| |||
Zmatená hala Všichni tam a pak hlavně Rara Zmateně se rozhlížím po hale, nejdříve si všimnu nějaké dívky, jak si mne nezakrytě prohlíží, či spíše mi vyloženě civí na křídla. Trochu zamrkám, protože hned na to mne zaujme jiná skupinka. Chvilku je poočku sleduji a jakmile si všimnu, že se ke mě blíží jedna z nich, nahodím nenápadnou a dělám, že mě něco strašně zaujalo na papírech, které celou dobu tisknu k prsům. "E? Ti?" ["He? Co?"] překvapeně vykváknu a podívám se na stvoření, které ke mě přišlo a totálně znuděným výrazem mi oznámilo, že mě má odvést do mého pokoje. "Eh... promiň, já... pokoje?" vykoktám anglicky se silným řeckým přízvukem. "Jo, jasně, ano, pokud mohu poprosit," konečně se vzpamatuji a pokusím se o přátelský úsměv. |
| |||
Hala především Ylrys a Shrey "Faaakt, paráda!" nadšeně zatřepotám ocasy, když zmíní že našla nějaký ten cíl. V hale se zjeví Ylrys a já nadšeně poposkočím. "Ha! Zábava!" vyštěknu a hravě uskáču do strany. Když z ní vypadne ta hladová věta hlasitě štěkavě se zasměju. "To co jsem ti nabízel už když jsi mi darovala své srdce. Mé ocasy..." dodám pobaveným hlasem. Nakloním se trochu k Shrey. "Papat může i za pochodu, to zmáknem, podle mne můžeme dělat obojí naráz. A navíc s touhle je sranda...!" nadšeně se několikrát proběhnu kolem obou. "Dal jsem své slovo, že ji zabavím nebo nakrmím, za to, že jsem ochutnal její originální úžasné srdce," štěkavě vysvětlím Shrey. "A já své sliby plním, i když by to do mne leckdo neřekl," uchechnu se a konečně se zastavím, abych Ylrys pod nosem zamával ocasy, aby si jeden urvala. Vyjádřila se dost jasně, že chce čerstvý a ne mnou ukousnutý. "Že u toho zvládneš jít ven, že jo?" oslovím přímo Ylrys. |
| |||
Hala Han, Shrey, Nybe, Ravi, Ókypeté Už už to vypadá, že se bude něco zábavného dít a že budeme pokračovat ven, kde otulíme pořádnou dávkou pořádnou dávku, když se sem přiřítila ta zajímavá věc. Dokonce mi z vlasů vyjedou velké uši a zvědavě natáhnu krk. Držím se na Hanovi jak na rodeu, když po něm skáče. Už.. už... se chci ozvat, když se ozve někdo mnohem... Neodmítnutelnější. "Neeee, teď neee, prošííím, je tu taková... bžuuunda..." zakvílím z ničeho nic a vzhletím z Hana. Hodím pohled ukřivděného štěňátka na Shrey. "Já si tě zase najdu," fňuknu a popoletím kousek stranou. Mé tělo začne průhlednět a ztrácet barvu. V jednom velkém zavíření běloty a černoty se ze vzduchu zformuje obrovská lucerna v které zahoří šedý plamen. Zatočím s ní a opřu ji o rameno, zatímco se z mé tváře ztratí veškerý výraz a tělo se změní. Potom už ke skupince kolem Hana nesměřuje ani má myšlenka natož pohled. Popoletím k Ókypeté. "Vítej na škole. Mám ti ukázat, kde budeš bydlet," oznámím jí monotónním hlasem a v mé tváři se nehne jediný sval. |
| |||
Jedáleň --> hala Han, Rara, Ylrys, Nybe, Ókypeté, Ravi, Chlpatá guľa sa zastaví predo mnou a mne stačí iba trochu sklopiť zrak, aby som sa tomu dívala do očí. Čosi sa mi zaleskne v očiach, keď počujem čo mi hovorí, a na chvíľu švihnem pohľadom k stenám, vyzerajúc zľahka sústredene. Rozostriem svoje vedomie, aby som zachytila či sú vonku nejaké energie a...bingo. Vrátim pohľad na zubatú mordu predo mnou a s myknutím hlavy aby ma to nasledovalo sa vyberiem do haly, cestou otvoriac ústa. Tie prvé dve veci sú tvoja starosť, ale na to desenie... som niekoho vonku našla. Čím skôr vyrazíme, tým... Nestihnem dopovedať, pretože zachytím prudký pohyb. V sekunde elegantnou polotočkou uhnem z cesty, jedna ruka nadvihnutá. Skoro ihneď si však všimnem, že to čosi mieri na Hana, a nie na mňa, a tak len ukročím o dva kroky, a s mierne otráveným výrazom že sme boli prerušení keď sme sa konečne pohli si premeriam to okaté čudo. Je rozhodne zaujímavejšie, ako rozrastená skupinka pri nástenke, ktorú ignorujem komplet. Teda, skoro ignorujem. Po tom, čo počujem že moja zábava na najbližších pár chvíľ by sa mala nechať zožrať, a ktovie koľko by nebola potom schopná niečo robiť... Netrpezlivo si vzdychnem a prehovorím k tým dvom rukám, cez ktoré je ťažké sústrediť sa na zvyšok. Bude to trvať dlho? Skáčeš nám do programu. Nechceš radšej zožrať nikoho z nich? Ledabolo mávnem rukou k skupine pri nástenke. Vyzerajú ako tragédi, určite to nebude žiadna strata. Prehodím si dlhé vlasy cez plece. Chcela som vypadnúť von, natiahnuť si krídla, okúpať sa aspoň v odrazenom svetle slnka z tenkého mesiaca a po ceste po niekom hodiť menší stromček alebo čo. Tréning reflexov, samozrejme. Záležalo mi na praktickom vzdelaní mojich...spolužiakov. |
doba vygenerování stránky: 1.3712780475616 sekund