| |||
Neznámá místnost - Hala Han, Shrey, Ravi, Diagh, Nybe Zacloním si oči, před jasnou září kamenného průchodu pryč z místnosti. S rychlým mrkáním se snažím urychlit přizpůsobení mých očí na okolní světlo. Stojím v jakési obrovské místnosti, kde je mohutné schodiště, výzdoba... Najednou si připadám maličký. Polknu a velmi rychle se mi vrátí zpět na tvář přátelský úsměv. Přes rameno mám šedou brašnu, kam zaklidím dokumenty, které jsem dostal. Mám na sobě jen hnědé pevné kalhoty stažené opaskem s velkou přezkou. Je vidět, že má tmavá pleť je pokryta černými tetováními. Podívám se na nejbližší dva tvory. Bělovlasá něžná dívka a hnědovlasý mladák. "Zdravím vás! Nevíte náhodou kolik je..." a než to stačím doříct, padnou mi oči na hodiny nad nástěnkou, zhruba za dvojicí. "Omlouvám se, už to vidím. Nevíte kde je kolej směsi a učebna 101MM?" zeptám se jich tedy na něco jiného, co by mi mohlo pomoci. |
| |||
Nybe, Hodina Bílé magie Pokývnu hlavou. "Pak se o to již někdo postaral," vyslovím to nahlas, abych se mohl vrátit do hodiny. Sjedu jí pohledem. "Ale já ti věřím. Jen jsem se chtěl ujistit, že to bylo ono," opáčím na její slova. "Já děkuji tobě, že jsi reagovala. Očividně jsi až na profesora byla jediná," rozhlédnu se po těch, co jsou v hale s lehkým zamračením. Mávnu jí na rozloučenou do zad, když se vydá přes halu a otočím se zpět do chodby, že se vrátím. Celá škola se roztřese a já si pomohu několika šlahouny, abych udržel rovnováhu. Když se to zastaví, rozhlédnu se, abych zjistil, že místo chodby ke skleníku stojím v chodbě k jídelně. Vyjdu do haly, abych se vrátil na místo kde jsem byl, ale zjišťuji, že tam žádná chodba není. Zamrkám a vrátím se tam, kam mne posunula škola. Popojdu do chodby. Žádná prádelna... Učebny... B a C? A naproti... Místnost MSR? Posunu se až ke dveřím do jídelny, chodba zatáčí...Kolej směs...? No to jsou mi novinky. Cesta k zadnímu vchodu mi napověděla, že jdu správně. Nakonec jsem s trochou úsilí přeci jen našel vnitřní skleník. Nahlédnu dovnitř a poměrně se mi uleví, protože tu jsou studenti a nebudu je muset hledat po celé škole. "Až půjdete ven, neztraťte se. Vypadá to, že se škola přestavila," oznámím třídě, zatímco se vracím před ně a liáně vrátím brašnu, která je nakonec zamotána do liánového rožku. "Tak co, promysleli jste si odpověď na mou otázku?" pokračuji nakonec s výukou. |
| |||
Chodba v prvním patře Aliana, Aine Než stačíme projít dveřmi do přístavby, tak se celá škola začne třást. Rozkročím se a zapřu se do země, ráz na ráz se zvětším, stejně tak jako moje rohy a začne mi od kopyt stoupat dým. Poskytnu oporu i Aliane a Aine, pokud budou potřebovat. Když to ustane, rozhlédnu se. "Zdá se mi to, nebo je škola větší?" optám se dívek, zatímco lovím rozvrh, který mne pálí v brašně na přelomu zebřího a lidského těla. Protočím rozvrh v rukou. "Přestěhovali koleje. Možná nebude od věci, zajít se podívat na nástěnku, kam se přesunula kuchyňka. Nebo máte někdo mapu?" zvednu k nim tázavý pohled. |
| |||
