| |||
všichni u mostu, převedším Vesa, Lailah a Tortun Povytáhnu nad její poznámkou obočí, ale nijak na to nereaguji. Vlastně ani nevím, jak bych na to měl z pozice profesora zareagovat. Kdybych si přisadil, Oranil by mi asi nepoděkoval. "Povětšinou tomu tak je. Přeci jen, katastrofy které pocítíte jsou z těch mála, co se nepodaří zarazit již v počátku," pokrčím rameny. Než se však stačíme zabřednout do tohoto tématu, nebo snad začít konečně s výukou, škola se začne třást a i přes bílé krystaly je vidět, jak dřevo tmavne jako kdyby právě prošlo požárem. Na krystalický strop začnou dopadat sutiny přístavby, jak se začne hroutit a rozpadat. Kdyby místnost nebyla zalitá v krystalech, již uhýbáme celé spadlé přístavbě. Netrvá dlouho a je tu oznámení o evakuaci. "No vypadá to, že hodinu nedokončíme. Následujte mne," kývnu na ní a v jednom mohutném zapraskání se nám z krystalické místnosti udělá tunel až ven skrze sutiny. Vyrazím upíří rychlostí k mostu a věřím tomu, že se mnou udrží krok. Zastavím se u hloučku a když zjistím, že tady je již Tortun, pokývnu mu hlavou a chci vyrazit do budovy, když si všimnu Lailah. Přejdu k ní, usměji se na ní. "Všechno bude v pořádku," ujistím jí, ani nevím proč. Teprve potom, jestli mne nezastaví vyrazím zpět do budovy najít zbytek své koleje. |
| |||
Jídelna - Před školou všichni v jídelně - všichni u mostu Spokojeně přikývnu a kráčím ke stolu, když se musím podepřít dodatečnými pacičkami, abych udržel rovnováhu. Trochu zmateně se rozhlédnu po vzduchu, co se děje a rychle se přesunu do strany, když se začne jídelna hroutit. Z okolních reakcí předpokládám, že se děje něco vážného. Přejdu si tak, abych viděla na profesora a když vidím, že ho máme následovat, prostě se držím skupinky. Zastavíme se před mostem, kde je velký portál. Ještě zmateněji se rozhlížím, co se děje, protože jsem se ztratil v tom, co se děje a co máme dělat. Tak tam jen tak nervózně přešlapuji u ostatních. |
| |||
Jídelna → Venku u portálu Aine, Tortun, Ylrys, Oranil, Chrys Že je něco špatně, mi už došlo. Ale tak nějak jsem byla užaslá nad tím vším, že jsem se nehnula z místa, aniž kdy se začalo tříštit sklo z oken. Cítila jsem oheň, zlobu, otřesy. Všechno jako by se rozpadalo pod nohama. A nad hlavami… Došlo mi s hrůzou. |
| |||
Jídelna - umostu Jen co jsem strčila do pusy první sousto masa, celá škola se otřásla. Zdi školy tmavly, sklo z oken se začalo sypat a střecha propadat. Po celé jídelně padaly kusy střechy a dokonce jedna část se zřítila úplně. Místnosti se začaly zmenšovat, proto jsem se ani nepokoušela přeměnit se do dračí podoby. Celou školu pohltila nefalšovaná negativní energie. Rychle jsem se otočila k místu, kde předtím seděl Tortun. I když jsem věděla, že nějaké sutiny jsou to nejmenší, s čím se umí sám vypořádat, přesto jsem cítila potřebu zkontrolovat, zda-li je v pořádku. Rozejdu se k němu, vyhýbajíc se propadající střeše. Ředitel je skutečně magor, o tom se v letáčku nikde nepsalo. Možná jen Tortun se před malou chvílí zmínil, že je s ním něco v nepořádku, ale že se pokusí celou školu včetně profesorů zmasakrovat, bych asi nečekala. Doteď lidskou kůži pokrylo šupinaté, pevné brnění a všechny smysly jsem držela v pozoru, připravená na případné nebezpečí. Prostě kráčím za Tortunem až ven ze školy, bedlivě monitorujíc své okolí a primárně jeho maličkost. Dojdeme až k nějakému portálu a soudě dle čarodějova výrazu nemá tušení, kam to vede, takže bylo zbytečné se ptát, kde skončíme. Každopádně nemám nejmenší tušení, na co právě čekáme, takže se během dlouhé chvíle přeměním do pro mě bezpečnější a komfortnější podoby. Natáhnu čumák blíž k portálu, zda neuvidím něco na druhé straně. Pakliže ne, minimálně ho alespoň očichám. |
doba vygenerování stránky: 1.3441889286041 sekund