| |||
především Danerd a Dolly, všichni u mostu Než se mi nový student stačí předvést svými hojícími schopnostmi, škola se zblázní a je vyhlášena evakuace. Evakuace? A kam asi tak? Napadne mne mimovolně. "Teď není čas, abyste se předvedl. Dávejte pozor u dveří," vyzvu Danerda a soustředím se na záchranu chlapce, jenž byl pokousán. Trvá mi to až zbytečně dlouho. A navíc na to spotřebuji větší část své momentální energie. Když konečně vyrazíme chodbou pryč, školou již praská oheň. "Pospěšte si," vyzvu Dollyho a Danerda, ale ve výsledku jsem to já, kdo jde nejpomaleji, protože nedostatek vody, světla a energie mne zpomaluje. Naštěstí to nemáme ven moc daleko. Vyjdeme ven zrovna v okamžiku, kdy je zničen most a poslán naším směrem. V tomto stavu vysílení dokážu leda ochránit sebe a to tím že prostě padnu na zem a nechám kámen zarazit se do vchodu školy. (49%) Zůstanu ležet na zemi a nevěřícně hledím vedle sebe, kde podobně velký kámen právě ukončil život studenta, který sem před mou hodinou nastoupil. |
| |||
VŠICHNI Potom co se rozstřelí most a studentům hrozí chapadla, se konečně z boku školy vynoří siluety pod jasnou měsíční oblohou. Siluety smečky vlků, z nichž trčí dlouhé ostny, z nichž odkapává tekutina. Pokud je někdo zkoumá, zjistí, že jim všem jdou sliny v proudech od tlam. Na pozemky padne stín od něčeho obrovského, co začalo nad školou kroužit. Pozemky z ničeho nic osvětlí výtrysk lávy tak vysoký, že je vidět i zpoza školy. Od té doby je slyšet bublání lávy a velmi rychle se po pozemcích rozšíří požár. Požár tak vysoké teploty, že zanedlouho chytne i kamenná budova. Do děsivých zvuků se tak přidá i praskání plamene. Místo před školou začne během několika minut zavalovat hutný dým. |
| |||
U mostu všichni tam Připravena s lukem na jakékoliv nebezpečí se rozhlížím kolem skupiny a snažím se jí hlídat. Co ale však skutečně nečekám je, že se celý ostrov zatřese a monstrum větší než škola se začne vynořovat z příkopu. A cestou jen tak mimochodem vezme most, který se v mnoha kouskách sesype na studenty před portály. Začnu střečkovat před malými kousky a poměrně se mi daří, nicméně pak se mým směrem vydá obří kámen, kterému prostě neuhnu včas. V několika zapulzování se najednou mnohem zvětším a se zachrastěním se mé tělo polyje kovovou látkou. Mohutné rohy, které mi sahají až nad záda doplňují poněkud démonický vzhled. Od kopyt a rohů se začne zvedat černo-světlefialový dým. Zatnu všechny svaly a skloním hlavu, aby mi kámen dopadl převážně na kov mého těla. (36%) Kámen do mne prudce narazí. Sice mne nerozmázne jako draka, jemuž už došlo štěstí, ale dost silně se mnou otřese. Udělám několik mátoživých kroků do strany, než se svalím do štěrku a snažím se nepozvracet, jak se se mnou točí svět. |
doba vygenerování stránky: 1.3396108150482 sekund