| |||
Před školou všichni tam - především Ylrys Začne se dít ještě větší bordel, než co jsme tady způsobili my. Něco o opuštění téhle školy jak krysy opouštějící potápějící se loď. Začnou se tady shromažďovat tvorové, skrz které tiše propluji dál od profesora. Až narazím na Ylrys, na kterou se ještě více zazubím. "Když jsou skoro všichni tady a škola se hroutí...." začnu jí potichounku špitat do ouška, "ti co to nezvládnou... jsou maso uvnitř..." nadhodím a jak se oddálím v očích mi hoří nadšené plamínky. Máchám ocasy a jsem připraven vytratit se do školy. |
| |||
všichni v mé ochraně, především Tabi a Lailah Stojím zády k portálu, ruce složené na kříži a tak nějak jen čekám. Tabi se promnění a jak natáhne čumák k portálu, podrbkám ji na něm. Na druhé straně portálu může stejně jako já vidět jen šterkem vysypanou cestu a nějaké upravované křoví. Celá scenérie je jako zahalená v težké mlze. "To ví snad jenom Oranil," pokrčím rameny na otázku Lailah. Sjedu jí pohledem. "Nechceš... Nějaké oblečení?" nabídnu jí, i vzhledem k tomu, že je poměrně chladno. |
| |||
Učebna 118 - před školou všichni v hloučku za Oranilem a u mostu Ticho se protahuje a protahuje a já se po chvilce začnu usmívat. Jsem zvědavý jak dlouho vydržíme tuhle hru na to: "já mám času dost, tak koukejte odpovědět". Osobně nikam nespěchám. Když však najednou začne škola vyvádět, vypadá to, že to profesora vyvede z míry. Když položí otázku na zbytek koleje, jen pokrčím rameny. Skutečně nemám nejmenší tušení, kde se fláká zbytek. Vypadá to ale, že se něco brutálně pokazilo, vzhledem k tomu, že škola začne zevnitř hořet, nebo co to je a Oranil zahlásí evakuaci. I když všechny problémy byly sebevětší, nikdy neproběhla evakuace. Na chvíli dokonce i zůstanu v úžasu, že se tu semlelo něco až tak velkého. Nejraději bych se šel podívat, co se to děje a trochu se pobavit, ale nedělám si iluze, že by mne profesor nechal, takže když zavelí k odchodu, zvednu se a prostě capkám za skupinou. Naše skupinka se více nabalí až vyjdeme před budovu, kde profesor otevře nějaký mega portál. Snažím se nahlédnout dovnitř, ale kromě šterku v mlze nic nevidím. To už se profesor otočí, odkráčí a nechá nás tu samotné. Povytáhnu obočí. Vůbec nevypadáme jak bonbonky na platíčku. Netrvá ale dlouho a počet studentů se začíná zvětšovat a to i o draka. Tortun tady alespoň zůstane, takže nevystupuji ze svého klidu a jen pobaveně sleduji, jak většina zbytku vyšiluje. |
| |||
Jídelna - před školou všichni u portálu a cestou k němu z jídelny Začnu vnímat akorát včas, abych do sebe vyklopila zbytek poklopu a rychle sáhla po luku, když se začne jídelna hroutit. Proti kamenům jsou mi ale šípy povětšinou k ničemu, takže se spíše obezřetně rozhlížím kvůli nějaké hrozbě, co bych zastřelit mohla. Nervózně ale zároveň trochu natěšeně u toho máchám ocasem sem a tam. Když celá družina vyrazí chodbou pryč ze školy, navíc založím šíp a dávám pozor. Když vyjdeme ven, na portál se jen podívám, abych vzala v potaz že tam je a hlídkuju kousek dál od skupinky, připravená zastřelit všechno co by nás chtělo ohrozit. To se jen tak nevidí, že máme povoleno používat své schopnosti. |
| |||
všichni u mostu, převedším Vesa, Lailah a Tortun Povytáhnu nad její poznámkou obočí, ale nijak na to nereaguji. Vlastně ani nevím, jak bych na to měl z pozice profesora zareagovat. Kdybych si přisadil, Oranil by mi asi nepoděkoval. "Povětšinou tomu tak je. Přeci jen, katastrofy které pocítíte jsou z těch mála, co se nepodaří zarazit již v počátku," pokrčím rameny. Než se však stačíme zabřednout do tohoto tématu, nebo snad začít konečně s výukou, škola se začne třást a i přes bílé krystaly je vidět, jak dřevo tmavne jako kdyby právě prošlo požárem. Na krystalický strop začnou dopadat sutiny přístavby, jak se začne hroutit a rozpadat. Kdyby místnost nebyla zalitá v krystalech, již uhýbáme celé spadlé přístavbě. Netrvá dlouho a je tu oznámení o evakuaci. "No vypadá to, že hodinu nedokončíme. Následujte mne," kývnu na ní a v jednom mohutném zapraskání se nám z krystalické místnosti udělá tunel až ven skrze sutiny. Vyrazím upíří rychlostí k mostu a věřím tomu, že se mnou udrží krok. Zastavím se u hloučku a když zjistím, že tady je již Tortun, pokývnu mu hlavou a chci vyrazit do budovy, když si všimnu Lailah. Přejdu k ní, usměji se na ní. "Všechno bude v pořádku," ujistím jí, ani nevím proč. Teprve potom, jestli mne nezastaví vyrazím zpět do budovy najít zbytek své koleje. |
doba vygenerování stránky: 1.5177090167999 sekund