| |||
Před školou především Lilith, Lailah, Yqi Došli jsme s profesorem před školu, kde létali velké kameny. Podařilo se zvednout liány ke své obraně, aby mne kámen nezasáhl. (68%) Profesor se vydal pryč, takže jsem tak nějak rozpačitě přešlapoval ve vchodu, nevědějíc, co mám pořádně dělat. Vrazila do mne démonka, které jsem se snad stačil omluvit za to, že ji překážím v cestě. Popojdu kousek do prostoru, abych nadále nepřekážel ve dveřích, když začne pukat zem. Se svou lehkostí nemám problém udržet se mimo vroucí vodu a páru. (72%) Nicméně kentaurka poblíž neměla takové štěstí. Anděl se jí vydá pomoct a řev mi napoví, že to nešlo dobře. Rozběhnu se tím směrem, abych pomohl a přesně včas mne zahalí výduch horké páry, aby mne na popel nespálil dračí plamen. (91%) "Držte se. A omlouvám se," zamumlám na kentaurku a anděla do průrvy, než se zlehka dotknu kentaurky po rozích. Mé vlasy se z jasně zelených okamžitě stanou uhlově černé, nachlup stejného odstínu jako kentaurky. Z hlavy mi vyraší podobné rohy, jen v úměrné velikosti k mé hlavě. Potom chytím jednou rukou luk a druhou kentaurku a i s andělem v závěsu je vytáhnu z průrvy. (74%) Když jsou venku, vysílením si kecnu na zadek vedle nich a zhluboka oddychuji, abych nabral nějaké síly. |
| |||
U mostu Yqueuas Nevěděla jsem, kam se dívat dřív. Číhajícím bestiím do očí? Na zuřivý požár? Na jezerní bestii? Ta nakonec zmizela zpět pod hladinu. Tortun nám podal vcelku rozumné vysvětlení, proč jsme zatím neprošli portálem. A bohům díky se objevuje další profesor, a to ten z ošetřovny. Rubus sice vypadal na pokraji svých sil, ale nakonec zmizel v portálu a s ním se odstartovala snad naše šance na přežití. I když jsem se bála, trochu mi to vlilo naděje do žil. Yqueuas sice nevypadala nejlépe, navíc se pozvracela, ale chtěla jsem ten pocir naděje předat dál. "Za chvíli se tam dostaneme," pokusila jsem se povzbudit i kentaurku. Vstala jsem, ale vzápětí jsem měla co dělat, abych udržela rovnováhu. Další otřesy mě donutily přikrčit se a roztáhnout křídla, díky čemuž jsem se udržela na nohách. Země začala praskat a já sotva vnímala, jak se všichni snaží dostat k portálu i přes horkou vodu a trhliny. Sama jsem právě včas vyletěla o pár stop vzhůru, abych někam nezahučela, ani mě neožehl gejzír. (63 %) Pak jsem ale uslyšela volání. Letěla jsem za ním a netrvalo mi dlouho najít Yqueuas trčet v průrvě, visící jen na svém luku. "Počkej, pomůžu ti," nerozmýšlela jsem se dlouho. I když jsem měla pocit, že všechno dobré ve mně s novou podobou zemřelo, nejspíš tomu nebylo tak. Vrhla jsem se dolů a chtěla pořádně zabrat, abych Yqueuas vytáhla ven. Cítila jsem, že když opravdu hodně zaberu, zvládnu to díky upíři síle, i když kentaurka něco vážila. Jenže gejzír přišel v tu nejmíň nevhodnou dobu. Vykřikla jsem a křičela jsem až do ochraptěni. Vzduchem se nesl pach spálené kůže a křídel, ze kterých nic nezbylo. Padala jsem. Z posledních sil jsem se chytila Yqueuas a konečky prstů se jí držela, aniž bych tušila, kde. Visela jsem z posledních sil. (19 %) "Promiň," hlesla jsem jen, napůl v bezvědomí pod náporem bolesti. |
| |||
