| |||
U mostu Příliš nevnímám co se děje, protože to zařadím jen jako další rozruch. Hlasitě zazívám a jen si přerovnám tlapy na své ledové pláni. Něco se hroutí, někdo mluví v hlavě. To trochu chytí mou pozornost. Evakuace? To tu ještě nebylo. Poznamenám nahlas, aby mne i Gerrir mohl slyšet. Začnu trochu vnímat. A ještě že tak. Dojdeme před školu, kde víří velký portál a čekáme, až se odsud dostaneme. A prý že tohle je bezpečný ráj. Pak sem začne letět kámen a vypadá to, že Gerrir neuhne. Zpanikařím. Přeci jen je to i mé tělo a jsem v něm, to znamená, že když ho to zaplácne, tak umřeme oba. Napřu celou svou odpočatou sílu a najednou se objevím dost daleko od Gerrira. (96%) Toho s hlasitým "plask" rozmázne kámen. Zakňučím bolestí, jak mne okamžitě trefí bolehlav. Otec říkal, že si není jistý, jestli jeden z nás může zemřít aby se obnovil... Tak to vypadá, že to zjistíme. Ale na místo, kde jsem se objevil letí další kámen, takže jen v malé podobě uhnu do strany. (54%) I když se to snažím potlačit, dýchám poněkud zhluboka, jak to byl šok, i když ho moc nemám v lásce. |
| |||
U mostu všichni tam Tak si tam zmateně stojím, že jsem si ani neuvědomil, že mne zakrývají jen mé vlasy. Přichází více a více studentů a celkově tady panuje nervozita a nejistota. Kromě tedy těch dvou, co se odebrali zpět do školy, myslící si, že si toho nikdo nevšiml. Začne se ochlazovat a zvedne se vítr. Až se zaklepu. Jsem zvyklý na teplo a nikoliv takovýhle vichr. Pozemky se vysloveně snaží působit hrůzostrašně, což na mne nemá takový vliv. Pohraničí takhle znělo pořád. Potom z příkopu vyšlehnou chapadla a rozmetají most. A přímo na nás. Chci uskočit balvanu mířícímu ke mne, ale můj zrak si všimne, že bych se tak uhnul akorát pod jiný kámen. (18%) Zapřu se tedy skoro všemi packami do země a své lidské ruce a dvě packy použiji k tomu, abych kámen chytil. Jak na mne kámen dopadne, vydám chroptivý zvuk, jak chytám dech. I na mou brutální sílu, je prostě moc těžký, takže ho během sekundy pustím na zem. I tak mne ale bolí půl těla a zapraskání v dvou horních packách neznělo dobře. Odsoukám se mimo kameny a prudce oddychuji. Už jsem se viděl na kaši. |
doba vygenerování stránky: 1.7835879325867 sekund