| |||
Vonku, vo vzduchu kdesi v okolí mosta Dolly, Han, Diagh, Lailah Chlapec, z ktorého len letmo keď letí vzduchom zacítim krv, nekladie žiaden odpor a bez zádrheľu pláva vzduchom. Zvedavo zletím trocha nižšie, hoci stále dosť vysoko, tak aby som ostrým zrakom videla čo sa deje dole. Zubatá ho zachytí tlamou a rovno ju doňho zaborí. Vo vzduchu, mávajúc krídlami, nakloním hlavu nabok. Pomerne priamočiare desenie dvojnožiek. Myslela som že sa bude viac hrať a menej žrať. Toto bude asi rý...ooo. Bráni sa to. Zvedavo zavnímam energiu, ktorá sa podo mnou prebudí, nechávajúc štít stále v pomerne veľkom kruhu, okolo mňa, snažiac sa vidieť čo robí, aby som mala ďalší zápis do môjho mentálneho denníčka schopností ostatných. Medzitým vnímam aj energiu pavúčice, poočku periférne sledujúc či sa pohne a nejako zasiahne. Keď však za ňou zbadám, ako sa zmotaná upírka snaží dostať z pavučín, pokúsim sa jej telekinézou pomôcť roztrhať, či aspoň povoliť tie pavučiny. Bola som to ja ale dobrá duša! |
| |||
U mostu Han, Lailah, Shrey, Diagh Můj pokus se mi moc nepovede a již se začnu spokojeně usmívat, že pro ni nebudu další přítěží a ještě se nají, když má očividně krev, když z ničeho nic přestane. Trochu malátně k ní zvednu hlavu a ona je v kokonu a pak pryč z mého zorného pole. Chytím se za krk a chci se posadit, když se mnou cukne energie a já najednou letím vzduchem. Zmateně mrknu a snažím se to vybrat křídly, ale nic moc, něco mi v tom brání. Nakonec na těle ucítím zuby a v okamžik, kdy se mne zuby dotknou, mé vlasy se zabarví do uhlově černé. Bezvládně ležím u nohou lišky, když jen heknu, jak se zakousne. Nicméně podivná energie se nastřádá v mém těle a začne z lišky natahávat energii, kterou změní do jisker, které začnou bránit mé tělo a ťafnou kohokoliv, kdo se mne dotkne. Zároveň se mne snaží vyléčit, pokud tomu někdo nezabrání. (85%) |
| |||
U mostu Dolly, Lailah, Shrey, Diagh Štěkavě se zasměji, když mi sdělí, tak nějak, co se bude dít. Ona epicky vzletí a já si ji najdu na obloze a zamířím kousek za ní. Pomalu capkám ke skupince u mostu, když najednou zahlédnu tělo, jak letí vzduchem. Mlsně se olíznu, protože cítím přibližující se krev. Hledím na oblohu, nicméně zvuk, který vydá zmutovaný pavouk přede mnou mne varuje, abych uhnul a tak se hladce vyhnu pavučině, letící mým směrem. (69%) S výskokem ještě ve vzduchu zachytím tělíčko a položím si ho na zem, abych do něj mohl zabořit čumák. Přeci jen... On by za chvíli umřel sám a tak zvláštně voní. |
| |||
U mostu Sonja, Dolly, Lailah, Shrey, Han Podařilo se mi úspěšně znehybnit Lailah tak, aby pustila krk a začala se zmítat k uvolnění. Okamžitě jsem pohnul rukou tak, aby ji oddálil od ležícího krvácejícího chlapce. Pavučiny ji prostě odtáhnou stranou. Nicméně upírka se prostě sebere a zmizí. To je super. "Nechci aby jsi se nechala vyloučit. Nehledě na to, že vím, že nikoho nechceš zabít," odpověděl jsem jí poměrně klidně, zatímco jsem zvažoval své možnosti. Asi bude nejlepší ji takhle dopravit k jejímu kolejnímu vedoucímu. "Ani mne nehne," odtuším a chci si ji přitáhnout blíž a do vzduchu, když ucítím vibrace dalších tvorů. Podívám se po nich, ale Lailah se snaží vysekat se ven, takže jen trochu více pavučiny utáhnu. (69%) Najednou si všimnu, že tělíčko chlapce se zvedne do vzduchu a přeletí obloukem mne i Lailah a míří k zubaté bestii. Vydám jakýsi nespecifikovaný zvuk plný zoufalství a naštvání a vyšlu druhou pavučinu jeho směrem. Nicméně, jak se nyní soustředím na dvě pavučiny a druhou jsem tkal v rychlosti, první pavučina nemá takovou sílu, jak bych chtěl. (35%) Zatímco pavučina u Lailah o něco oslábne (39%). Hlavně doufám, že něco zmůžu. Kde všichni jsou, když jeden potřebuje? |
| |||
