| |||
Areál K - vedle stanu Za portálem jsou dvounožky, takže vzletím nad ně a v krátkém zakroužení kolem dokola zjistím, že se poblíž dá přistát. Nenamáhám se nějak brzdit svůj dopad, vzhledem k tomu, že na to nemám náladu ani to nevidím jako potřebné. Přejedu pohledem naše okolí. Vypadá to tu zvláštně a ve vzduchu není cítit tolik vody jako na pozemcích NŠÚ. Trochu nespokojeně nakrčím čumák. Doufám, že tu mají něco k plavání, nebo se ze mne stane jen skořápka draka, než dokončíme učení. A to by tady jistě nikdo nechtěl. Dělám mé nejlepší, abych si nevšímal těch pobíhajících podřadných tvorečků kolem. Nicméně mi neunikne několik slov, které padnou před vstupem do školy. Trochu ponížím svou hlavu. Je to pravda? zeptám se telepaticky obou dívek. Z mé dračí mordy nejde poznat, zda mne to znepokojuje, nebo se ptám z čistého zájmu. Dokonce se i trochu posunu dopředu, abych lépe slyšel. |
| |||
všichni již prošlí a čekající Uběhne dobře deset minut od toho, co se usadil černý dým. Zdravotníci se seběhnou kolem skupinky, aby se ujali jejich ošetření. Speciální pozornost si vyžádá Dolly a Lailah, vzhledem k tomu, že jejich situace není ani trochu dobrá. Po rychlém ošetření na místě je odvedou do zdravotnického stanu. Pokud si to Lailah vyžádá, dají je co nejdále od sebe. Po nějaké době portálem projde dívka . Co nejvíce budí pozornost je její tetování. Hned potom co projde se prostor kolem portálu otřese. Díky tomu jsou studenti i Tarney připraveni a když skrz ohromný kruh projde ohromné množství plamenů stačí zvednout štít, aby plameny neškodně stočili do vzduchu. I přes jejich zásah se kolem portálu značně oteplí. Hope byla prudce odstrčena za Tarneyho, aby ji ochránil vlastním tělem. Když plameny ustanou, otočí se na ni a pošle ji k ostatním. |
| |||
Areál K - u budovy Kelly, Shatyra, Aryania Povytáhnu obočí, když se hned po mne přižene vílák. Ne že bych neměl geniální nápady, ale mohl je nechat alespoň mi odpovědět, než na ně vyhrkne vlastní otázku. Na jejich pozdravy jen přiložím dva prsty ke spánku a "zasalutuji" jim v odpovědi. "Ulgge," odpovím a věnuji jim jeden ze svých hladivých úsměvů. "Vypadaly jste poněkud vyplašeně. A my bychom jistě nechtěli, abyste se snad bály," pousměji se o něco více a lehce se mi zajiskří v mém pohledu. Když vlčice odpoví na vílákovu otázku, ohlédnu se, abych se podíval Tarneymu do zad. Vypadám, že mám nějaké myšlenky, které si nechávám pro sebe. Prudce škubnu hlavou zpět a tentokrát se plně soustředím na slova démonky. Vypadám najednou velmi zaujmut. "Planeta Scale? My nejsme na Zemi?" okamžitě opáčím otázkou, protože tahle informace se bude těžit zlatem. S tím půjde udělat pořádný chaos. Zvednu hlavu a podívám se na oblohu. No vysvětlilo by to jiné postavení hvězd. |
| |||
Areál K - na trávníku všichni kolem, hlavně Lailah Když je vytáhnu z průrvy a vidím reakci anděla... Andělky! Lailah! Okamžitě se pokusím vzdálit. Vyčerpání mne ale dohnalo a jak se prudce pohnu, zase upadnu. Pokouším se tedy alespoň odplazit pryč. Než se někam dostanu, proměníme se v dým a vtáhne nás portál. Počkám, až se zase zhmotním a okamžitě pokračuji ve svém úsilí. Když ale zaslechnu bolestné zaúpění Lailah, nejsem schopen nereagovat. Vrátím se tedy vedle ní a zhluboka se nadechnu. "Omlouvám se," pronesu