Ředitelna - Před školou Sotva se proberu, hned mne opustí vědomí a síla. Pak je ale temnota protržena. Cítím jak něco násilně vniklo do mého těla. Jak můj vnitřní plamen roste, až skoro pálí i mne. Raxane, povstaň, poslouchej mě a plň mé rozkazy, to je tvůj úkol. Přes pozemky se rozlehne ohlušující dračí řev, který na krátkou dobu přehluší i praskání plamenů. Magie, který nutila mé tělo setrvávat v lidské podobě popraská jak řetězy a v ředitelně stojí drak úctyhodných rozměrů. Mezi šupinami se mi drží temnota a od černých míst stoupá černý dým. Běž ven, běž na ty děti, co se skrývají, tam, kam chtějí utéct. Běž je, zabij je, zabraň jim, aby prošli pryč. Sněz je, pobav se. Další řev a mohutné otřesy, jak se dostanu ven z věže obrovským oknem za ředitelovým stolem. Několik mohutných máchnutí křídel a mále nějakou malou harpyji smetu z oblohy. (89%) Jsi teď má loutka, udělej co jsem ti nakázal a to hned! Jak klesnu nad prostor kolem portálu, zabalím ho do svých dračích plamenů. Jako rudý drak chrlím rudý plamen, který je prosycen magií, takže je silnější než běžný plamen a navíc je nejsilnější i mezi draky. (75% - nad to se vám podaří plamenu se schovat v páře) A potom se zaduněním přistanu těsně vedle Fialové. Nedávám jim moc šanci na reakce a rovnou se jí pokusím zakousnout do zadnice. (86%) |
| |||
Škola - před portálem Probíhala jsem školou a během kratičké chvíle jsem se dostala do haly. Každým okamžikem jsem očekávala že za sebou uslyším pronásledovatelé. Ty dvě svině mě ale vůbec neřešily. Pro nikoho by nebyl žádný problém mě následovat jak jsem za sebou nechávala spousty krve. Vyběhla jsem z polorozpadlé "školy" a hned za vchodem jsem to napálila do nějakýho idiota co si jen tak postával před dveřmi. "Uhni pitomče!" zařvala jsem na něj a pokračovala dál. Vůbec jsem nekoukala nalevo nebo napravo a proběhla mezi vroucími gejzíry vody co nejdál (82%). Do bezpečí portálu mi zbývalo už jen pár metrů když jsem začala pociťovat jak mě oheň který mi doposud koloval v žilách začínal opouštět. Zoufale jsem vykřikla protože jsem věděla co přijde další a neměla jsem jak se tomu vyhnout. Ještě než jsem opět ztratila vědomí a skácela se k zemi moje zbraň zmizela v zášlehu pekelných plamenů. Nechtěla jsem o ni znovu přijít. A s ním jsem opět ztratila vědomí a skrze portál jsem se dostala v bezvědomí - sotva jsem překročila jeho hranici padla jsem k zemi. |
| |||
Před školou nikdo konkrétní Ani se nestačím vzpamatovat z toho šoku a začne sem jít horko od lávy a hořící školy. Špatně se mi dýchá, když to z téměř mrazivého vzduchu přešlo do spáleného kouře. Zem se několikrát otřese, až si z toho sednu na zadek. A pak se otevřou průrvy v zemi. Už už mám pocit, že to bude vedle, když se mi proboří půda pod nohami. (31%) Zařvu vztekem, šokem a dalšími emocemi. Dračím řevem, který by neměl vycházet z této lidské schránky. Ostatně netrvá dlouho a proměním se. Nenechám se přeci přemoci vodou! Voda je můj živel! Jak na mne dýchne vroucí pára, vrátím jí to ledovou mlhou a vznesu se. Prokličkuji mezi výtrysky a chviličku po jedné z holčičích dvounožek proletím skrz. předpokládám, že je takto veliký právě proto, abychom to mohli udělat. Pokud není za portálem kde přistát, vznesu se nad daný prostor. |