Hala Nybe, Tabithi, Shinobu, ostatní Z velikého fialového draka se stala útlá dívenka, což mě zaujalo a tak, jak jsem se musel předtím dost znatelně opřít o zeď, tak tohle opět vzbudilo moji zvědavost. *Tak takhle to funguje...Draci mají tedy dvě podoby?* Nahnu letmo hlavu až mi konečky vlasů spadnou z ramene. Mile rád bych se jí zeptal, jestli je v pořádku, stačím ale jen udělat nepatrný krok , když ona zrychlí a vyběhne schody nahoru. Okouzleně za ní hledím. *Šla asi za tím čarodějem, to dá rozum, byl k ní tak něžný.* Zauvažuji a hledím do schodů. Když v tom okolo prochází černý panter a nevšímaje si mě, šine si to do schodů také. Zamrkám. Koneckonců jsem v koleji v jaké jsem. Tohle by mě asi nemělo překvapovat. Ale uznávám, že souhra událostí za posledních asi 30 minut, se běžně v Londýně nestávala... *Dobře... shrňme si to. Je na místě racionálně uvažovat! Mluvil na mě plechový lev, vyhrožoval mi sežráním stromem, donutil mě skočit z útesu, pak mě poslintal obří zubatý vlk s psychadelickým úsměvem a plno ocasy, prohání se tu obří kurtizána s levitující ohnivou koulí, po chodbě běhá šílenost s očima na rukou a žere studenty, máme tu ducha, studentku, co má místo rukou opeřená křídla, a aktualně nejmilejší bytost, co jsem tu zatím potkal, je pokrytá šupinami. Ze schodů přede mně odpadl polomrtvý drak, přišel si pro ni smrťák a z nějakého důvodu dračici vyléčil, ovšem odkráčel zjevně zabít někoho jiného a teď se jen tak okolo po chodbě prošel panter s každým okem jiným...Jistě...normální den v Londýně.... Ne tohle prostě nemá racionální vysvětlení...* "Potřebuju se něčeho napít!" ohlásím nepřítomně, když ke mně jde Nybe. Hned na to si uvědomím, co to ze mě vypadlo a vzpamatuji se. ""Pardon! Cože? Rychlovka.... Ach ano. Ten muž tu dračí slečnu vyléčil. Nevím, kdo to byl, ale byla z něj cítit smrt... Myslel jsem, že jí ublížil, ale byl k ní moc něžný, vyřknu přemýšlivě. Zahltí mě pak velkou spoustou otázek a její tón je poměrně přátelský. Sjedu ji pohledem. První, co ze mě vypadne, je odvážný dotaz: "Mohu vám tykat Nybe?", protože ona mi naprosto zjevně tyká a já chci kamarádku. Pokud svolí, že ano, pokračuji dál v uvolněnějším duchu. Pokud ne, zachovávám stále formální dekórum. Než stačím na cokoli odpovědět, zajímá ji můj batoh, trochu se zarazím, a trochu před jejím přistoupením ucouvnu. *Ona ho cítí!* Sundám batoh trochu poplašeně z ramene a ochranářsky stisknu. "Dobrá, ale musíš slíbit, že mu neublížíš. Nevím, co draci jedí, ale on je moc hodný a miluji ho." Založím desky s rozvrhem pod paži, abych měl volné ruce. Otevřu opatrně batoh a držím jej u sebe dost ochranářsky. Nechám Nybe nakouknout. Na udusané jemně vyšívané nejspíš košili leží smotané bílé heboučké zvířátko. Jen, co zmerčí světlo, vykoukne mírně nad okraj zvědavá hlavička s očima jako dva korálky. Měkce se na něj usměji. "Jmenuje se Moonie." Stačím ještě říct, když se podlaha začne hýbat a stěny třást. "AH!" uteče my poplašený vzdech a o krok ustoupím, rozhlížím se zmateně okolo, co se to probůh zase děje a nedopatřením upustím své desky na zem. Přitisknu malinké zvířátko k sobě. Ten to taky nenese vůbec dobře. "Neboj se, jsem tady," zašeptám mu. Hala se zvětší, zemětřesení ustane. Chvíli jen potichu stojím a vnímám jestli už je to všechno. Srdce mi tluče, jako o závod. "Dějí se tu takové věci často?" vydechnu a pomalu se uklidňuji. Pohladím několikrát nervózní