Vonku pri moste Diagh, Dolly, Han, Lailah To chápem. Cvaknem v tejto podobe o poznanie väčšími a ostrejšími zubami, keď sa zmieni o nude. Kto už len mal rád nudu? Nuda bola nanič. Jeden sa pri nej pomaly ani necítil nažive. Chlpáčka sa zmení späť do svojej lepšej podoby, a ja sa dívam kdesi k pásu okolo ktorého mi skáče, zasyčiac iba keď jej tlapy dopadnú príliš blízko chvosta ako upozornenie. Neznie to ale úplne iritovane. Spokojne však kývnem, keď ma tak či onak uistí, že bude vedieť nasledovať. Zrak, čuch, vnímanie tepla, akokoľvek bude vedieť zostať v našej hre, tým lepšie. A ešte berie do úvahy školský poriadok. Výýborne. Pomaly sa mi roztiahne po tvári široký úsmev, ktorý ale vďaka zubom a absencii toho istého výrazu v očiach pripomína skôr grimasu. Takéto premýšľanie si zachovaj. Takže, pobež za mnou, kdesi v polceste ti spadne z neba prekvapenie. Netrpezlivo napoly natiahnem krídla. Dlhokánske vlasy sa zavlnie vo vetre, aj keby žiaden zrovna nefúkal. Prikrčím kolená a len pár krokmi naberiem rýchlosť, kým vyskočím do vzduchu a ako vystrelená guľka zamierim hore, do oblakov, prudko naberajúc rýchlosť smerom k skupinke pri moste. Tam zacielim na ležiaceho chlapca, od ktorého práve pavúčica odohnala upírku. Vo vzduchu sa mi hneď dýcha ľahšie, a ten divný hnevlivý pocit z haly nechám na zemi. Štít pre istotu zväčším do tvaru gule okolo mňa, keby ma zbadajú alebo vycítia aj v tejto výške a napadne ich aj na mňa pľuť tie lepkavé nitky, a potom sa pokúsim zhrabnúť chlapca telekinézou a s myšlienkou Aport! ho vrhnúť vzduchom ako bábku smerom k bežiacej chlpáčke. Kto nerád lietal? Lietanie bol tak skvelý, uvoľňujúci pocit. Ak by sa mi to nevydarilo, mám pripravený stíhačkový nálet dole, kde by som ho chmatla koncom dlhého chvosta a to isté spravila pri spätnom výstupe do oblakov. Dostať ho do bezpečia od pijavice predsa nebol zlý čin, nie? Bola som zvedavá, ako túto..záchranu ukončí zubatá a chlpatá. |
| |||
Most Sonja, Dolly, Diagh, okrajově pro Shrey, Han Zvláštní hluk a otřesy mě nutí za letu se ohlédnout. Na chvíli je v mé mysli i něco jiného, než Dolly. Škola se mění? Nejsem ale natolik při smyslech, abych byla schopná rozvíjet teorie, proč a jak se to vůbec děje. |
| |||
Most - hala Dolly, Diagh, Lailah, okrajově Han, Shrey "Neumím, stačí, když se budou řídit, pudy. A budu doufat, že to bude ten utéct a né zaútočit." Zaubím se, až mi zase vykouknou špičáky. Svráštím čelo, když si všimnu co se děje se školou. Dobrá, volba jít na most. Vevnitř by mi mohlo padnou na hlavu nějaké kamení. Au. I když některým by to jistě pomohlo v intelektuální rovině. Zasměju se svému nevyřčenému vtipu. Něco, někdo k nám letěl. A zaútočil na kluka. Pohodím rameny a kontroluji si čistotu nehtů. Nějak mě to netankuje. Nevím, co ti dva mezi sebou mají a není to moje starost. Nehodlám se nechat zmrzačit, jen kvůli vměšování se do cizích věci. Ladně seskočím na nohy a chystám se odejít. Když před sebou spatřím. Fuj. Hnusnou hříčku přírody. "Zkus ho nezabít." Prohodím k té, ke které letí síť. No, fuj. Nehodlám se tady zdržovat a pozorovat, jak se pavouček krmí, o to míň když se sem blíží další potížisti. Naberu upíří rychlost a prokličkuju co nejdál od ostatních do haly k nástěnce.(87%) |
| |||
Hala - ven především Shrey a okrajově skupinka na mostě V očích mi zajiskří. "Tak to zní lépe než jsem čekal. Trochu jsem se bál nudy," zazubím se na ní i v téhle podobě, což je mnohem méně okouzlující než v mé liščí podobě. "Dračí?" přejedu si jí pohledem, "to zní cool. Já mám hodinu od devíti, ale to je ještě spousta času," oznámím jí o svém rozvrhu, než ho uklidím pod triko. Na její otázku o krvi kývnu hlavou na souhlas. Větřím, ale v téhle podobě mi to moc nejde, takže se proměním zpět do liščí, abych mohl zavětřit směrem k hlavním dveřím, odkud krev cítím. Moje společnice se zdá rozptýlená něčím jiným, ale hned na to se promění do více... Formy, která napovídá proč ten přesun do dračí koleje. "Suppeeer," zahalekám nadšeně a natěšeně kolem ní několikrát hupnu jako štěně. "No lítat neumím, ale mám docela dobrý zrak," odtuším na její slova. "Něco načatého, by mohlo být už docela v cajku s tím místním řádem," zazubím se na ni a olíznu se. Proti slintám to stejně moc nepomohlo. Pak už jen čekám, co vymyslí, abych mohl následovat. |
doba vygenerování stránky: 1.4141809940338 sekund