| |||
především Ylrys a její okolí Nervozita stoupá, jak se mi vybavuje čím dál tím více událostí, co se kolem téhle okaté potvůrky semlely. Nakonec se tedy rozhodnu že se po ní podívám. Nechám tělocvičnu otevřenou a vyrazím ven upíří rychlostí. Nemusím hledat dlouho, stojí v hale a tlamu má od krve. Stačí rychlé rozhlédnutí, abych poznal odkud. Objevím se přímo za Ylrys a položím ji ruku na rameno. "Vy jdete se mnou," oznámím jí. Ne že by měla čas reagovat nebo se bránit. Prostě i s ní zmizím a vláčím ji za sebou upíří rychlostí. Hodím s ní do tělocvičny a zavřu za námi dveře, které se přelijí krystaly. "Proč jste nedorazila na hodinu?" zeptám se jí poněkud věcně. |
| |||
Hala - 2. patro - Upíří kolej Hlavně Rara a okrajově zbytek Tvor se mnou mluví jako s debilem a ani se jí nemohu divit. Určitě jako debil vypadám. Pak se ale tvor rozletí směrem do schodů, zatímco já jen překvapeně sleduji, jak zmizela. Tentokrát se ale vzpamatuji rychleji, za šňůrky svého sporého oblečení zastrčím dokumenty a rychle se rozletím za ní. Doženu ji přesně ve chvíli, kdy potkáváme nějakou elfku, o které mi řekne, že je učitelkou a ještě vedoucí nějaké koleje. Jedinou reakci, kterou stihnu je kývnutí hlavou a už jsme zase na schodech, tentokrát do vyššího patra. Druhého, přesněji. Proletíme kolem nějaké partičky a najednou jsme už v druhém patře. Opravdu jsem nestíhala nic sledovat. Zdálo se, že se mě tvor snaží co nejdříve zbavit. Ztratila jsem ji až před nějakými dveřmi, kterými proletěla. Neváhala jsem, hladce jsem dosedla před nimi a vzala za kliku, načež jsem vstoupila dovnitř. |
| |||
Hala Ylrys; Shrey; Han Hlasité cvaknutí zubů a pomalu otevírající se očka, které neskákala všude po místnosti naplněná červenou barvou jako samotná krev emitující samotnou barvu. Pohled očí na rukách nepřestával, přesto Shrey mohla cítit můj pohled v moment, kdy se začala vkládat do konverzace a já se zvukem křupání obratlů, kdykoliv jsem cuknutím natočila hlavu napravo vůči ní se tiše smála. „Skákat… do programu? Tragédi? Ztráta?!“ Hlasitě jsem vydechla s tím, že se mi ještě o něco rozšířil úsměv a v ten moment se mi před očima ukázal ocas Hana, který mi jej nabídl. Všechny oči se zastavily ve svém pohybu a zaměřily na sousto, do kterého jsem se prudce zakousla a téměř jako zvíře cukla hlavou. Rukama jsem ocas obejmula, očka se začala opět pohybovat všude možně v chaotickém stylu a mé oči na hlavě se zase zavřely. |
| |||
Hala - 2. patro - Upíří kolej Ókypeté "Do tvé přidělené místnosti, kde budeš spát," odtuším stále naprosto bez výrazu a čekám, až se pohne. "Nemusíš prosit," dostane se jí odpovědi a rozletím se na schody, abych ji vyvedla do patra. Vyletíme do prvního patra a když míjíme elfku na chodbě, jen stále stejným tónem pronesu. "Profesorka Faife Mhic Gáibhín, vedoucí koleje směs." A bez zastavení pokračuji kolem dívek do druhého patra. Nad schody zahnu doleva a mířím k rudým dveřím na konci chodby. Proletím jimi a počkám na ni ve společenské místnosti. |
| |||
Zmatená hala Všichni tam a pak hlavně Rara Zmateně se rozhlížím po hale, nejdříve si všimnu nějaké dívky, jak si mne nezakrytě prohlíží, či spíše mi vyloženě civí na křídla. Trochu zamrkám, protože hned na to mne zaujme jiná skupinka. Chvilku je poočku sleduji a jakmile si všimnu, že se ke mě blíží jedna z nich, nahodím nenápadnou a dělám, že mě něco strašně zaujalo na papírech, které celou dobu tisknu k prsům. "E? Ti?" ["He? Co?"] překvapeně vykváknu a podívám se na stvoření, které ke mě přišlo a totálně znuděným výrazem mi oznámilo, že mě má odvést do mého pokoje. "Eh... promiň, já... pokoje?" vykoktám anglicky se silným řeckým přízvukem. "Jo, jasně, ano, pokud mohu poprosit," konečně se vzpamatuji a pokusím se o přátelský úsměv. |
doba vygenerování stránky: 1.3757660388947 sekund