zvířátko. Fascinuje mě, že Nybe to nijak nevzrušuje. "Se mnou? Ah...No... ne. Já bohužel nelétám, i když uznávám, že mě to velmi zajímá." Nechám si hranostaje vyběhnout na rameno a zase batoh opatrně zavřu, ale jen tak, aby do něj mohl zase vběhnout, kdyby chtěl. Při té příležitosti pohlédnu dovnitř a upřímně se zarazím. Zpražím hranostaje pohledem. "Tys tomu hedvábí tedy dal," prohodím rezignovaně a přehodím batoh zase na záda. Mrknu zpátky na Nybe. "Dostal jsem kolej Dlaci, i když si to nějak neumím představit. Trvám na tom, že jsem člověk." Pokrčím rameny a pomalu se skláním pro desky. "Neumím nic moc extra. Já si dobře rozumím se zvířaty. Jsem na ně poměrně citlivý." Mrknu na ni a nechám plné rty vyběhnout do kouzelného úsměvu, než seberu desky, které ale pálí tak, že je hned zase pustím. Nespokojeně syknu. Seberu je znovu a opatrně. Prohlédnu si rozvrh, myslím, že byl předtím jiný. Podezřívavě pohlédnu na nástěnku a jdu se na ni znovu podívat. Poctivě ji prozkoumám i se všemi změnami. "Draci - profesor Tortun," přečtu nahlas s úsměvem novou kolej, a otočím se k Nybe tak rychle, až se mi vlasy rozletí okolo, jako z reklamy na šampón. "Vypadá to, že tvé prosby byly vyslyšeny. Máte vlastní kolej," vyřknu nadšeně. Opravdu z toho mám radost. "Poslyš a ty se také měníš, jako ta fialová slečna? Ukázala bys mi to někdy?" prohodím mírně a přátelsky. |
| |||
Hala především Shrey a ten bordel okolo Z kožichu se mi odlepí Rara a odletí. Ylrys zhltne můj ocas a začne mluvit z cesty, nacož se štěkavě rozesměji. Místo ale další švandy se tu zjeví ženská a odvleče Ylrysku pryč. Odfrknu si a na chvíli mám fakt zlý pohled. Hned to ale přejde, protože zvednu uši a natáhnu pach z okolí. Krev. Spousta krve. Začnu nehorázně slintat. Zakrvácená dračice se doplazí až do přízemí a nevypadá moc použitelně. Popostoupím o několik kroků a chvíli bych si nezadal se ztělesněným hladem. Samý zub a slina. "Ještě ne... O dojíždění zbytků v řádu nic nebylo..." a už se chystám jít ochutnat, když se dovnitř vevalí dým a z něj vystoupí chlap. Přikrčím se a celý se oklepu. Ten pocit... Protáhnu se a nasávám okolní energii jako zběsilý. Můj kožich během toho zčerná až na barvu uhlíků. Když se to potom rozpustí, otočím se zpět na Shrey. Než stačím cokoliv říct, ucítím další salvu žrádla, tentokrát z venku. "Hele další krev," komentuji to a podívám se tázavě na Shrey, zda vyrazíme ven. Ale ani tentokrát to hned nestihneme, protože se celá škola začne šiftit a měnit. S otevřenou tlamou to sleduji a rozhlížím se, jak se celá hala zvětší a fumpnou se tu sochy a další bordel. "To se tu děje běžně...?" potřesu hlavou a uchechtnu se. Potom mne začne hřát kožich, takže na sebe vezmu humanoidní formu a vezmu rozvrh, který mám na provázku na krku, do rukou. Pořád mi hodina začíná až v devět, takže nic moc změna až na čísla tříd a přestěhování pokoje. Střihnu liščíma ušima. "Nějaké zajímavé změny u tebe?" zeptám se Shrey a můj hlas zní pořád stejně jako v liščí podobě, což se k dívčí podobě moc nehodí. |
| |||
