| |||
Jídelna - Před školou všichni v jídelně - všichni u mostu Spokojeně přikývnu a kráčím ke stolu, když se musím podepřít dodatečnými pacičkami, abych udržel rovnováhu. Trochu zmateně se rozhlédnu po vzduchu, co se děje a rychle se přesunu do strany, když se začne jídelna hroutit. Z okolních reakcí předpokládám, že se děje něco vážného. Přejdu si tak, abych viděla na profesora a když vidím, že ho máme následovat, prostě se držím skupinky. Zastavíme se před mostem, kde je velký portál. Ještě zmateněji se rozhlížím, co se děje, protože jsem se ztratil v tom, co se děje a co máme dělat. Tak tam jen tak nervózně přešlapuji u ostatních. |
| |||
Jídelna → Venku u portálu Aine, Tortun, Ylrys, Oranil, Chrys Že je něco špatně, mi už došlo. Ale tak nějak jsem byla užaslá nad tím vším, že jsem se nehnula z místa, aniž kdy se začalo tříštit sklo z oken. Cítila jsem oheň, zlobu, otřesy. Všechno jako by se rozpadalo pod nohama. A nad hlavami… Došlo mi s hrůzou. |
| |||
Jídelna - umostu Jen co jsem strčila do pusy první sousto masa, celá škola se otřásla. Zdi školy tmavly, sklo z oken se začalo sypat a střecha propadat. Po celé jídelně padaly kusy střechy a dokonce jedna část se zřítila úplně. Místnosti se začaly zmenšovat, proto jsem se ani nepokoušela přeměnit se do dračí podoby. Celou školu pohltila nefalšovaná negativní energie. Rychle jsem se otočila k místu, kde předtím seděl Tortun. I když jsem věděla, že nějaké sutiny jsou to nejmenší, s čím se umí sám vypořádat, přesto jsem cítila potřebu zkontrolovat, zda-li je v pořádku. Rozejdu se k němu, vyhýbajíc se propadající střeše. Ředitel je skutečně magor, o tom se v letáčku nikde nepsalo. Možná jen Tortun se před malou chvílí zmínil, že je s ním něco v nepořádku, ale že se pokusí celou školu včetně profesorů zmasakrovat, bych asi nečekala. Doteď lidskou kůži pokrylo šupinaté, pevné brnění a všechny smysly jsem držela v pozoru, připravená na případné nebezpečí. Prostě kráčím za Tortunem až ven ze školy, bedlivě monitorujíc své okolí a primárně jeho maličkost. Dojdeme až k nějakému portálu a soudě dle čarodějova výrazu nemá tušení, kam to vede, takže bylo zbytečné se ptát, kde skončíme. Každopádně nemám nejmenší tušení, na co právě čekáme, takže se během dlouhé chvíle přeměním do pro mě bezpečnější a komfortnější podoby. Natáhnu čumák blíž k portálu, zda neuvidím něco na druhé straně. Pakliže ne, minimálně ho alespoň očichám. |
| |||
Aine, Alfa, Diago, Lailah, Tabi, Ylrys, Yqi, všichni u mostu Sleduji jak pavouk míří zpět ke stolu. Zamyšleně sedím napůl opřený o stůl a můj pohled zamíří Tabi do zad. Škola se začne třást a bolestně syknu, když ředitel se školou přervou štít, ve kterém mám i svou magii. Prudce se narovnám na židli, protože to znamená, že padl i štít lesa. A nechci ani myslet na to, co udělají trnoví vlci, když se stalo to, na co tak dlouho čekali. Ještě, že tu již nejsou ti, které potkali. Škola se začne měnit a to je signál k tomu, že se děje něco opravdu hodně špatného. Vzápětí se s námi spojí Oranil. Copa má asi zalubem. Když skleněné vitráže jídelny s bouchnutím popraskají, změním se v obláček mlhy a přesunu se na pevnější místo. I nadále se však hroutí jídelna a když se Ylrys přesune ke mne, než se stačím zhmotnit, tak jí kousek stromu prostě kus urve. Vzhledem k tomu, že ji to netrápí, tak to tolik netrápí ani mne. "Půjdeme spolu. Slyšeli jste toho škrobeného pána," uchechtnu se na Ylrys a pohledem sjedu k Aine s Lailah, co se snaží opustit jídelnu samy. Potom se rozejdu ke stolu, který přeskočím. "Tak pojďte, než sem dofelí Selven a pokusí se nás zabít," pobídnu je a jako první vyrazím chodbami směrem ven. Mávnutím ruky otevírám, hlavní dveře, které se však po otevření urvou z pantů a ohořelé dopadnou na zem. Jen povytáhnu obočí a vyjdu ven se svojí skupinkou. Mine nás Oranil, tak se za ním jen podívám, než si všimnu portálu. Aaaa, tak tohle vymyslel. To se asi chlapec vyšťavil, co chce dělat sám proti nasranému mladému Selvenovi? Nechávám to ale být a jen přejdu k portálu. Pokusím se rozeznat něco známého na druhé straně, ale naprosto netuším kam to vede. Ohlédnu se tedy na pozemky a jen čekám na nějakého dalšího profesora. Protože jestli sem doběhne něco z lesa, tak jsem jediný, kdo to vyřeší nezávadně pro obě strany. Nehledě na to, že by nebylo dobré abych šel první, ať už to vede kam chce. |
doba vygenerování stránky: 1.4695630073547 sekund