| |||
U portálu nikdo konkrétní Když vytryskne láva a začne stravovat školu, tak jen zvednu pohled, jak kdybych sledoval ohňostroj. Přičapnutý stále na bobku sleduji, jak škola rychle chytne plamenem. A do toho otřesy. Vedle mne se otevře průrva a vyvalí se z ní horká pára. (98%) Napařím si v ní trochu košili a zvednu se, abych se rozhlédl, jak jsou na tom ostatní. Tohle vypadá na zábavu. Slyším syčení vroucí vody o živou tkáň a se zájmem sleduji, jak se studenti přemáhají aby se dostali k portálu. Zlehka pohladím výtrysk vroucí vody ze země a načerpám z něj nějakou tu energii. Na tváři mi u toho sedí letmý úsměv. Přírodní živly mi nemohou ublížit. Lehkým skokem překonám průrvu, abych se měl jak dostat k portálu. Stoupnu si trochu bokem, abych mohl sledovat jak jsou na tom ostatní studenti a čekám, až v portálu zmizí poslední z nich, nebo dokud mne Tortun nedonutí projít. Přeci si nenechám ujít takovou zábavu! |
| |||
Před školou především Lailah a kdo mne slyší Ležím na zemi a jako z dálky slyším známý hlas. Jak otevřu pusu, abych hlasu odpověděla, pozvracím se do štěrku vedle sebe. Nevypadá to vábně, vzhledem k tomu, že je to plné chlupatých nožiček. A aby to nebylo dost, že jsem právě přišla o svou snídani, zem se začne třást a potom praskat. Snažím se vybičovat své síly a vstát, ale nejde se mi ani se převalit, natož vstát. Zem pukne těsně pode mnou a já začnu padat dolů. (29% - 10% = 19%) Jako poslední akt sebezáchrany zvednu luk, který se zvětšil a změnil dle mé kovové podoby (viz HP) a zaklesnu ho přes průrvu. Dolů se sesype spoustu štěrku, ale naštěstí mne luk udrží. Potom přese mne vytryskne vroucí voda. To mne naštěstí v této podobě netrápí, protože vydržím až vysoké teploty tání kovů. Ale nemůžu se zmenšit, abych se vytáhla nahoru, protože bych se spálila a v této těžké podobě mám problém se byť udržet, natož se vyškrabat nahoru. Zaklela bych, ale mám pocit, že při větším otřesu žaludku, bych znovu zvracela. S velkou, velkou, velkou.... Velkou nechutí nakonec trochu zoufale z průrvy zavolám: "Pomoc!" |
| |||
Před školou především Mayli Vyletíme ze školy, do scény jak vystřižené z apokalypsy. Tedy... Ona to asi apokalypsa je. Držím se Mayli za ocasem a hlídám, aby nás nikdo nenapadl. Rychle se vzpamatujeme a míříme dál k portálu. Když zakňučí povzbudivě štěknu. Jak se kameny rozletí, vidím, že jeden míří přímo k nám. Mayli zalehne na zem, takže naberu trochu širší zatáčku. Hřbet mi zahoří plameny, jak se odrazím od země a srazím kámen stranou. Na Mayli tak nedopadne ani maličký odštěpek. Kámen byl přeci jen veliký, takže mám namožené půl těla a hlasitě oddychuji s jazykem až na vestě. Jak stojím napůl vyčerpaný vedle kamenu, plameny na mne opět uhasnou. V tom se začne rozpadat země. Pryč! Štěknu na Mayli. To už je ale pozdě a část vroucí vody ji zkropí hřbet. Zavrčím nevraživě na průrvu a přeběhnu k Mayli, abych ji bokem podepřel. Mne horká voda nevadí, ale i přesto se mi vyhnula (92%). Jakmile se rozběhne, následuji ji, i když asi z posledních sil. Proletíme portálem kousíček od sebe, ignorujíc fakt, že jsem měl počkat až projde. |
doba vygenerování stránky: 1.4345338344574 sekund