Most Lailah, Sonja Povídám si s jezdkyní na rybách na mostě, když se začne ze vstupních dveří kouřit. Se zájmem sleduji, jak černá mlha přestane dýmat. Už se chci zeptat, co to asi bylo, když se dveře pootevřou a já si tak všimnu černé kočky, jdoucí do školy. Za chvíli navíc vyjde ten anděl ven. Hledí naším směrem a vznese se, takže mu přátelsky zamávám s úsměvem na tváři. Nicméně on přiletí nepřirozeně rychle a okamžitě zaútočí. Stačím jen překvapeně mrknout, než ležím jak široký tak dlouhý na zádech zpod kterých jsou na zemi připlácnutá rudá křídla, na peříčko stejná jako ty jeho. (8%) Když se zakousne jen si na něj položím ruce a zavnímám jeho tělo. Překvapeně mrknu, když mi dojde s kým mám tu čest. Pokusím se s ní spojit a stáhnout z ní její hlad. (11%) Nicméně má na mne asi silnější telepatické schopnosti, než je síla mé schopnosti propojení. |
| |||
Hala Mužíček se bez zaváhání sebral brašničku a šel pomoc. Čekala jsem že ho budu muset nějak víc popohánět nebo přemlouvat. Vyjdu z učebny a zamířím rovnou do haly. Zastavím na rohu chodby, po zranění mojí spolubydlící nebylo ani stopy. "Není no...ale byla zraněná. Ještě před chviličkou" stojím si za svým. Ukážu na tu spoustu krve na schodech a kolem dračice "Ta krev se tady přece neobjevila jenom tak...ale když už nikdo zraněnej není tak asi nic no" asi ho není potřeba. Otočím se na profesora a jen pokrčím rameny "Ale díky" řeknu ještě. To se asi sluší... i když vlastně vůbec nic neudělal. Jsem ráda že jí nic není, přece jen mě trochu štve že jsem šla pro pomoc úplně zbytečně. Chtěla jsem se jít podívat zblízka, ale než jsem to stihla vyskočila a odběhla kamsi do patra. Tak asi už bude úplně v pohodě. Ravi na mě ještě pořád čekal u nástěnky. Tak ten taky asi nemá nic na práci. Cestou k nástěnce jen krátce mrknu po tý černý kočce. Budu jen doufat že nebude stejně protivná jako tamta. Jedna taková bohatě stačí. "To byla teda docela rychlovka" podotknu a ukážu k místu kde ještě před chvilkou ležela Tabithi. "A kdo to tady vlastně...byl?" je tady ještě cítit magie, ale copak já vím komu by mohla patřit? Někomu mocnýmu to je mi jasný, ale to je asi tak všechno. "Ty si se tady vlastně teprve před chvilkou objevil, takže stejně nikoho neznáš" uvědomím si v zápětí a jen nad tím mávnu rukou aby to nechal bejt. "Takže co ty? Co umíš? Umíš se třeba vznášet? Lítat? Nebo čarovat nebo třeba něco vyvolávat? Nebo nějakou jinou srandu?" vychrlím rychle několik věcí co mě napadnou jako první. Nedostane ani čas odpovědět protože hned pokračuju dál. "A z jaký koleje že to vlastně si?" pokračuju ve zvědavém vyptávání. Nakloním se k němu blíž takže je teplo které ze mě přirozeně vyzařuje opravdu cítit. Stoupnu ještě o krůček k jeho boku abych viděla na batoh co má na zádech. "Jó a taky...co to máš v batůžku?" zeptám se ještě a podívám se mu do tváře. Z toho jeho batůžku totiž bylo cosi cítit a já chci vědět co to je. Pak se ale začne třást země pod nohama, tohle už tu bylo docela nedávno ale tentokrát je to s opravdu hlasitým doprovodem kamenýho skřípání. Hala se zvětší snad dvakrát a na zdech se objeví spousta nových dveří a soch. Východ je teď dost daleko že by snad teď bylo rychlejší si tam zaletět, rozhodně už je tady dost místa. No i když teda vlastně nevim jestli by mohly i větší draci, třeba Tabi nebo červenej. Ale já bych si rozhodně mohla popoletět. Já se ale otočím zpátky na Raviho "Takže jak to s tebou je?" zeptám se protože odpovědi na moje otázky mě zajímaly mnohem víc než změna místnosti. |
