| |||
U mostu všichni pod kamenopádem Postávám stranou a bavím se rozhovory a výrazy kolem sebe. Když se Han přesune k Ylrys, hodím po nich zvědavým očkem a říkám si, že by jistojistě byla sranda sledovat jejich řádění. Nicméně tady je riziko, že se nevrátí ze své výpravy, nebo že by se rozhodli, že mé maso ještě neochutnali. Takže to nechám být a raději zůstávám tady v davu. Ostatně... Stačí šťouchnout tady a tam... A bude zábava i tady. Nakonec se nám ale o zábavu stará někdo zcela jiný. Chytím balanc, když se půda zatřese a již sleduji jak do vzduchu vyletěli obrovské balvany. Pousměji se a v klidu stojím na svém místě, jako kdyby se nechumelilo. Když se balvan přiblíží, tak zvednu ruku a lehce ho pohladím prsty. Balvan okamžitě ztratí svou energii a rychlost a padne přímo k zemi přede mnou. (77%) Spokojeně si olíznu prsty a rozhlédnu se, jak se ostatní vypořádávají se svými balvany. V tom přímo za mnou balvan zaplácne Gerrira. Povytáhnu obočí a přičapnu si na bobek, abych viděl, jak zpod kamene vytéká bordel z jeho těla. No páni, tady fakt někdo i umře. |
| |||
Poblíž portáluvšichni venku, hlavně Nybe, Sonja, Tortun Začíná mi být opravdu mdlo. Vybral jsem si skvělou chvíli, kdy se do školy zapsat. Opravdu. Jestli tohle přežijeme, napíši rodičům takový dopis, co si tedy za rámeček nedají! Pohlcený vlastními myšlenkami tak trochu neslušně ignoruji, že mě Nybe upozorňovala na zjevný fakt, že umí chodit sama. Ani se v tu chvíli moc nesoustředím na její pocity, když jsem se jí dotkl. Probrala mě z toho všeho až na konci její náhlá fascinace. Jen za ní nepřítomně hledím, jak okukuje portál. Za námi se hroutí škola, podnebí je nevlídné a hrozivé a ona je fascinována. Asi jsou draci míň bojácní, nebo si to neumím vysvětlit. Poryv větru mi zuřivě bere vlasy, rukou se je snažím zkrotit, abych viděl. Zkontroluji, že je lasička zahrabaná hluboko v košilích v mém batohu, aby se jí nic nestalo. Vtom se vynoří chapadla a rozbijí most. Uznávám, že tohle by na moje nervy už opravdu mohla být konečná, ale jeden z balvanů letí přímo na mě, a tak nemám moc čas děsit se chapadel. Uskočím stranou (65) a rychle se rozhlížím po okolí. "Jste všichni v pořádku?" křiknu na své nejbližší okolí. Pohledem zavadím o velkého pavouka, který rozdýchává náraz. Zvažuji, jestli mám jít k němu a zkusit mu pomoct, ale nakonec naznám, že mu teď stejně nemám jak pomoci. A tak se otočím zpátky na Nybe, která při návratu k nám také uhýbala balvanu. "Možná to tam nevypadá moc zajímavě, ale rozhodně to bude lepší, než stát tady," odpovím jí. Rozejdu se hned na to pár kroků dopředu k tomu muži, co léčil Tabi. "Profesore, jak dlouho ještě budeme čekat? Neměli bychom odsud zmizet?" musím v tom vichru trochu křičet. A vtom přiletí další kámen a v podstatě přímo přede mnou zhasne jeden život. Jen na to zničeně hledím s vyvalenýma očima. Ztěžka se mi dýchá a není to tím vichrem. |
| |||
U mostu Příliš nevnímám co se děje, protože to zařadím jen jako další rozruch. Hlasitě zazívám a jen si přerovnám tlapy na své ledové pláni. Něco se hroutí, někdo mluví v hlavě. To trochu chytí mou pozornost. Evakuace? To tu ještě nebylo. Poznamenám nahlas, aby mne i Gerrir mohl slyšet. Začnu trochu vnímat. A ještě že tak. Dojdeme před školu, kde víří velký portál a čekáme, až se odsud dostaneme. A prý že tohle je bezpečný ráj. Pak sem začne letět kámen a vypadá to, že Gerrir neuhne. Zpanikařím. Přeci jen je to i mé tělo a jsem v něm, to znamená, že když ho to zaplácne, tak umřeme oba. Napřu celou svou odpočatou sílu a najednou se objevím dost daleko od Gerrira. (96%) Toho s hlasitým "plask" rozmázne kámen. Zakňučím bolestí, jak mne okamžitě trefí bolehlav. Otec říkal, že si není jistý, jestli jeden z nás může zemřít aby se obnovil... Tak to vypadá, že to zjistíme. Ale na místo, kde jsem se objevil letí další kámen, takže jen v malé podobě uhnu do strany. (54%) I když se to snažím potlačit, dýchám poněkud zhluboka, jak to byl šok, i když ho moc nemám v lásce. |
doba vygenerování stránky: 1.4251000881195 sekund