| |||
Lailah, Diagh, Tabi a ten zbytek Přes štít školy se ke mne nedostane telepatie ani jiné snahy o moje kontaktování. Čekám na odpověď proměněných dívek, když se můj postoj naprosto změní. Vypnu se do své plné výše a v očích mi zaplaje temnota. Aniž bych cokoliv jedné z nich řekl, tak mávnu rukou a v mžiku nás zahalí hutný černý dým, který nás rychleji než blesk přenese přes pozemky. Štít lesa nás ani nezpomalí, natož aby nám nějak vadil. Je to i protože nás přenáší magie, která ho z větší části napájí. Hutný neprůhledný černý dým se začne valit do haly skrze škvíru v nedovřených vstupních dveřích. Zahaluje zem a skoro téměř vyplní stranu s dveřmi. Z dýmu z prudkým zavířením dlouhého kabátu vykročím já a ta-tam je nějaký úsměv, nebo milý či snad trpělivý výraz. V očích mi plane hněv a v hale pro ty, kteří to dokáží vnímat, okamžitě naroste přítomná volná magie takovým způsobem, že může způsobit až bolehlav. Také každým přítomným prostoupí pocit chladu, který míváte před smrtí, nebo váš nejhorší mráz po zádech. Už vůbec nevnímám, že dým se u dveří pomalu zformuje do dvou postav - Diagh a Lailah a nechá je tam stát. Mohou mít lehký pocit nevolnosti, ale jinak to byl poměrně šetrný přesun. Několika kroky se dostanu k Tabithi a pohladím ji po čumáku. "Jsem tady Tabi, nemusíš mít strach," řeknu a můj hlas je starostlivý a tón něžný. Rozhodně jsou má slova opakem toho, jak nyní působím. "Teď už to bude dobré..." Postupuji k jejímu boku a nechávám na ni mou ruku. Můj dotyk... Je zvláštní. Není chladný ani horký, ale rozhodně je příjemný. Může pocítit, jak její vlastní divoká magie roste, raduje se a sílí. Také se ustáluje, čím déle na ni dlí má dlaň a začíná mít pocit, jako kdyby nad ní měla plnou kontrolu. Zvednu volnou ruku do vzduchu a na ní se vytvoří temně černý orb, pohlcující světlo, točící se kolem mé ruky jak malá galaxie. Lehce se zamračím a v orbu se vytvoří rychle rostoucí zlaté žilkování. Nakonec ruku přiložím k jejímu boku, který se začne rapidní rychlostí zacelovat, hojit a s praskavými zvuky se tvořit nové šupiny. Léčivá magie se jí rozline po celém těle a léčí i všechna další utrpěná zranění. Takto silnou magii ode mne nezná ani Tabithi. Je povětšinou zvyklá jen na mou zelenou moc, která má úplně jiný pocit. Mimo hřejivého pocitu moci a síly, který ji spolu s touto magií do těla vstoupil... Také ucítí jak se po její mysli zasápe temná černá vata, která by ji uvrhla do stavu bezcitného ukazování své nové moci. Nicméně nic se nestane, protože toto sápání utnu sám hned v zárodku. V hale je skoro hmatatelně cítit můj vztek rozvibrovávající vzduch. Když jsem si jistý, že je Tabi vyléčená, narovnám se a kousek odstoupím, aby mohla vstát. A pak se velmi tiše, přesto velmi důrazně zeptám. "Kdo to byl." Můj hlas není podobný ničemu, co kdy ode mne Tabi slyšela a tolik temné moci ode mne pravděpodobně také ještě necítila.
