| |||
Vnitřní skleník - Učebna C - Jídelna nikdo konkrétní Rubus zavelí, takže je následuji a uložím tělo Dollyho, kam si přeje. Když mne propustí, jen pokývnu hlavou a za běžného čtyřtaktu klapnutí pacek o kameny vyrazím zpět na chodbu. Cestou jsme procházeli kolem jídelny, která vypadala, že už se tam dá sehnat něco k snědku. Vejdu do jídelny a usadím se na první místo s džbánem krve, který si přitáhnu a zlikviduji ho během okamžiku. Olíznu si rty a podívám se zamyšleně do džbánu a potom se podívám k profesorskému stolu a opět do džbánu. Normálně bych řekl, že ta krev voní čerstvěji než obvykle a je taková... Lepší. |
| |||
především Tabithi a skupinka kolem Chryse jen okrajově Když se mnou zatřese, odpojím ruku od brady a s táhlým Hmmmm se na ni podívám. "Selvenovi hrabe. Končím s tím cokoliv dělat tou jejich alá úřední cestou," zamručím nenaloženě. "Místo aby tady udělal pořádek a něco pořádně vyřešil, tak raději přidá práci všem okolo sebe," pohlédnu na ni černým pohledem a prohlížím si ji. "Prostě se rozhodl, že je čas, aby tady draci měli své předměty, protože jim očividně nevyhovuje zařazení ve směsi a dlacích," pokračuji, zatímco se ve stěně objeví Chrys s Lailah a Ylrys. Aniž bych se na ně podíval, tak lusknu prsty a Lailah se okamžitě pročistí hlava a Ylrys se vrátí do svého stavu A, jako kdyby si právě naplnila žaludek masem. "Budete mít pro sebe celé třetí patro," informuji ji spíše věcně. Je ze mne cítit, že jsem silně nespojený s řešením situace ale nějak s tím moc udělat nemůžu. |
| |||
Vnitřní skleník - Knihovna Shae a doufejme nikdo víc Nakonec pronese, že se ke mne ráda připojí. Přejedu ji pohledem. Sice nebudeme nenápadné, ale třeba bude chvíli fungovat jako faktor, který všechny odradí od toho si něco dovolit. Vyjdu tedy opatrně ven, tak, že se napřed rozhlédnu, než se celá na chodbu vysunu. To, že Akashka něco říkala ani moc nepostřehnu, protože jsem v zkoumání bezpečnosti cesty pryč. Vypadá to však, že tam nikdo není. Když vytáhne mapku oči se mi trochu rozzáří. Nakonec to přeci jen asi byla dobrá dočasná volba společnosti. Capkám vedle ní a dělám se ještě menší než jsem. Když si prohlíží skupinku v hale, trochu přidám do kroku, snad aby ji nenapadlo se s nimi dát do řeči. Přeci jen se mi ji nechce úplně opouštět, když ví kam jdeme. Projití kolem trojice v chodbě nebylo o nic míň děsivé, zvláště, když je tam ta psychopatická kentaurka, co střílí studenty na potkání a profesorům přeráží žebra. Nakonec se rozhodne protrhnout naše sympatické ticho v kterém se přesouváme. "Knihovna je o patro níž. A škola... Zdá se mi větší," odtuším potichu zamyšleně. Naštěstí se pozice Knihovny o tolik nezměnila. Jakmile jsme poblíž dveří Knihovny, několika hopnutími se k nim přesunu. Opřu se do dveří a tak je otevřu. Když vklouznu dovnitř, viditelně se o něco uvolním a dokonce se i slabě usměji. |
| |||
Danerd, Dolly, Diagh, zbytek čarodějů po hodině Hodina se začne pomalu rozpouštět, Akashka si vezme slovo a již to vypadá, že bude chvíle klidu, když se opět rozrazí dveře. Už trochu nespokojeně zavrčím. Tohle je skleník, jsou tu živí tvorové! "A proto musíš vykopnout dveře?" odvětím jí na tu jeho důraznou větu. Ten nový elfík se okamžitě nabídne, že zná kouzla a chce pomoct. Vrhnu po něm pohled, který zastavuje krev v žilách, ale nekomentuji to, jen semknu rty do úzké čárky. "Následujte mne," vybídnu oba dva a vyjdu ze skleníku. Zamířím chodbou kolem jídelny k učebně C. Otevřu dveře a pokynu k první lavici. "Položte ho tam, prosím. A můžete jít," vybídnu pavouka a postavím se k čelu lavice. Potom pokynu Danerdovi ať jde blíž. "Tak se do toho pusťte," pobídnu elfa nakonec. |
| |||
