| |||
Chodba v 1. patře - Hala Yqi,Aine Ta druhá dívka zmizí a tak na odpověď kentaurky jenom přikývnu a doufám že se ta dívka vrátí jinak budeme muset jít k nástěnce,ale nezmíní se o tom protože podle šlehání ocasem je Yqi už tak nervózní.Ale dívka je nakonec zpět a oznámí nám že studentskou kuchyňku přestěhovali do přízemí.Kentaurka se změní a je nadšená že musí jít zase ze schodů ovšem když se ocitneme v hale má ke svému nadšení skutečný důvod. "To je možné."odpovím a vykročím směrem ke kuchyňce protože všichni se zřejmě nemůžeme dočkat. |
| |||
Sharika, ti které potkáme cestou Když se Sharika ujistila že je to opravdu ona na koho mluvím, nechala mojí otázku poměrně dlouho bez odpovědi. Tak dlouho až mi to skoro začínalo připadat že by chtěla odmítnout nebo snad dokonce neodpovědět vůbec a jednoduše odejít, přeci jen odpověděla. Měla namířeno do knihovny. Najít knihovnu, asi bude svědomitá studentka. Jít do knihovny sice momentálně nebylo na prvním místě z věcí které bych měla v plánu. Na druhou stranu když si udělám úkol rovnou nebudu si tím muset tížit hlavu později. "Výborně...ráda se k tobě připojím" souhlasím, stále s úsměvem. Vezmu ze stolu svoje desky a přidám se k Sharice. Ještě než však stačíme se Sharikou odejít z učebny, ozve se Akashka - nově zvolená zástupkyně naší koleje. Svůj kratičký proslov začne vtípkem o hledání společenské místnosti. Nebo spíš pokusem. Nepředpokládám že by tu byl někdo kdo by snad neuměl číst v mapě, natož ještě v mapce budovy. Vyslechnu si co nám chce říct. Zatím to nevypadá že by jí zvolily jenom díky její pěkné tvářičce nebo sexy tělu, i když ani tu množnost zatím nemůžu vyloučit. Trochu se podivím nad jejím doporučením o přesunu ve skupinkách. Jen těžko se mi chce uvěřit že by na tom kolej čarodějů byla tak špatně, že by se její studenti nemohly po škole pohybovat samostatně. Snad by ale bylo rozumné dát na její rady, alespoň tedy prozatím. No uvidíme. Vyjdeme na chodbu a já hned sáhnu po mapce. Opravdu tady nehodlám slepě bloudit. V rychlosti nahlédnu do jídelny když zrovna procházíme kolem. Jídelna je vskutku působivá místnost. V porovnání s neudržovanou džunglí ze které jsem před chvilkou vyšla mám skoro pocit jako kdybych byla v úplně jiné budově. Rozhodně to působí lepším dojmem. Nikde jsem zatím ale neviděla žádné služebnictvo, přestože jsou stoly plné jídla. Dokonce ani stráže tady nikde nevidím. V duchu se nad tou myšlenkou pousměji. Ovšem že tady nebudou stráže, je to přeci škola. Snad jsem na takové věci a ž příliš zvyklá z domova, protože to není v sídle naší rodiny nic neobvyklého. Snad jsem to očekávala protože mi zdejší výzdoba a prostředí přeci jen domov připomíná. Není to sice úplně ono, ale věřím že si tady dokážu rychle zvyknout. Další dlouhá chodba ústící v hale. Tam projdeme kolem poněkud rozmanité skupinky studentů. Dračice, možná snad i ta která nám vyrušila vyučování. Je tu cítit slabý pozůstatek démonské moci. Nikomu z těch kdo tu stojí ovšem nepatří. Dvojici kterou si zatím netroufám nikam zařazovat rozhodně ne. Na draka tady nikdo nevypadá...samozřejmě tedy kromě dračice samotné. Zůstávají už jen dvě možnosti, a sice upíří a dlačí kolej. Ovšem profesor zmínil že se několik čarodějů nedostavilo na hodinu, takže by klidně mohly patřit k