| |||
Před školou S Waynem jsme ze školy úspěšně vyběhli, ale když se otočím zpět, vzpomenu si na ostatní s kterými jsem se na té škole potkala. Kolik z nich tam zatím je? Většina mi chybět nebude, ale někteří... Tiše zakňučím. Bokem šťouchnu do vrčícího Wayna. Mi budeme v pořádku, rozhodnu se přesvědčeně. Pak už ale řeším, co dál, neboť ani před školou to nevypadá zrovna bezpečně. Zkouším se prodrat skrz shromážděné dopředu. Proč tu všichni ještě stojí a neupalují pryč? Jedno ucho vyletí vzad, když zaslechnu cizí vrčení od tvorů z lesa. Beru to jako další důvod k urychlení postupu a neubráním se nespokojenému zavrčení. Mezi těly zahlédnu jiný prostor. Aspoň to tak vypadá na první pohled. Blížím se tím směrem a snažím se hlídat, že mě Wayne doprovází. Nakonec se mi naskytne pohled na portál směřující jinam. Za ním se ale objevují chapadla. Vyděšeně zakňučím a přitisknu se k zemi. Co je tohle? Problém! Chapadla roztříští most a ten v kamenech letí mezi lidi (100%). Reaguji na to jen tím, že položím čenich na zem, mezi tlapy. Naštěstí mě nic nezasáhne. Ohlédnu se, jak je na tom Wayne? Nic ho netrefilo? Podařilo se mu se sem taky protáhnout? Když opadl všeobecný zmatek z kamenů, začala se země rozpadat. Trochu vyděšeně zakňučím, když se otevře nedaleko mne průrva. Voda vystříkne a část z ní mi dopadne na hřbet dřív, než uskočím. V místě dopadu cítím bolest. Ne strašnou, ale cítím, že voda byla asi zatraceně horká. Profesor nedaleko vysvětluje, že za portálem nás něco může chtít sežrat. Řekl to právě včas, neboť jsem už byla rozhodnutá se rozběhnou a jako dělová koule proletět portálem. Takhle jen nešťastně zavrčím, aby si další profesor trochu pohnul. Když dorazí Rostlinka a projde, ohlédnu se po tvorech okolo a pak na Wayna, pokud je u mne. Pokud je, štěknu na něho. Pak už moc neváhám a rozhodnu se proletět portálem pryč. |
| |||
VŠICHNI Zvěř se drží zatím na okraji a z respektu z Tortuna zatím nepostupují dál. Školu začínají stravovat plameny a prostor před portálem je slalom mezi ohromnými kameny. V momentě kdy Rubus projde portálem se ostrov znovu otřese. A znovu. A ještě jednou. Potom zem začne praskat a z ní se začne hulit horká pára. Netrvá dlouho a skrze praskliny začne tryskat vroucí voda. Všichni na pozemcích a všichni kteří na ně vstoupí musí hodit %. Kdo nepřehodí 60% bude popálen horkou vodou, pokud není imunní na popáleniny, případně se nemůže jiným způsobem chránit. Vyhodnocení vašich hodů bude následující: 1% - pád do praskliny a utopení/příliš velké popáleniny neslučitelné s životem (pokud nezasáhne někdo jiný, např. svým obětováním se) 2 - 10% - pád do praskliny, velké popáleniny, potřeba pomoci se zachycením 11 - 20% - pád do praskliny, velké popáleniny, zachycení na okraji, potřeba pomoci 21 - 30% - pád do praskliny, velké popáleniny, vyškrabete se vedle sami 31 - 40% - těsné vyhnutí se pádu do praskliny, velké popáleniny 41 - 50% - ocáknutí vroucí vodou - popáleniny 51 - 60% - kontakt s vroucí vodou - popálení 60%+ - vyhnutí se novému nebezpečí Ti kteří byli zasažení kamenem mají ke svým výsledkům -10%. |
| |||
všichni přeživší před školou Stále zírám poněkud otřeseně na kámen, kde ještě před chvíli byl zdravý, živý student. Je ještě horší, že jsem cítil jak se brutálně utrhlo jeho energetické spojení s jeho okolím. To už mne ale vytrhne z šoku Tortunův hlas. Má pravdu. Musíme rychle všechny dostat pryč. Ztěžka se vyškrabu na nohy a začnu se kolem kamenů prodírat až k portálu. "Až projdu počkejte tři minuty než projde první. Potom choďte po jednom s odstupem zhruba minutu," pronesu k okolí ale podívám se na Tortuna, aby mi to odsouhlasil. Když kývne, nadechnu se a projdu portálem. Připraven na šok ze změny připojení k okolí. |
| |||