Chodba v 1. patře - 101MM Faife Netrvá dlouho a dorazí muž. Vzhledem k tomu, že jde sem a rovnou mne pozdraví, usoudím, že je to profesor. Zvednu se tedy a vyseknu mírnou úklonu. "Dobrý večer," odvětím na pozdrav. Potom se na něj překvapeně podívám. "Skutečně?" zeptám se se zájmem, protože to vypadá jako magická půda, když tu mají problémy s takovými magickými efekty. Nezmůžu se na moc víc, protože přeci jen jsem tady na hodinu a on už mne zve dovnitř. Nakouknu do učebny a klesne mi brada. "Páni, magická místnost. Takhle škola je dost vybavená koukám," prohlásím, když vidím vevnitř mýtinu v lese. Vejdu dovnitř a popojdu kus od dveří. Potom se zastavím a čekám na profesora-rku. |
| |||
Ředitelna - jídelna ředitel, Ravi a ti okolo, okrajově ti v jídelně Odfrknu si a otočím se na patě. "Myslím, že se postarám o to, aby na pravidelné schůze dorazil někdo kompetentní," dodám ještě ve dveřích a v očích se mi blýskne. Rozhodně jsem od ředitele čekal větší angažovanost, než jen - jo v pohodě, někdo otrávil celou školu, pak ho potrestáme. Ale zase na druhou stranu, co jsem mohl čekat. Také jsem se stále nerozhodl, zda lítající drak v bezvědomí, bylo příjemné nebo nepříjemné rozptýlení. V čem mám ale jasno je to, že si to s Tortunem nechci přímo rozházet. Hrdě vykráčím z ředitelny a zamířím do jídelny, když už ředitel nařídil, že se snídaně vyčaruje. Alespoň v něčem jsem uspěl. Mám však rozhodně špatný pocit z dračí koleje. To znamená, že se v radě budeme přeci jen muset vyrovnat s drakem. Slečna Buffetová nebude mít radost. Zamyšleně sejdu schody. Zase na druhou stranu, draci jsou tak neschopni se snést, že se pravděpodobně nedohodnou, aby je zastupoval jeden. Jak je tak znám, tak bude každý hlasovat pro sebe. Dojdu do haly a všimnu si nové tváře. Mile se na něj usměji a zdvořile pozdravím. Uvítal bych ho ve škole, ale mám poměrně hlad, takže zamířím do jídelny, kde se usadím na obvyklé místo v čele stolu a přitáhnu si džbán krve, který způsobně přelévám do poháru, který si zkoumavě prohlížím. Pokud se nemýlím - a v tomhle se většinou nemýlím - tak jsou ty drahé kameny pravé. |
| |||
Před školou teď už jen Shrey Krk se mi zatáhne divnými krystaly a potom Yl mizí z mého dohledu, což doprovází mé kňučení. Když je však pryč, kňučení ustane a já ještě chvíli ležím na zádech s vyplazeným jazykem a jen větřím. Potom se překlopím na břicho a několikrát olíznu zem kolem sebe, tam kde cítím zasychající krev. Nakonec vyskočím na tlapy a capkám k Shrey. "Tak to bylo zase něco," pronesu jen tak do vzduchu pobaveně a čekám na nějakou její reakci. |
| |||
Ylrys, Lailah, Han, Shrey, Tortun, Tabithi Pavouk zareaguje rychle a i z chlapcem zmizí ze scény. Věřím, že Rubus si s tím již poradí, takže to nadále pouštím z hlavy. Krystalické vajíčko s Ylrys vnímám jen okrajově, přesto po jejích slovech k ní hodím okrajovou poznámku. "Když se neumíš ovládat, počkáš takhle v jídelně, než někdo něco sežene." Když se ozve Lailah, zamračím se. "Nonono, opatrně na svá slova," pronesu, jen abych oddálil trochu další její jednání a měl tak čas si situaci trochu promyslet. To že my tyká, už je věcí vedlejší, přeci jen to ani trochu nezní jako ona. Nicméně mi stejně moc času na přemýšlení nedala, vzhledem k tomu, že se vrhla po bezvládné Shrey. Zvednu ruku a s rychlým pohybem se ze země zvedna mohutná vlna krystalické blýskavé mlhy, která ji zabalí. (65%) V ten okamžik není schopna letu a její tělo se vydá směrem ke mne, aniž by to mohla nějak změnit. Podívám se po ostatních. Han je zalátán a jak ustane aura, jistě si dokáže pomoc najít a Shrey bude zcela v pořádku, jakmile zmizíme z dosahu, takže se vydám pryč. Ylrys pokrytá krystaly levituje kousek nad zemí a následuje mé kroky, zatímco tělo Lailah nás následuje s jistým odstupem samo od sebe. Přejdu k prosklené stěně jídelny a položím na ni ruku. Stěna se před námi rozestoupí a my projdeme dovnitř. Zarazím se za stěnou, protože mi pohled padne na jídlo a na dva přítomné. To není ani trochu dobré. Napadne mne, ale mám obavy, že je již pozdě a tak jen čekám, co se stane, abych mohl zasáhnout. Stěna se za mnou, Ylrys a Lailah zase zavře a Shrey s Hanem se tak dostanou z dosahu Ylrys aury. |
doba vygenerování stránky: 1.6226150989532 sekund