nám. Pokud mi věnují pohled přátelsky jim pokynu na pozdrav ale jinak jejich konverzace nezasahuji. Cestou ještě projdeme kolem trojce ze si nejvíce mojí pozornosti získá dívka s černými křídly a plameným kruhem nad hlavou, ten má nejspíše symbolizovat jakousi svatozář. Jsem z ní opravdu zmatená protože z ní cítím jak andělskou moc, tak i tu démonickou. S něčím podobným jsem si nikdy předtím nesetkala, neodpustím si svoji zvědavost a ještě jednou se za ní ohlédnu. Ani nevypadá jako žádný anděl se kterým jsem v minulosti měla tu "čest". Otočím se k Sharice "Řekni Shariko, změnila se škola hodně, v porovnání s tím jak to bylo předtím?" zeptám se dívky abych rozptýlila svojí pozornost. To už podle mapky procházíme dveřmi do přístavby a vlevo už máme dveře do knihovny. |
| |||
První patro, učebna 108 Všichni v okolí a učebně Nějakou chvíli stepuju před učebnou, čekám, jestli někdo přijde, ale nikdo není. Zaposlouchám se tedy, jestli něco neuslyším, ale moc toho není. Nakonec přeci jen najdu odvahu, přejdu blíže ke dveřím a zvednu se na zadní. Chvilku přemýšlím, nakonec se ale opřu o kliku a pokusím se dveře otevřít (za předpokladu, že se otevírají do učebny). |
| |||
Faife Mhic Gáibhín především Paleph Z bezvědomí způsobeného vlnou mě probere postrčení cizí mysli. Okamžitě, jak se mi dotkne a jak mě můj stav dovolí, stavím bariéru kolem své mysli. Teprve pak se rozhlédnu kolem sebe a uvědomím si, že cítím bolest ze všech možných částí těla. Teprve pak mi dojde, že jsem o schody níž, než jsem byla naposledy. Zavrtím hlavou a prohmatám si krk. Potlučená, ale celá. Zatím, pomyslím si a vzpomenu si na rodnou vesnici a na učení léčebných lektvarů. Ano, mami, měla jsi pravdu. Každému se ty znalosti jednoho dne budou hodit, ujistím maminčin hlas v hlavě. Když se celá budova otřese a dá do pohybu, opřu se o zeď a čekám, co přijde. Chvíli cítím, jak se vše kolem mne pohybuje, jak se i já pohybuji a pak, pak se to zase zastaví. Chodby jsou větší a mohutnější. Zajímavé. V kapse skryté ve švu oblečení mě začne pálit rozvrh, jenž na sebe upozorňuje. Možná bych mohla navrhnout, aby se zahříval pokaždé, když meškám nějakou hodinu, napadne mi, když vytáhnu kartu z kapsy. Prohlédnu si změny a všimnu si jinak značených hodin. Draci? podivím se nad tím. Ale vlastně, dává to logiku. Když jich je tu víc, mělo by se jim věnovat trochu jinak, než k jinak nadaným. Ovšem také mi pohled padne na dnešní den a na pozici času. Za necelé čtyři minuty mám mít hodinu. Oranil říkal učit, tak učit, připomenu si slova svého kolegy. Vydám se tedy přes patro k místnosti 101MM. Jen co vyjdu na hlavní chodbu před učebnou, všímám si sedícího studenta. Neznám ho, ale to tady není až tak divné. "Dobrý večer," pozdravím ho mužským hlasem, jenž mi stále připadá dost divný. "Omlouvám se za svůj vzhled, ale jak asi víte, máme tady dneska menší problém se změnami pohlaví," oznámím studentovi a zároveň tak vysvětluji, proč nesedí jméno k mému vzhledu. Víc se nad tím nepozastavuji a dojdu k nedalekým dveřím učebny. Chytím za kliku a otevřu. Nevím, zda je uvnitř stále má mýtina, či zda to někdo změnil. Ale zdá se, že nikoliv. "Pojďte dál," pokynu studentovi dovnitř. Za ním zavřu dveře, aby nás nikdo nerušil. |
| |||
