| |||
Areál K - Před budovou Kdo dává pozor a Kelly "To nic," pronesu s hlubším výdechem, že by se to dalo skoro splést s jemným povzdechem. Jak jsme nakloněni u sebe, chytí mne za ruku. Ztlumím svůj smích, který zní opět velmi uvolněně. Na její pobídnutí jen kývnu hlavou na souhlas. "Jen veď," špitnu jí do zad. Nechám se vést kolem okrasných křoví za roh budovy. Těsně před tím, než za ním zmizíme se ještě jednou podívám na velké shromáždění před školou a tiše se uchechtnu. |
| |||
Areál K - Před budovouKdo dává pozor a UlggeKdyž mluví o průchodu portálem, klesne mi úsměv. Já jsem tak pitomá, vždyť oni taky prošli a ještě jim při tom šlo o život. Když mu pak klesne úsměv a zamyšleně se zadívá do oblohy, bodne mě osten výčitek. “Promiň, vůbec mi nedošlo, že to, co by vás čekalo na druhé straně, je mnohem horší, než co by čekalo ji.” Zajímalo by mě, co se stalo. Zeptám se ho později, ať má čas si vše srovnat. V omluvném gestu a jako projev podpory ho jemně vezmu za ruku a zahledím se mu do očí. (ať už zrovna kouká do nebe nebo ne) Tělem mi projede příjemný záchvěv. “Tak jdeme,” pobídnu ho s úsměvem a vedu ho za ruku kolem křovíčka dozadu, na druhou stranu než je lékařský stran. Pokusím se s ním nenápadně odběhnout, ideálně aby nás nikdo nepřišel vyrušovat. (pokud mojí ruku pustil z negativního důvodu, tak jen pokynu, pokud z jiného, ale v pohodě, tak ho vezmu za ruku znovu) |
| |||
Areál K - Před budovou kdo dává pozor a Kelly Rybníčkovi došli slova, takže se stáhne. S úsměvem se tak mohu věnovat již jen Kelly, vzhledem k tomu, že nezajímavý objekt vedle zcela ignoruji. "To se ti tady rozhodně bude hodit,"kývnu hlavou, " zdravíčko," mrknu na ni, když kýchne. "Takže je tu také nedobrovolně. No s tím očekáváním průchodu bych to taky moc nepřeháněl. Ještě před půl hodinou jsme klidně seděli v lavicích a netušili, že se i dnes zruší vyučování kvůli další katastrofě," pokrčím rameny. "Ať se dozvěděla cokoliv, bude se s tím muset srovnat. A ne všichni měli tak pohodlné a pěkné místo na vyrovnání se s tím co se stalo s jejich domovem," tentokrát mi úsměv trochu ustoupí a znovu se zamyšleně zahledím na oblohu. Jak jsme asi daleko? Mé zamyšlení také přeruší můj tok myšlenek ohledně démonky, takže to více neřeším. "Pravděpodobně. Rozhodně to tak dává smysl," znovu více protáhnu úsměv. Když se ke mne nakloní, trochu se odkloním ode zdi, abychom byli blíž k sobě. V očích mi nadšeně zajiskří. Mít informace dříve než ostatní a projít si nová teritoria? Sem s tím! "Řekl bych, že jsi úžasná," zašeptám jí nakonec v odpovědi. |
doba vygenerování stránky: 1.4798951148987 sekund