| |||
Aine Když sebou cukne, je znát, že má slova zasáhla tam, kde bylo potřeba. "Tak vidíš. Upír nedokáže vydržet v přítomnosti první oběti, ne takhle záhy," osvětlím jí trochu situaci. Kývnu hlavou na souhlas. "Nic jí není, jen se potřebuje uklidnit a správnou péči," potvrdím jí a doufám, že se trochu uklidní, protože druhou Akashku tu nepotřebujeme. Nakonec se Aine vydá do jídelny, takže se postavím a trochu si oddechnu. No tohle nešlo úplně dobře. Otočím se zpět ke stanu, abych mohl včas zareagovat na další katastrofu. |
| |||
Pozemky - Jídelna Tortun, okrajově Dolly Nikdy bych si nepomyslela že by moje rána snad mohla dopadnout, ale stalo se. Přece jen mi trochu pomohlo když moje rána dopadla, ale že by mě to nějak uklidnilo říct nemůžu. Jeho slova jen podnítily chuť praštit ho znovu. I když efekt by to mělo as i stejný jako ta první rána, takže žádný. Promnul si sice tvář, ale to určitě udělal jenom tak, určitě mu to nemohlo nic udělat i když bych chtěla. Asi udělal dobře že uhasil plameny které se kolem mě rozhořely protože já bych si asi nevěděla rady jak se jich sama zbavit. I když plameny samotné už byly pryč vzduch kolem mě se dál vlnil horkem a tu a tam se i tak na okamžik objevil plamínek. Žádný ale nevydržel dost dlouho aby mohl něco zapálit. Hlavu mám skloněnou, takže si sotva všimnu mlhy která se kolem něj objevila. Cítím se trochu zvláštně když ve mě teď převládají jiné pocity než ty vyloženě negativní. Při jeho slovech ucuknu jako před žihadlem. Trpěla? "Jistě že nechci!" odvětím trochu zmateně. Proč bych měla něco takového chtít? Otřu si vlhké tváře hřbetem ruky než k němu zvednu pohled. "Ale opravdu se jí nic nestalo?" zeptám se ještě, možná až trochu naivně. Vážně bych mu chtěla věřit ale hlásek v hlavě mi říká že nemůžu. Moje mysl mezitím zabrouzdala k chlapci na kterého se Lailah vrhla. To kvůli němu je pryč?! Věděla jsem že jen jeho přítomnost jí nedělala dobře, ale nenapadlo mě že je to až tak špatné. Takže za tohle všechno mohl jen on! Zamračeně se zadívám zpátky ke stanu kam ho znovu odnesly. V mojí hlavě se začaly rodit myšlenky jak bych se ho mohla zbavit. Popotáhnu nosem a postavím se zpátky na nohy a beze slova se odšourám do jídelny. Ani proti němu nic nezmůžu. |
| |||
Jídelna Kelly Dovnitř se začnou trousit studenti. Shatyře poměrně vyzývavě vracím její pohled, dokud neuhne pohledem. Kelly nakonec nejvíc fascinuje pomalu dorůstající tělo Ylrys. "Není to pravděpodobně nic, co bys mohla znát," odtuším na její tichá slova svým běžným hlasem, "tak nějak to asi i bylo. Každopádně lítosti není třeba, postarat se o sebe umí díky beznaději ostatních," odtuším ještě na toto téma. |
| |||
JídelnaVšichni v doslechu, především UlggeVypadá to, že ještě chvilku potrvá, než se dostaví všichni. Teď, když je klid, si detailněji prohlížím nové studenty. Některé jsem ještě neviděla vůbec. Stále mě nepřestává fascinovat, jak různorodá skupina to je. Nejdelší čas ale strávím pozorováním čehosi, co je na druhém místě vedle Tarneyho. Po nějaké době se otočím na Ulgge. "Co je zač? Nepřipomíná mi to nic co znám." zeptám se tišeji. Nakloním se k němu blíž. "Přijde mi to jako když někdo vzal obsah všelijakých kádinek s částmi tvorů, slil to do sebe a ono to ožilo," dodám již šeptem. |
| |||
především Aine Téměř hned jak se otočím stojí tam Aine a kříčí na mne. "Zatím jsem ji schoval na bezpečné místo, než se uklidní," odpovím jí klidně, i když moje momentální rozpoložení není zdaleka tak klidné, jak bych si přál. Když dívka vzplane, jen mávnu rukou a její plamennou auru uhasím. Přeci jen nechceme, aby tady omylem někoho zapálila. Přikročí ke mne a napřáhne se k úderu. Nechám ji mne praštit. Promnu si tvář a podívám se na ni zpátky s velmi neohromeným výrazem. "Uklidnilo tě to?" povytáhnu jedno obočí, zatímco se kolem mne vyvalí oblak černé mlhy, který působí přinejmenším hrůzostrašně. Když klesne na kolena, přičapnu si k ní na bobek, zatímco se černý oblak roztrhá do tmavé mlhy. "Ty bys byla radši, kdyby tady denně trpěla?" zeptám se jí zdánlivě mimo mísu. |
| |||
Pozemky Tortun Lailah se mi v tom zmatku během shromaždování někam ztratila, když jsem ji znovu našla byly jsme už sice v bezpečí, ale ona byla vážně zraněná. Vůbec jsem vlastně nechápala jak k tomu vlastně došlo. Všechno se to seběhlo tak rychle...v jednu chvíli jsem ji držela za ruku a v druhou přede mnou ležela popálená a sotva dýchala. Hrklo ve mě když Yqi zavolala že umírá. Neměla jsem jak bych jí snad mohla pomoci, s tím co jsem dokázala bych jí mohla jen přitížit. Takže mi nezbývalo než jen bezmocně přihlížet jak se jí ostatní pokoušejí zachránit život. Když už konečně vypadala že je v pořádku, prohnala se stanem kolem mě a vrhla se rovnou na chlapce. Moje radost že je v pořádku se rychle změnila v kombinaci zmatení a zděšení z jejího počínání. Byla jsem tak u vytržení že jsem sejí ani nepokoušela nějak zastavit, jestli bych to vůbec dokázala. Jen jsem tam stála jako tvrdý I. Přece se mi trochu ulevilo když se objevil profesor. Moje úleva ale asi byla trochu předčasná. Čekala jsem že je roztrhne ale byla jsem úplně vedle. Po jeho kouzle zůstal na zemi jenom ten kluk. Lailah v obláčku toho zeleného kouře prostě zmizela. Trochu přihlouple jsem čekala že se třeba znovu objeví. Můj pohled se rychle zamlžil slzami. "Kam se poděla? Co si s ní udělal!?" rozkřinu se na Tortuna roztřeseným hlasem. Hlas se mi třásl smutkem i vztekem. Vím že chtěl zachránit jen toho kluka ale mohl to přece udělat nějak jinak. Dolly byl pro mě v tomhle případě až na druhém místě. Zlost převládne a vzduch kolem mě se zavlní horkem, vzápětí na to vzplane jako aura. Prudce vykročím proti Tortunovy, i když vlastně nevím co dělat. Napřáhnu se k útoku že ho praštím do tváře (64). Můj prvotní zápal potom ale odezněl rychle jak přišel. Klesnu na kolena a dám se do tichého pláče. Nějak mě potom opustila síla k něčemu dalšímu. "Proč si to udělal?" zeptám sotva slyšitelně mezi vzlyky. I přes horko které kolem mě teď je moje slzy neusychají. |
doba vygenerování stránky: 1.5173711776733 sekund