Chodba v 1. patře - Hala Aliana, Aine, všichni v hale Aine se nabízí, že zaletí do haly, tázavě se podívám na Alianu, zda se s něčím nevytasí. Ta však řekne, že také ne a než stačím navrhnout, abychom dolů šly všechny, Aine je pryč. Zamrkám a nervózně pohodím ocasem. Nechám Alianu domluvit. "No... To bylo přinejmenším zvláštní," poznamenám a čekám, až se Aine vrátí. Té to moc dlouho netrvá. "Takže zase schody," odfuknu si, ale cítím se na nich už mnohem jistější, než když jsem tu byla poprvé. Nakonec tedy zamířím ke schodišti, které je nejblíž a na přesun po schodech se trochu zmenším, ať s nimi nemám takový problém. Svým způsobem hop skok se nakonec ocitneme v přízemí. Nicméně jakmile vejdeme do prostoru napojeným na halu, natáhnu pachy a oči se mi rozzáří nadšením. "Cítíte to taky? To voní... Jako jídlo!" a nedočkavě si přešlápnu sem a tam. "Možná dostanu i své pavouky!" zatetelím se. |
| |||
Hala - 101MM Sonja, Nybe, Ravi, okrajově Aine Dívka zamručí jak tvor probouzející se z dlouhého spánku a pokyne mi k nástěnce. Doufal jsem, že mi někdo pomůže se v ní zorientovat, ale když to nepůjde jinak, zkusím to sám. Mužíček místo pozdravu vyhrkne, že je také nováček a ptá se na to samé mne. Jen se na něj usměji a přikývnu. Myslím, že zrovna tento fakt je dost očividný. "Já jsem Paleph," odvětím mu na jeho představení. Jak se ukloní tak si ho lépe prohlédnu a se zlatým zábleskem v mých očích rychle zkontroluji jeho šperky, zda některý z nich není náhodou zlatý. "Ah..." zatvářím se dost zmateně na jeho informace o nové koleji a změně školy. Určitým způsobem mne zajímá, zda někdo dokáže komunikovat s kameny a přestavovat tak školu, na druhou stranu si nejsem jistý, zda tu nebudu bloudit pořád, když se škola přestavuje. U nástěnky se zničehonic objeví dívka. Oči se mi lehce rozsvítí když uslyším od Nybe dračí kolej. Kde jsou draci, tam bývá zlato. Očividně se tady plánuje nějaká ta oslava. A jestli je k založení dračí koleje, mohli by tam draci být. "Jestli vám to nevadí, klidně se přidám. Přeci jen když je důvod k oslavě je nutné to oslavit pořádně," vložím se do diskuze a znovu zkontroluji čas, "nicméně bych měl vážně najít, kde mi za pět minut začíná hodina," A s tím se protáhnu kolem ostatních k nástěnce na které se snažím zorientovat. Když Ravi zmíní seznamovací večírek se zazubením kývnu na souhlas. To by mohlo být fajn. V hale se mihne temný anděl, kterému věnuji přátelský pohled, než se vrátím ke zkoumání nástěnky. Když se konečně zorientuji, zjišťuji, že výuku mám v prvním patře. "Jestli mne omluvíte, mám teď hodinu. Jistě se ještě uvidíme, dejte vědět ohledně nějaké té oslavy," přátelsky se usměji na všechny tři, než vyrazím ke schodům do patra. Vyjdu do patra a hledám na cedulkách 101MM. Když ji najdu vezmu za kliku a zmateně ve mne hrkne. Jsem tu správně? Znovu zkontroluji čas, rozvrh i místnost kde mám být. Když se ujistím, že je to správně vezmu znovu za kliku. Dveře nepovolí. Třeba jen zamykají učebny... Ujišťuji sám sebe a posadím se na roh sedačky vedle učebny a čekám na profesora. |
| |||
Chodba 1. patře - Hala a zpět. čt. 19:55