|
| |||
Hala - ošetřovna vnitřní skleník Ravi asi vůbec nepochopil s čím jsem měla problém a začal cosi o počtu a rozhodování a kdesi cosi. Vážně mě rozmrzelo že byl úplně mimo. Zrovna u něj bych si myslela že pochopí v čem je problém. "Nevím teda jestli jsou úplně lidi lidi, ale je z nich taky cejtit člověčina" trochu při tom nakrčím nos a pokývnu na něj. Trochu mě to ale stejně rozmrzelo. "Ovšem že jsem drak!" odpovím mu hrdě. Nějak jsem čekala že mi to nebude věřit, ale on mi věřil. A ještě u toho zněl docela nadšeně. To nebyla zrovna reakce kterou jsem čekala. "Umm... tak díky?" nestává se moc často že by mě někdo nazval půvabným stvořením. Co se na tohle normálně říká? Říct "ty taky" by bylo asi hodně divný tak to nechám jen u toho díky. "Nevím teda jak je to v těch vašich knihách, ale co já vím tak draci nejsou zlí... " teda alespoň ne všichni "...je ale pravda že ten rudej je docela mrzutej" podotknu trochu polohlase, spíš jen tak pro sebe. "A vůbec, dokážeš si představit že bych pořád jen chrlila oheň? To by asi nebylo moc pohodlný ne?" řeknu pobaveně. Vím že takhle to nemyslel ale znělo mi to vtipně. "Ale jó, taky křídla a oheň a tak dál" skončím s úsměvem. Co se dělo ve zbytku haly jsem nějak neřešila, hlavně protože tam byla Shrey a mě se jí nechtělo řešit. Kdo má vědět co se jí, blešákovi a té okaté podivnosti zrovna honí hlavou. Ale ať už je to co chce nic dobrýho to nebude. Jak se v hale ale vlastně odnikud objeví zase někdo nový, přeci jen jsem byla zvědavá. Jestli Lailah neměla nic společnýho s ptákem, tahle určitě musela mít. Místo rukou měla spíš křídla. Ani nevím jak to bylo, křídla s rukama nebo ruce s peřím? K tomu má ptačí nožky. Ta má zaručeně něco s ptákem. Ta ptačí holka se tady ještě ani nestačila pořádně rouzkoukat a to přůhledný pometlo ji už táhne zase někam pryč. Vrátím se pohledem zase zpátky k nástěnce a to on začal co si o nějakém stvořiteli a že ho musí nutně najít. "Stvořitelem? Jak to jako myslíš stvořitel? Každý může být svořitel, když dokáže něco vytvořit ne?" to asi nebylo úplně co by chtěl Ravi slyšet co jsem mu na to asi tak měla říct. O žádnym stvořizeli jsme si na hodině ani neříkali, jen o nějakym správci. A co já vím jestli je to to samí nebo je to úplně něco jinýho. "Ale jestli stvořitelem myslíš někoho kdo je opravdu mocný, možná by jsi mohla začít od toho ředitele. Jestli to tady vede musí bejt přece ze všech nejsilnější no ne?" Možná že to tady takhle nefunguje, ale jestli ho chce najít teď má aspoň kde začít. Jestli je to některý z učitelů nikam mu neuteče a bude tady i po hodině ne? Do haly se pak doslova doškrábe moje raněná dračice. Z rány na boku za ní zůstával potůček krve. Jen letmo si prohlídnu kousnutí. Nemusím být žádný doktor abych poznala že to není úplně dobrý. Nemluvě o tý spoustě krve. "Já asi pro někoho zajdu" ošetřovna je od haly jen kousek. Obejdu ji kolem hlavy a jdu rovnou do ošetřovny. S klepáním se nezdržuju, tohle je přece naléhavý. Zamířím rovnou k tomu zelenýmu mužíčkovi. Ten měl předtím na starost prohlídky takže musí mít na starost i zranění ne? "Dobrej... moje spolubydlící je zraněná a dost krvácí" přejdu rovnou k věci. Rozhlídnu se po studentech protože mi přijde trochu divný proč jsou na ošetřovně v lavicích. Na nástěnce vlastně bylo napsáno že ošetřovna už nebude, takže tady maj hodinu. "...asi to ale nemůže počkat než tady s tím skončíte" přidám ještě abych ho trochu popohnala. |
doba vygenerování stránky: 1.7218768596649 sekund