všichni před školou Hlídám portál a mračím se vzhledem k tomu, že tady zbytek profesorského sboru měl již dávno být. Když mi Lailah přitaká na oblečení, v černém zavíření se na ni objeví skutečné oblečení, jenž ji pohodlně sedne kolem křídel. Jen tak mimochodem ji také navrátím její dívčí podobu. Možná je to i tím, jak nad takovou drobností moc nepřemýšlím. To že ji Alfa dala plášť jsem skoro nepostřehl. Hledím přes dav k rozpadlému hlavnímu vchodu v určitých starostech. Už začínám uvažovat nad variantou, jak postupovat, když budu jediný profesor, který se sem dostane. Proběhne zde Chrys. "Ale co..." to už je zase pryč. Povzdychnu si. No to bude dílo. Během chvíle začne klesat teplota a zvedne se vítr. Pohlédnu k obloze, vzhledem k tomu, že tam býval štít, který nás chránil. Vyruší mne až výbuch ve věži. Vypadá to ale, že to pořád ještě ustála. To nebude dlouhodobé řešení. Napadne mne. Slyším blížící se trnové vlky a jsem na ně připraven. Trochu nakrabatím obočí, když slyším i strážce. A než se stačím více zamyslet nad tím, jak je přesvědčím, že nejsme vetřelci, obrovské chapadlo rozmetá most za námi. Bleskurychle se otočím a zvednu štít. Nicméně zachytím jen kameny kolem portálu a ztečuji ty kolem. Zbytek již proletěl. Zakleju a mohutným burácivým hlasem zařvu do příkopu. "Akuyona into enhle ukuyenza leyo! Lala phansi!" Ozve se zvuk jak od smutné velryby a chapadla pomalu zmizí. Několik studentů to schytalo a začínají se ozývat protesty k našemu postávání před únikovou cestou. "Jestli se chcete někdo nechat sežrat na neznámém místě, prosím, jen projděte. Jestli chcete abych prošel jako první já," pohlédnu přes dav na smečku trňáků, kteří se objevili zpoza rohu školy," a nechali se sežrat támhle jimi, také nejsem proti!" mávnu rukou k vlkům, kteří zatím vyčkávají na svou příležitost. "Potřebujeme druhého profesora," odpovím již o něco klidněji, když také padnou rozumné otázky. Sleduji výtrysk lávy a snažím se udržet klid, aby byli klidnější i studenti. Mám obavu, že kdo zůstal v budově, tak nemá příliš šancí, nebo se minimálně zpolovičatěli. To už se ale konečně objeví další profesor. Rubus ale sám nevypadá moc použitelně. Věřím ale, že až se dostane dál od kamene a plamenů, dokáže načerpat síly z přírody a za portálem to vypadá na zahradu. "Teď není čas polehávat, Rubusi! Potřebujeme je všechny dostat pryč!" křiknu na něj přes dav, abych ho vytrhl z jeho otřesení a konečně jsem začali se skutečnou evakuací. Když se nade mnou objeví křídlo, věnuji Tabi děkovný úsměv. |
| |||
U mostu Diagh, Tortun, Yqueuas Ještě víc jsem se zachumlala do pláště, protože chlad byl citelný. Vítr mi cuchal polodlouhé rusé vlasy a já každou chvíli cukla hlavou za zvuky ve svém okolí. Smysly jsem měla napnuté jak struny k prasknutí, blížící se nebezpečí jsem cítila v konečcích prstů, ale nebyla jsem schopná odhadnout, odkud udeří jako první. A najednou rána a most byl roztrhán. Jednotlivé kusy letěly i naším směrem. Ještě před pár dny by mě to rozmázlo jak nedobytný hmyz. Nyní i díky Tortunovi a díky mým zaostřeným smyslům jsem se včas s pomocí křídel přesunula o kousek dál a vyvázla bez zranění. (92 %+ 10 %) Opět jsem si přitáhla plášť blíž k tělu a rozhlédla se rychle kolem sebe, jak jsou na tom ostatní. Diagh vypadal, že kámen "chytil", ale bylo to nad jeho síly. "Vše v pořádku?" snesla jsem se k němu. Kousek od nás ležela kentaurka v podobě, jakou jsem u ní neznala. "Yqueuas, jsi celá?" zavolala jsem směrem k ní. Všichni takové štěstí neměli. Já se ale nebyla schopná podívat tím směrem, kde obrovský kámen zavalil draka. Jenže nebyl čas. Jezerní nestvůra se očividně rozbitím mostu neuspokojila a za námi se ozývalo li vlci čím dál blíž. Nemůžeme bojovat na obou stranách. Paralyzována obavami jsem dál dřepěla u Diagh. A pak školu pohltily plameny. "Profesore," hlesla jsem jen s pohledem na kamennou budovu, která mizela v plamenech. Mohl uniknout? Unikl? A stejně jako pred chvílí pár dalších spolužáků upnula jsem pozornost na Tortuna. "Musíme jít!" zvolala jsem. Nechtěla jsem odcházet bez Chryse. Ale také nebylo možné, abychom se tu dlouho ubránili. |
doba vygenerování stránky: 1.3902909755707 sekund