| |||
SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST - PÁNSKÝ POKOJ 2 Protočím oči nad tím, jaké braky si vybrala, ale nechám jí být. Když se zabaví, budu mít čas na své věci. Zvláště, když si projde tím, co plánuji. Když mi promáchne za tělem rukou otočím se na ní. Ona však nic necítila. Přimhouřím trochu oči v jasné výzvě, ať to už nedělá. "Nejsem tu od roztomilosti," odtuším nabručeně. "Bývávalo," znovu zahraji do autu a vykročím vpřed. Zvednu pohled k příchozím. Upřu pronikavý zlatý pohled na dvojici. Pokývnutí neopětuji, ale sleduji je pohledem, dokud nezmizí za dveřmi. Poté teprve ukročím a vykloním se, abych se na Gwen podíval a prohlédl si ji. To už ale pobídne ona mne. Poposkočí mi jedno obočí. Tak moc by nespěchala, kdyby věděla co nás čeká. Nechám se odtáhnout za rámě, protože ruce mám opět hluboko v kapsách. |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna Alyssa, Tatiana, Vesa, Kelly, Hillaris, všichni cestou a na ošetřovně Jakmile nám naga vyjasní situaci, trochu se uklidním a všimnu si, jak tu vlčí slečnu pouští. Ta dojde ke studentovi na lavici. Po chvilce se rozběhne ven z místnosti. Uhnu jí tak, abych nepřekážel, její výraz mluví za vše. Ke studentovi dojde naše léčitelka a prohlédne ho. Dost vážně nám řekne, jak je na tom. Neváhám a udělám to samé, co ona. Spolu ho podepřeme a zvedneme ho. “Alysso, prosím tě, půjdeš před náma a budeš nám klidit cestu.” Pronesu k ní, aby šla s námi a dělala, co po ní chci a my tak měli snazší cestu a co nejrychleji se dostali na ošetřovnu. Vyrazíme ven z místnosti rovnou na ošetřovnu a položíme ho na lůžko. (BF47:BF48) |
| |||
Tělocvična - Ošetřovna Salazar, Alyssa, ti v tělocvičně a na ošetřovně Proberu se, když mě ten kluk poodvede kousek stranou. Nakouknu co se tam děje. Když nám hadí slečna odpoví a začne vlčici pouštět, odvrátím zrak na toho chudáčka na lavici. Kolem nás proběhne vlčice a v jejím výrazu je prosba o pomoc. Dojdu k němu a zkouknu ho, jak na tom je. Po mém důkladném prozkoumání vím, že je na tom hodně špatně. Zvednu pohled k ostatním. “Musí co nejrychleji na ošetřovnu, je na tom hodně špatně!” Pronesu vážně a jeho pravou ruku si dám za hlavu kolem krku a podepřu ho, abych ho mohla zvednout, jakmile mi někdo pomůže. |
| |||
Ošetřovna - Společenská místnost Merlin, okrajově Maid a Akashka A je zpátky. Rozmrzelý, až nakrknutý. To je v poslední době často. Přitom to vypadalo, že se s příchodem sem konečně trochu uklidnil. Nicméně já začínám býti dosti zvědavá. I když jsem vlastně zvědavá asi celou dobu, s tím kolik otázek na něj mám. Když nakonec skončíme u knihovny, zatímco on vypadá zklamaně/otráveně, já jsem nadšená. Vyberu si hned několik knih a sevřu je v náručí, když vyrazíme zpět do pokoje. Nikdo tu není, takže si dovolím jít přes místnost kousek za ním. Zamyšleně hledím do prostoru, kde byl ocas. Je tam, není tam? Ouška jsem necítila... Když se pak zastaví u klavíru, zkusmo máchnu zlehka prostorem, kde by měl být. I když je to spíše takové pohlazení vzduchu. Pokud tam je, překvapeně ucuknu rukou. Pokud ne, zklamaně se zamračím. Tak či tak, vesele mu sdělím svůj poznatek. "Měl bys ty ouška mít častěji, jsou moc roztomilá," zazubím se. Zároveň mi ale neunikne jeho zamyšlený výraz. "Hraješ?" Zeptám se už ne tak rozjařeně, ale stále se usmívám. Pokud se tváří stále stejně nebo mi neodpoví, přestanu se usmívat. "Děje se něco?" zeptám se ustaraně. Mohla by to být nějaká připomínka z jeho minulosti nebo tak něco. Otočím se ke dveřím, když slyším kroky. Přirozeně se schovám do Merlinova stínu, ale když ji uvidím, něco mě donutí se přesunout před něj. Tedy z jejího pohledu. Nerozumím tomu, ale něco z ní mi nahání hrůzu. Ale ne tak jako to bylo do teď. Nicméně ze mě může vyčíst leda tak zmatek, který se mi celkem propisuje do výrazu, jak vlastně netuším, co se děje. Sleduju jí pohledem, dokud nezmizí za dalšími dveřmi. "Jdeme?" zeptám se, na mě celkem rázně, a prostě ho čapnu za ruku a táhnu ho za sebou k jeho pokoji. |
doba vygenerování stránky: 1.3866670131683 sekund