Nečekala jsem než domluví, nestačila ani doříct že u sebe mapu nemá a já už jsem pryč. A ne mapu ne.. je jediné co jsem pochytila než jsem roztáhla křídla a s prudkým mávnutím je obě nechala za sebou. Zastavovat se a vracet se zpátky abych se zeptala co chtěla říct se mi vážně nechtělo. I když normálně bych to ale nejspíš udělala, už jenom ze slušnosti. Ale normálně bych asi taky takhle neodešla uprostřed něčí věty, ale vyslechla si co má na srdci. Zkrátka to opět bylo tak že jsem dřív jednala než přemýšlela. Určitě jsem ale zase o tolik nepřišla. Sletím nad schodištěm rovnou do přízemí. V hale proletím nad hlavami hnědovlasého a rohatého. Rychlím máchnutím křídel proti směru letu se zastavím až skoro v polovině haly. Je vážně obrovská. Ještě jednou zlehka mávnu než se s lehkostí špičkama dotknu země. Konečky vlasů i pírek se mi stále ještě rozplývaly ve zvláštní černou...mlhu, skoro jako nějaká auru. Ta se rozplývala a mizela sotva po několika málo centimetrech. Snad kdybych si je umyla... ne to byl hloupý nápad. Až se skoro stydím že mě taková kravina vůbec napadla, ale byl to zatím jediný nápad který jsem dostala jak se toho zbavit. V letu mi to sice nijak nepřekáží, ale nemůžu si na to prostě zvyknout. Vím jak bych se toho mohla zbavit...jen to nedokážu bez pomoci, nedokážu se sama proměnit zpět. Hlasitě mi zakručelo v břiše. No tak, teď máš teď větší jiné starosti a důležitější věci které by jsi potřebovala vyřešit než je takováhle malichernost. Napomenu se. Ona to vlastně vůbec není malichernost ale přeci jen mě to trápí o něco míň když si řeknu že to není zase tak velký problém. Nechám prohlížení křídel a vyrazím k nástěnce. Ze skupinky která tam je znám jen Nybe. Na mysl mi vyplula vzpomínka na moje první setkání s bílou dračicí, které mi vlastně přišlo spíš jako setkání se zvědavým děckem než s majestátní bytostí kterou by jako dračice měla být. Oproti tomu setkání s tím červeným... to dopadlo o poznání hůře, tedy alespoň pro mě nedopadlo úplně dobře, ale to vlastně jenom mojí vinou, protože jsem nedokázala zdržet jazyk za zuby a neodpustit si nadávky. Protože není přece lepší nápad než nadávat někomu kdo mě může sežrat jako jednohubku. Rudovlásku jsem ve škole taky už viděla, ale zatím jsem s ní ještě nemluvila, takže nevím jak se jmenuje. Za to ti dva, nad kterýma jsem proletěla, ti jsou tady zcela jistě nový. Ten s batůžkem mě vlastně ani nijak nezajímal, ale z toho se zlatavými rohy, z toho mám opravdu špatný pocit. Zamračím se ještě víc zatímco ho pozorně sleduji. Nikoho ani nepozdravím, stejně jediný kdo mě tu zná by měla být Nybe a já spoléhám na to že mě takhle nepozná. Přeci jen, kdybych nevěděla že to v zrcadle je můj vlastní odraz taky bych se nepoznala. Obrátím svojí pozornost k nástěnce a ostatní se snažím prostě ignorovat. Ale ignorovat toho démona pro mě opravdu není jednoduché. Jako první si na nástěnce všimnu informace o dračí koleji. Draci to určitě ocení, stejně jako bych já ocenila kdybych nemusela být na pokoji s démonkou. Nemusela bych znovu spát na pohovce ve společence. Nechci se tady teď moc dlouho zdržovat, takže jen rychle zjistím kde je studentská kuchyňka a kde mám teď vlastně pokoj, zkrátka to nejdůležitější. Potom opět zmizím v patře. Vrátím se zpátky ke kentaurce a...vlastně ani nevím co je ta druhá zač. "Tak studentská kuchyňka je v přízemí" pokývnu zpátky ke schodům odkud jsem přišla. Otočím se a vykročím zase zpátky, směr kuchyňka. |
doba vygenerování stránky: 1.439600944519 sekund