| |||
Hala -> první patro, u učebny 108 Všichni kolem Dračice se změní v dívku a kamsi odejde. Ještě nějakou chvilku očichávám místo, kde ležela, než nakonec zvednu hlavu a rozhlédnu se. Poodejdu kousek od místa, kde ležela a znovu se zastavím, abych se rozhlédla. Kam bych teď měla jít, zamyslím se a trochu stisknu čelisti. Až teď si uvědomím, že v tlamě už od lesa držím desky s papíry do školy. Než ale stihnu cokoliv udělat, ozve se strašidelný smích, ze kterého se mi zježí všechna srst a já se ostražitě přikrčím a začnu se kolem sebe rozhlížet, hledajíc zdroj smíchu. Nějakou chvilku se nic neděje a já se už pomalu začínám uklidňovat, když se najednou začne měnit škola samotná. Oči se mi rozšíří překvapením, dokonce se i trochu přikrčím, abych byla co nejmenší, ze strachu, že na mě něco vyběhne. Škola se zvětší, rozšíří a i když se nehnu ani o píď, zdá se, jako bych byla úplně někde jinde. Nebo jako bych se zmenšila. Desky v zubech začnou pálit, až jsem přinucena je pustit na zem a opatrně k nim přičuchnout. Co to? napadne mne, když do nic šťouchnu a z nich vyběhne rozvrh. Je horký, skoro až nesnesitelně a já vidím, jak se mění hodiny. Zvednu oči k hodinám a s hrůzou v očích si uvědomím, že bych měla být asi na hodině. S obtížemi prackou zasunu rozvrh zpět do desek, které ještě obtížněji vezmu opět do zubů a rozběhnu se ke schodům. Obrovský, napadne mne, když zamířím po schodech do prvního patra, hledat kde je učebna 108. |
| |||
VŠICHNI Tabithi přijde do chodby v okamžiku, kdy se patrem po Tortunově hlasu začne nést ředitelův smích... Zlý... Zlomyslný a zlověstný smích. I jako dračici ji z něj naskočí pořádné mrazivky. Nastalé ticho (někdo dokázal vzít Tortunovi slova z úst... hmmm...) velmi rychle přeruší otřesy celé školy a hlasité skřípání kamenu o kámen. Toto cítí úplně VŠICHNI po celé škole i mimo ní. Všichni kdo jsou v chodbách mohou vidět, jak se zpod kamenů vysouvají další kameny a celá škola se citelně zvětšuje. Vidí to i na rozměrech, když se ustavují nové obrysové zdi. Ti, kteří jsou vně školy mohou vidět, jak škola několikrát zabliká, jak se zhasnou a rozsvítí všechna světla, a změní svůj tvar. Změní se výška pater a rozložení oken. Přístavba se sníží o jedno patro a třetí patro přístavby se rozplyne v rudý cihlový prach. Výzdoba školy se změní a v chodbách se objeví více soch, brnění, obrazů a podobné výzdoby. Všichni zůstanou stát na tom samém místě a přesto jsou jinde, když otřesy ustanou. Následuje další vjem. Všechny rozvrhy začnou hřát a pak skoro pálit, jak se na nich změní rozložení hodin. Lísteček na nástěnce, který informuje o kolejních vedoucích se změní v šedém zavíření. Kdokoliv, kdo otočí rozvrh na druhou stranu zjistí, že je tam vzkaz, který je informuje o nové lokaci jejich ubytování. Když si ho přečtou, zmizí. Gerirr, Nybe, Raxan, Shrey a Tabithi si mohou všimnout, že se jejich rozvrhy změnili úplně - až na volitelné předměty. U vzkazu na druhé straně rozvrhu mají poznámku, že jsou zařazeni do nové koleje: DRACI. |
doba vygenerování stránky: 1.3897399902344 sekund