potichu, zatímco položím prsty přímo na jednu spáleninu, abych zabořil bříška do její krve. V ten moment, kdy to udělám, rohy v zavíření fialové mlhy zmizí, vlasy se přebarví do červené, stejného odstínu, jako má Lailah. Ze zad mi vyraší mohutná červená pernatá křídla, velmi podobná těm jejím, jen v perfektním stavu. Zavřu oči a soustředím se. Téměř okamžitě se má křídla dostávají do ohořelého stavu a začnou smrdět, peří opadává. S maličkou časovou odchylkou se Lailah křídla dávají do pořádku. Nezastavím se ale jen u křídel. Jak se Lailah uzdravuje, objevují se na mne její popáleniny. Zatnu zuby a snažím se soustředit i přes stoupající bolest ze zranění. Drží mne především pevná vůle jí pomoci. Dokážu na sebe přenést skoro všechna její zranění (89% zranění), než se bolest nedá vydržet a já se v bolestech zhroutím vedle ní. Jí by tak měly zůstat jen slabší popáleniny. |
| |||
Areál K - Před budovouVšichni přítomní, hlavně , Kelly Ulgge a Aryania Podívám se na mladíka, který k nám přišel. Když mne Kelly představí, tak zareaguji: “Ahoj, těší mne,” zvednu přes něj pohled na příchozí studenty, “zrůdy? Ne, tak velkolepou podívanou jsem ještě neviděla. Samé zajímavé bytosti a tvorové.” Dorazí i rusovlasý mladík a zeptá se, kde to je. Zahledím se mu do očí a pronesu: “No, sama nejsem zdejší a moc informací nemám, ale vím, že jsme na planetě jménem Scale. Jak řekla Kelly, více informací se dozvíte od Tarneyho. Jak ale vidíte, ten je teď zaneprázdněn, takže doufám, že vám pomůže aspoň tohle,” zlehka pokrčím rameny, ale vřele se na ně usměji. Nic dalšího nedodávám a raději se vrátím ke sledování portálu a okolí Tarneyho. |
| |||
Areál K - za portálem Projdu skrze portál a překvapeně se zahledím na našeho bývalého dočasného ředitele. Co tady dělá? Nicméně mne odešle do péče dívky v modrém, takže ji následuji do velkého stanu. S každým krokem cítím, jak mé tělo opouští kousek energie. Překvapeně se zastavím a snažím se přijít, proč a odkud. Nakonec zjišťuji, že můj velký krystalický náramek přestává fungovat. Okamžitě přejdu do panického stavu. Chytím se za ruku a hypnotizuju náramek. Ne, ne, ne, ne - prosím. Prudce se otočím k portálu, jak doufám, že jím zrovna Chrys projde. Překvapeně sebou cuknu, protože z portálu se valí černý kouř a cítím jak se sem snaží prodrat něco mocného. To si pro nás ředitel dojde i sem, aby nás povraždil? Nicméně v následujícím okamžiku magie z náramku vyprchá úplně a má lidská podoba zmizí jako shořelý papír. Cítím, jak se po každičké části mého těla opět sápe kletba. Má postava se stává statnější, vlasy opadají a zmizí než dopadnou na zem. Zůstane mi tak jen krátká čupřina. Brnění se upravuje a stahuje na mou novou podobu. A potom se v prohlubni v brnění rozsvítí jasně žluto-zelený kámen. Magická síla je ode mne nyní cítit silnější. Podívám se na dívku, co mne vedla do stanu a nemohu si nevšimnout jejího minimálně znepokojeného, ne-li znechuceného výrazu. Povytáhnu jedno obočí v tázavém výrazu, jestli to bude i komentovat. Nicméně jen mne dovede do stanu aby mi ošetřila popáleniny. Posadím se na lůžko, které mi určí a povolím brnění v místech popálení. Snažím se moc nepřemýšlet nad zvuky zvenčí ani nad tím, že takhle možná zůstanu do konce svého života. |
doba vygenerování stránky: 1.4027390480042 sekund