| |||
OŠETŘOVNA - SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST "Jako kdyby mne nějaký plevel zastavil," zamručím jí nazpět dost nespokojeně. Víc než všechno mne krká, že mne to tak zaskočilo. Fakt bych neměl polevovat v pozornosti vůbec nikde a nikdy. Kouknu na ni dost svrchu, když stahuje ruku z vlasů. V tu chvíli ale zazní pokyn, takže to nekomentuji a rovnou sklouznu z lůžka. "Jdeme," vyzvu ji a vyrazím jako první z ošetřovny. Mířím zpět do patra a nezastavuji se kvůli nikomu a ničemu. Nevypadá to, že bych byl dobře naladěn, takže bych nikomu neradil to ani zkoušet. Když však vyjdeme do společenské místnosti, zaujme mne knihovna. Stočím tedy krok k ní. Zklamaně však zjišťuji, že je plná beletrie. Měl bych tedy potom navštívit knihovnu dole. Jak se otáčím zpět ke vchodu na pánské koleje, zamyšleně zahraji pár not na klávesy klavíru, než pokračuji ke dveřím. |
| |||
Les - Učebna 2 všichni cestou Když mé vnitřní hodiny odtikají, váhám zda se mi vůbec chce vracet. Má to vůbec smysl? Vnitřně se proplesknu. Co to povídám. Vždyť je studium důvod, proč tady vůbec jsem. Vyletím tedy z korun stromů a zamířím zpět k budově. Letím dost vysoko, abych si nemusela všímat nikoho na zemi. Přistanu na balkoně vepředu budovy, abych mohla rovnou vejít k učebnám. Trochu sebou škubnu, když zazvoní a přidám do kroku. Když však nahlédnu do učebny, která má otevřené dveře, nikdo tu ještě není. Trochu se mi uleví. Jdu včas. Zamířím ke katedře, před kterou se posadím do lavice, abych vyčkala na profesora. |
| |||
Hlavní vchod Sukui Podívám se směrem ven, když navrhne procházku. Na to ale nejsme ani jeden oblečen. Přeci jen na sobě mám jen sportovní kalhoty a tričko s krátkým rukávem. A ona jen uniformu, která také nevypadá v nejlepším stavu. Stalo se toho dneska zase moc. Tak nějak automaticky zvednu volnou ruku a zasunu ji uvolněný pramen vlasů z dost rozcuchaného drdolu za ouško. Trochu se zarazím. Všiml jsem si toho již dříve, ale nebyl na to prostě čas. "Je ti lépe? Ztratil se ten bílý pramen..." konstatuji tedy tiše. "Možná bychom se měli nejdříve převléci," navrhnu posléze na její otázky. |
| |||
Ňůůůůda na ošetžovně, pokešáme s nervovkou v kabinětu tžídního! všichni na ošetřovně, MaidHůvřím si ve vzduchu a pozoruji ruch, ale když ustane většina drama, je to prostě jen nuda. Protočím očima a rozhlédnu se do zdí, co bych mohla dělat teď. Nevypadá to na žádného chlupáše v budově. Ale nervovka se snaží ujmout povinností. Zachichotám se. To by mohla být bžunda. Beze slova zmizím ve zdi, abych se přesunula za Maidkou. Nicméně i já musím otravně zaklepat. Co to jako má být? Pch. Naštěstí mi slabý hlásek zevnitř odemkne dveře a tak vletím dovnitř za ní. |
doba vygenerování stránky: 1.4543280601501 sekund