| |||
Faife, Lilith, Mayli, Ókypeté, Rara, Vesa, Wayne, Tabithi, Stephanie, Raxan Od přístavby se rozletí rázová vlna, která nabrala docela sílu a rozšířila se po celém patře. V první řadě je směřovaná na Raxana, ale samozřejmě zasáhne o Stephanie, která je chycena v souboji dvou draků. Zasáhne to Lilith, který zatím nevyšla tento den z pokoje. Poté se vlna dotkne Faife, která zrovna vystoupala chodby do patra, aby prozkoumala o čem je celý ten dračí řev a rány, co třesou celým patrem. Vlna zasáhne i Wayna a Mayli, čekající stále na Stephanie, i vzhledem k tomu, že dveře do kabinetu jsou stále otevřené. Nakonec vlna dorazí do upíří koleje, kde zasáhne nově příchozí Ókypeté na prohlídce koleje. Po Raře se vlna jen sklouzne, s tím, že se její tělo zaleskne, jak ji ochrání samotná škola. I Vesa, která ještě dnes nevyrazila z pokoje, je vlnou zasažena. Všichni zasažení si hází %, kdo nepřehodí 83% padne do bezvědomí do 19:30, nebo dokud je někdo neprobere. |
| |||
Chodba 2. patro Profesorčin křik ani následná slova už jsou ta tam. Ani jeden z nás je nevnímá, neslyší. Chodba se sice o něco málo zvětšila, ale na dračí velikost to nestačí. Hrdelní zlostné zavrčení Raxanovi oplatím a než stihnu zaútočit já, znovu po mně skočí. Lapená mezi úzkými zdmi chodby, mezi kterými se pořádně neotočím, nemám šanci nikam uhnout. (15%) Velikostí se mu vyrovnám, ale v mohutnosti má pořád navrch. Skončím tudíž povalená na zemi s křídly zkroucenými v nepřirozené pozici. Školou zaduní bolestivý řev, jak se Raxanovi podaří prokousnout mé pevné šupiny. Ale nehodlám se jen tak vzdát. Jsem přece fialová dračice! Bolestivě se pod ním kroutím, jak se snažím zpod něho dostat. Ale je mohutnější a těžší, momentálně zakousnutý do mého boku. Tlapy namířím k jeho hlavě a ostrými drápy se mu pokusím drásat po obličeji. (66%) Primárně mířím na jeho oči. Znovu hrdelně zavrčím. Fialové šupiny na okamžik potemní a ve vteřině poté do okolí vyšlu rázovou psychickou vlnu. (83%) |
| |||
Chodba v prvním patře Aliana, Aine, již jen okrajově Faife Profesorka mi potvrdí, že mohu na svůj obvyklý pokrm zatím zapomenout. Velmi zklamaně pohodím ocasem. Kolem projde dušice s nějakou nešťastnou duší, ustoupím jim z cesty a podezřívavě je sleduji, než zmizí na schodech. "Pak je tedy rozhodnuto, vyrazíme do kuchyňky," otočím se na Alianu a věnuji jí jeden ze vzácných úsměvů. Když k nám však dojde Aine a zeptá se, zda se může přidat, věnuji ji velmi překvapený výraz. Po chvilce ticha, kdy zpracovávám její zájem zahrabu kopytem. "Ale jistě, jen pojď," odpovím jí nakonec. Potom už se otočím a v malé skupince vyrazím směr přístavba. |
doba vygenerování stránky: 1.2892541885376 sekund