| |||
Akashka, všichni cestou, všichni na ošetřovně "Nemohu mluvit za léčitele, ale alespoň za zeptání budou jistě rádi," pronesu s lehkým pokývnutím hlavy. Své lehké postranní úmysly si mohu nechat pro sebe. Žaludek se mi ale trochu stáhne, protože nevím, co mám čekat. Když je připravena, otočím se opět na patě a vyrazíme opět po schodišti do přízemí. Po vstupu do haly může zahlédnout dívku u nástěnky a dvojici v zničených dveřích. Za hlavními dveřmi to vypadá poněkud jako po lítém boji. Zatočíme však do dlouhé chodby směrem k ošetřovně. Když obcházíme povážlivou louži již jen teplé krve, opět ve mne poněkud hrkne. Sklopím tak pohled ke svým špičkám bot a semknu více rty. Opřu se do lítaček ošetřovny a nahlédnu dovnitř. Je tady dost živo. Výrazně se ale uleví když vidím jeho na nohou. Vypadá, že už je v pořádku. "Můžete se zeptat některého z léčitelů," pronesu k dívce a ukáži ji napřed na jednoho a poté na druhého. Ve zmatku však zaslechnu Butlerova slova. "Nebo se můžeme zajít podívat do sklepení, vypadá to, že jsou tam také zranění," otočím se čelem k ní, zatímco jí držím dveře. |
| |||
Márnice - kamkoliv dojde především Eric Pootevřu jedno oko, když pronese, že to bude bolet mne, potom co jsem oči pevně zavřel. Začne se natřásat a mne dělá problém udržet myšlenku pohromadě. Strachem i bolestí. Pleskání a rozklad je ale mnohem rychlejší i než bych čekal já. Takhle fakt umře! Zpanikařím a pootevřu svou mysl, abych se s ním dokázal spojit. Teď je jen jedna věc, co ho může zachránit. "VODA!" Vypadne ze mne ostře přímo do jeho mysli. Jak jsem se ale obával, i když se snažím udržet všechno na uzdě, (12%) přes to jedno slovo se na něj převalí všechna bolest, která mne sužuje i s neskutečným strachem o životy kolem mne. |
| |||
Kuchyně - Tělocvična Z kuchyně to pěkně voní i do jídelny. Tak je jasný že tam určitě bude nějaká mňamka. A taky že je. Teda něco málo co tu zbylo. Zabalený placky s čímsi uvnitř a to druhé…sendviče. Všechno je to fakt moc pěkný ale já měla na mysli něco masitějšího. Než se pustím do toho co tu je připravený ještě to tu prolezu jestli se mi nepoštěstí najít maso. Během mýho rabování zase otravuje zvonění ale na to teď prdim. Mám přece jinou práci. Co najdu si zabavím pro sebe. Bude asi divný když v kuchyni nic nebude, z čeho tu pak chtěj kuchtit? A mě je to vlastně fuk. Stejně se nakonec pustím do toho co tu je. Studený to není úplně ono. To mi dojde mi hnedka po prvním kousku z tácu. Trochu si to tak zlehka ofouknu plamenem než pokračuju. Pak ten zbytek naflákám na jeden tác a i s tím vyrazím na hodinu. I když tu sem o pár minut pozdě tělocvična je pořád tvoruprázdná. No tak to nebudu jediná kdo bude pozdě. Zatím si kecnu na lavičku pár metrů od dveří a počkám si jestli se někdo ukáže (AX57). |
| |||
Márnice - Chodba Abby, Oberon, Alfa “Patnáct, dokonce.” zareaguju na kluka, potom co mi ukáže pět prstů. Když ho zvedám, tak sebou vrtí a háže. “Hej, nech toho, zbytečně si ubližuješ.” Musel jsem se, ale nejspíš dotknout chapadla, protože mi najednou vyraší žábry a maso mi postupně odpadává. Tak tohle to dělá. “Promiň, ale tahle cesta tě bude bolet víc než jsem chtěl.” Už nevycházím, ale vybíhám. Běžím co nejrychleji můžu, s tím v jakém jsem byl stavu ještě předtím, než jsem se rozkládal, moc času nejspíš nemám. Přesto občas hodím okem po klukovi, jak na tom je. |
| |||
Ošetrovňa – Chodba – Dievčenská Izba 24 Všetci v ošetrovni a po ceste na izbu, Suson . Môj pôvodný zápal do toho, aby som niekomu pomohla rýchlo upadol, ako som dostala iba rýchlu odpoveď a ostala som viac menej ignorovaná. Pozrela som sa na svoje ruky. Aj keď sú tu tieto všetky magické a nezvyčajné stvorenia. Neviem, či by som im vedela pomôcť. Pozriem sa na dianie okolo mňa ako stojím v strede ošetrovne ako soľný stĺp. Asi by som tu nemala zavadzať. Otočím sa rozídem sa k dverám. Po ceste sa pozriem na Aeru trochu previnilým výrazom a odídem z ošetrovne. Dám si ruky do vačkov môjho kabátu a zamyslene idem chodbou smerom ku schodom hore. Dneska je ozaj deň blbec. Asi sa zatiaľ pôjdem zatvoriť do izby a prenadstaviť. Možno to bude najlepšie. Nebudem nikomu prekážať a hádam nič nepokazím. Potom zbadám Suson a trochu po tichšie bez nálady utrúsim: „Ahoj...“ Potom potichu pomaly pokračujem po schodoch hore. Vyjdem na druhé poschodie. Trošku si povzdychnem ako sa pozriem do oboch strán. Rozídem sa dopredu a vojdem do prvých dverí vľavo. Idem do uličky vpravo a len počítam čísla na dverách po mojej ľavici. „Dvadsať... Dvadsať jedna... Dvadsať dva... Dvadsať tri... Ah. Dvadsať štyri. Tu to je.“ Ako vojdem do izby, trochu sa poobzerám po nej. Nie je to zlé. Len keby som si mohla nechať svoj kabát... budem musieť mať tú uniformu. Všetci musia to mať narovnako. Asimilovať sa do masy. Zahodiť význam jednotlivca... Kabát si zavesím na vešiak. Zhodím zo seba veci až na tričko spodné prádlo. Prídem ku docku a pripojím sa tam. Plánujem Kudlankové čepele vymeniť za PLS a Nanity nadstaviť na Maskovacie a Manipulácia s energiou. Hacky na Short Circuit a Overheat. |
doba vygenerování stránky: 1.3969719409943 sekund