| |||
U portálu Tortun, Chrys, Alfa Profesor se skutečně brzy objevil a když jsem ho uviděla, konečně jsem ve své dlani přestala svírat náramek. Trochu ulehčeně jsem vydechla. Jeho klid se mi vléval do žil a já se slabě zahanbeně usmála. Ještě jsem se mu neomluvila. Teď na to ale nebyl čas. "Děkuji," odpověděla jsem jen tiše, než Chrys opět zmizel. Naše skupina se opět rozrostla, ale příliš jsem své okolí nevnímala. Tedy ne fyzicky. Jejich myšlenky a emoce na mě dotíraly. Strach, zmatek, ale i pobavení a vzrušení. U té přehlídky mě vyrušila Tortunova slova. Nejprve jsem se na něj zmateně podívala, než jsem souhlasila němým prikyvnutim. Periferně jsem zaznamenala něčí přítomnost. Alfa? Měla jsem zmatek v našich nových podobách, ale to, co jsem z ní cítila nebo spíš necítila, mi ji připomínalo. "Díky", tiše jsem jí odpověděla, plášť přijala a trochu mi cukla ruka, jak jsem nečekala to zvláštní teplo. Pak už jsem ale neváhala a přehodila ho přes sebe, abych se do něj mohla zachumlat. |
| |||
Před školouVšichni poblíž, hlavně Han S jedním prstem u tlamky, kde se zuby pomalu otevřely a já jsem si olízla zaschlou krev. Bylo mi zcela jasné, že zklamat Hana jsem nechtěla. Jen jsem měla takový ten pocit, že učitelé si toho brzo všimnou. I když… co už. Nějak jsem byla připravená, že Chrys bude mít nějaké kecy, ale tak co. Učitelé měli asi více věcí na práci než hlídat někoho, jako jsem byla já a Han. Kývnutí hlavy a slova: „Vedeš. Můj smysl pro orientaci nebyl nikdy nejlepší…“ poznamenala jsem a rozešla jsem se za Hanem stejně poklidnou chůzí, jako jsem se dostala sem. Na rozdíl od ostatních jsem vážně neměla důvod se nějak strachovat. Co by mi vlastně mohl ten, před kterým utíkáme udělat. Zabít mě? Ukázat mi bolest? Utrpení? Agónii? Jak… vzrušující! |
doba vygenerování stránky: 1.486114025116 sekund