| |||
Před portálem - jídelna hlavně Miko S Miko se dostaneme z portálu rychleji než jsem čekala, ani trochu tak nestačím zbrzdit třeba pomocí levitace. Naštěstí se o to ani nemusím nějak snažit protože mě záhy někdo zachytí abych si moc nenamlela. Nás pošlou do bezpečí rychle, ale důkladně si zkotroluju svůj kožíšek a ocasy. Kromě toho že je trochu rozcuchanej mu nic není. A svoje ocásky mám taky všechny. To se mi vážně ulevilo. Předtím jsem si byla docela jistá že mě drak nezasáhnul, ale dokud jsem si pořádně nepřesvědčila nemohla jsem si být úplně jistá. Pryč z portálu a ze sevření dušice se můžu konečně pořádně nadechnout. Mohla by trochu potrénovat, vždyť ze mě skoro vymáčkla duši. Pořádně se oklepu a proměním se do svojí lidské podoby. Unaveně se pousměju když si Miko začne stěžovat na zimu. "Myslím že ten drak nám přitopil docela dost" odpovím na její komentář. "Něco k snědku by se vážně šiklo, tu hrůzu co jsme měli předtím nemůžu počítat" odvětím na téma jídla a promnu si břicho. Bez dalších řečí pak odejdu po boku Miko do jídelny. V jídelně ale nic není, což mě asi ani nepřekvapuje. Nejspíš jsme tady vcelku nečekaní hosté. Vzhledem k tomu jak rychle se ve škole všechno semlelo se není čemu divit. "Snad něco přichystaj" přikloním se k Miko trochu blíž. Zase tady nechci vyřvávat přes celou místnost, takže šeptám aby to slyšela pokud možno jen ona. |
| |||
Zdravotnický stan - Jídelna Mayli Spokojeně odpočíváme na jedné hromadě, absolutně ignorujíc, co se děje okolo. Stejně tak jako pach krve, který mne šimrá v nozdrách. Nakonec to vypadá, že procházení ustalo a ozve se výzva o přesunu do jídelny. Rozlepím oči, zvednu hlavu a podívám se po Mayli. Potom lehce škubnu hlavou a tiše štěknu. Potom sklouznu z lehátka a počkám, až se ke mne přidá. Teprve až a jestli se ke mne přidá, tak se vydám do jídelny. Tam se protáhnu pod stolem na druhou stranu a bokem odstrčím židli, abych si mohl lehnout na její místo. Jestli bude jídlo, stáhnu si ho dolů a poslouchat mohu i odsud. |
| |||
Pozemky - jídelna nikdo konkrétní I přes mou vůli zdravotníkům pomoci, mne nakonec musí do stanu odvléct sami. Alespoň jim to usnadním v tom, že násilím vrátím své tělo zpět do jeho menší formy. I když se mému tělu vůbec nechce. Hned jak jsem vyléčena, tak se opět zvětším, jak na mne křičí všechny mé instinkty. Pro jistotu také přesunu luk do ruky, kdyby bylo potřeba se bránit. Lailah zamíří ven, takže se začnu zvedat, abych ji následovala. Kolem projde Tortun, takže trochu přidám do kroku, abych... Byla svědky napadení chlapce, který nám pomohl a zásahu jak studentky, tak profesora. Začichám ve vzduchu a pohodím ocasem, potom se zvědavě rozhlédnu. Nevidím ale nic podezřelého. Když se Lailah ztratí, tak se nakonec pomalým, velmi velmi opatrným, krokem vydám do jídelny. Na projití dveřmi se musím zmenšit a sklonit hlavu. Což vypadá tak, že dveřmi se přesouvám co nejrychleji to jde. Protože během té doby jsem tak nechráněná až běda. Nakonec se přeci jen dostanu do jídelny, kde se přistavím ke stolu v nějakém volném místě. Vůbec bych nepohrdla nějakým jídlem, vzhledem k tomu, že jsem snídani vyzvracela. V jídelně jsem samozřejmě ve své největší formě. |
doba vygenerování stránky: 1.6379849910736 sekund