla na vlněném růžovém mráčku. Pohledem sleduji stopu, která za nimi zbyla, která vede hlouběji do lékařské laboratoře. "Postarám se o tyto dva, mohla byste prosím zkontrolovat, zda tam někdo nezbyl?" otočím se na dívku s prosebným výrazem. |
| |||
Dívčí kolej - před ošetřovnou všichni cestou, všichni na ošetřovně Pokývám hlavou a následuji Maid směrem, kterým jsme před chvílí přišli. Snažím se zapamatovat si cestu a prohlížím si prostory, kterými procházíme. Všechno vypadá dobře, tedy než vstoupíme do haly. Pozvednu levé obočí a prohlédni si tu spoušť. Očkem zavádíme i po studentech, kteří s tím dost možná mají něco společného. Nijak na sebe nestrhávám jejich pozornost a raději držím krok s Maid. Louze krve před ošetřovnou ve mě vzbudí jistě obavy. Obejdu ji a snažím se jí příliš nezabývat a nenechat své myšlenky rozletět se směrem, který by mi mohl přinést, při nejlepším bolehlav. Když otevře dveře, nahlednu taky dovnitř. Je tam na můj vkus až moc rušno a myslím, že bych se jim pletla, tak akorát pod nohy. Přemýšlím ke kterému léčiteli se jít zeptat, když ještě dodá, že můžeme jít hledat ještě jiné zraněné. Což se mi v tuhle chvíli zda jako rozumnější varianta. "Myslím, že tady bych se momentálně akorát pletla, raději bych se podívala, jestli nejsou další zranění v tom sklepení, jak jste říkala." |
| |||
Akashka, všichni cestou, všichni na ošetřovně "Nemohu mluvit za léčitele, ale alespoň za zeptání budou jistě rádi," pronesu s lehkým pokývnutím hlavy. Své lehké postranní úmysly si mohu nechat pro sebe. Žaludek se mi ale trochu stáhne, protože nevím, co mám čekat. Když je připravena, otočím se opět na patě a vyrazíme opět po schodišti do přízemí. Po vstupu do haly může zahlédnout dívku u nástěnky a dvojici v zničených dveřích. Za hlavními dveřmi to vypadá poněkud jako po lítém boji. Zatočíme však do dlouhé chodby směrem k ošetřovně. Když obcházíme povážlivou louži již jen teplé krve, opět ve mne poněkud hrkne. Sklopím tak pohled ke svým špičkám bot a semknu více rty. Opřu se do lítaček ošetřovny a nahlédnu dovnitř. Je tady dost živo. Výrazně se ale uleví když vidím jeho na nohou. Vypadá, že už je v pořádku. "Můžete se zeptat některého z léčitelů," pronesu k dívce a ukáži ji napřed na jednoho a poté na druhého. Ve zmatku však zaslechnu Butlerova slova. "Nebo se můžeme zajít podívat do sklepení, vypadá to, že jsou tam také zranění," otočím se čelem k ní, zatímco jí držím dveře. |
doba vygenerování stránky: 1.8460981845856 sekund